I.ÚS 2167/25 – Ústavní soud

I.ÚS 2167/25 ze dne 24. 10. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2025 č. j. 11 Co 159/2024-1132, a o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Zuzanou Staňkovou, advokátkou, sídlem Rostislavova 1363/22, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2025 č. j. 11 Co 159/2024-1132 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. května 2024 č. j. 99 P 238/2020-898, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a nezletilého J. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: 1. Stěžovatelé napadají rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o péči o jejich dítě (vedlejšího účastníka). Stěžejní námitkou matky je, že Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") nerespektoval dříve vydaný nález Ústavního soudu v totožné věci a dítě nemělo být svěřeno do symetrické střídavé péče obou rodičů. Otec oproti tomu napadá pouze části rozhodnutí obecných soudů ohledně výše výživného, výchovného opatření a nákladů řízení. I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z vyžádaného spisu vyplývá, že o úpravě poměrů k nezletilému bylo naposledy rozhodováno rozsudkem krajského soudu ze dne 7. února 2023 č. j. 14 Co 253/2022-578, kterým soud svěřil nezletilého do rovnoměrné střídavé péče obou rodičů a uložil jim vzájemně hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 22. listopadu 2023 sp. zn. I. ÚS 1096/23 (dále jen "předchozí nález"). Přestože ji zamítl, dospěl k tomu, že tehdejší rozhodnutí krajského soudu vykazovalo celou řadu procesních chyb a nedostatků. 3. Především se jednalo o to, že se krajský soud podrobněji nezabýval otcovou konfliktní povahou. Přestože Ústavní soud netrval na znaleckém zkoumání osobnosti otce, uvedl, že krajský soud mohl alespoň vyslechnout psycholožku dítěte, z jejíž zprávy vycházel. Krajský soud se blíže nevěnoval ani zjištěné nejednotnosti výchovného prostředí matky a otce. Své rozhodnutí založil mimo jiné na přání dítěte, nezjišťoval ale jeho aktuální názor; nevypořádal se ani se stanoviskem opatrovníka. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud také dostatečně nevysvětlil, v čem spatřuje zásadní změnu poměrů, a nezvážil možnost asymetrické střídavé péče. 4. Přestože Ústavní soud shledal v předchozím nálezu tato pochybení, upřednostnil zájem na zachování již stabilizovaných rodinných vztahů, jelikož v postupu krajského soudu došlo převážně "jen" o procesní pochybení. Přihlédl také k tomu, že matka v mezidobí zahájila nové řízení o úpravě poměrů k nezletilému a že nezletilý vyjádřil přání zachovat střídavou péči. Ústavní soud tedy rozhodnutí krajského soudu nezrušil, přesto zdůraznil, že v dalším již probíhajícím opatrovnickém řízení je povinností obecných soudů k závěrům nálezu přihlédnout a uvedených procesních pochybení se vyvarovat. 5. Nyní projednávaná ústavní stížnost vzešla právě z tohoto nového řízení zahájeného návrhem matky na svěření nezletilého do její výlučné péče. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") jako soud prvního stupně rozhodl o změně předchozí symetrické péče na asymetrickou péči s převahou péče matky. Podle jeho rozsudku měl být nezletilý v péči otce v sudé týdny od čtvrtka do pátku a v liché týdny od středy do pondělí následujícího (sudého týdne), ve zbylé dny v péči matky. Výživné mezi rodiči nestanovil, ale uložil otci povinnost zdržet se osobní přítomnosti při volnočasových aktivitách nezletilého v době, kdy péče o nezletilého připadá matce. 6. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání otec i matka. Krajský soud v rámci odvolacího řízení doplnil dokazování mj. o aktuální zprávy o poměrech obou rodičů, pohovory s nezletilým a znalecký posudek. Dospěl k tomu, že odvolání jsou částečně důvodná a změnil rozsudek okresního soudu v části rozhodnutí o péči tak, že se návrh matky na změnu péče zamítá. V části o výživném jej změnil tak, že je otec povinen hradit výživné měsíčně ve výši 4 000 Kč a rozhodl o dlužném výživném ve výši 9 000 Kč. Jinak rozhodnutí okresního soudu potvrdil (pouze upravil znění výroku o výchovném opatření). Každému z rodičů pak uložil povinnost zaplatit státu částku ve výši 14 400 Kč s ohledem na náklady na vyhotovení znaleckého posudku. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelka napadá ústavní stížností rozsudek krajského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na rodinný život a na péči o děti podle čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny; kromě toho namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. 8. Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu ve výrocích II, III, IV, VI a VIII, dále pak rozsudek okresního soudu ve výroku III. Svou ústavní stížnost tedy směřuje do výroků, kterými bylo rozhodnuto o navýšení výživného, uložení výchovného opatření a povinnosti částečně nahradit náklady na vyhovení znaleckého posudku. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), dále právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 Úmluvy. 9. Ústavní soud dále obdržel vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který vykonával v řízení před obecnými soudy funkci kolizního opatrovníka nezletilého. Jelikož však řízení před Ústavním soudem nepředstavuje pokračování řízení před obecnými soudy a tento orgán nebyl Ústavním soudem jako opatrovník jmenován, nelze jej v tomto řízení o ústavních stížnostech považovat za právního zástupce nezletilého. Ústavní soud proto k tomuto podání nepřihlížel. III. Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností 10. Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou ústavní stížnost stěžovatelky i ústavní stížnost stěžovatele zjevně neopodstatněné. 11. Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud má pouze posuzovat, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků, jestli řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení ze dne 13. listopadu 2018 sp. zn. IV. ÚS 2301/17, usnesení ze dne 29. května 2015 sp. zn. I. ÚS 387/15 nebo usnesení ze dne 3. června 2019 sp. zn. III. ÚS 1836/18). 12. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně výživného. Jsou to totiž právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí úsudek, a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní [viz např. usnesení ze dne 25. září 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/14, usnesení ze dne 10. listopadu 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20 (U 18/103 SbNU 411), bod 11, usnesení ze dne 9. února 2021 sp. zn. I. ÚS 3594/20 nebo usnesení ze dne 15. května 2024 sp. zn. II. ÚS 1092/24]. A) Posouzení ústavní stížnosti stěžovatelky 13. Z výše vymezených principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky, přihlédl přitom taktéž k závěrům předchozího nálezu sp. zn. I. ÚS 1096/23. Ústavní soud si vyžádal spis a dospěl k tomu, že krajský soud předchozí nález reflektoval a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s jeho závěry náležitě vypořádal. 14. Krajský soud oproti řízení, jež předcházelo předchozímu nálezu, především ustanovil znalce za účelem posouzení osobnosti otce, matky a dítěte a jejich vzájemných vztahů. S provedeným důkazem (a jeho souvislostmi s dalšími důkazy a zjištěními) se také náležitě vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku (viz zejména bod 30). Krajský soud dospěl v souladu se znaleckým posudkem k závěru, že chování otce je problematické a projevuje se především v jeho sebestřednosti, neústupnosti, agresivitě s minimální schopností sebekorekce a v omezení empatie. Jeho osobnostní nastavení se odráží i do konfliktu s matkou, ale i se zástupci školy a