I.ÚS 2224/23 – Ústavní soud

I.ÚS 2224/23 ze dne 3. 4. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, sídlem Údolní 8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích č. j. 27 Co 94/2023-413 ze dne 7. června 2023 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 21 P 86/2018-350 ze dne 23. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a P. Ch. a nezletilého M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. 21 Nc 1/2018-48 ze dne 16. 5. 2018 byla schválena dohoda rodičů pro dobu před i po rozvodu manželství o svěření nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče rodičů po týdnu s předáváním v pátek v 18 hodin a o závazku vedlejšího účastníka (otce nezletilého) platit výživné ve výši 5 000 Kč. Stěžovatelka i oba vedlejší účastníci bydleli v té době v A. 3. Dne 30. 8. 2021 podal otec návrh na změnu výživného z důvodu ukončení svého pracovního poměru. Matka podala dne 1. 11. 2021 návrh na změnu úpravy poměrů svěřením nezletilého do své péče, mimo jiné s odůvodněním, že otec nejeví o výchovu syna zájem, nedokáže mu zajistit vhodnou zdravotní péči a nezletilému se zhoršil prospěch ve škole. Uvedla, že od září 2021 s ní bydlí syn v B, má zde (přes nesouhlas otce) trvalé bydliště a v týdnu, kdy má syna v péči, s ním bydlí u rodičů v A a dojíždí do práce do B. Dne 8. 12. 2021 bylo na návrh otce zastaveno řízení o změnu výživného, neboť otec okresnímu soudu sdělil, že i přes nezaviněnou ztrátu zaměstnání věří tomu, že bude nadále schopen stanovené výživné platit. Při jednání dne 9. 3. 2022 sdělil okresní soud svůj předběžný názor na rozhodnutí ve věci změny výchovných poměrů, podle kterého nemůže být jednostranné jednání stěžovatelky (změna bydliště) zásadní změnou poměrů, která by měla vést k revizi rozhodnutí o střídavé péči, neboť nezletilý za předpokladu shodných bydlišť rodičů střídavou výchovu preferuje. Stěžovatelka vzala následně dne 25. 7. 2022 svůj návrh na svěření nezletilého do své péče zpět z důvodu, aby eliminovala dopady, které by na něj mělo pokračující soudní řízení. 4. Dne 21. 9. 2022 podal otec návrh, aby výživné žádného z rodičů nebylo stanoveno a aby bylo určeno, že místem bydliště, školní docházky a poskytovatele zdravotní péče nezletilého budou A. Jako důvod uvedl skutečnost, že stěžovatelka provedla změnu bydliště nezletilého a jeho lékaře bez otcova souhlasu a pro dobu, kdy je v její péči, ho přes nesouhlas otce přihlásila do základní školy v B. Usnesením okresního soudu č. j. 21 P 86/2018-278 ze dne 29. 9. 2022 bylo na návrh otce nařízeno předběžné opatření, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zajistit školní docházku nezletilého v A. 5. Dne 15. 12. 2022 podala stěžovatelka návrh na svěření nezletilého do své péče. Uvedla, že formálně je sice nařízena střídavá péče, nicméně na základě předběžného opatření je faktický stav takový, že nezletilý bydlí u otce a sudé víkendy s ní tráví v B. Dojíždění nezletilého z B do A by bylo pro nezletilého zatěžující a s ohledem na zaměstnání stěžovatelky i nerealizovatelné. Svůj návrh odůvodnila zájmem nezletilého, který u otce nemá nejlepší péči a chce žít se stěžovatelkou a jejím manželem v B. 6. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl nezletilý svěřen do péče otce a stěžovatelce byla uložena povinnost platit výživné ve výši 4 676 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2022. Dále bylo určeno, že místem bydliště, povinné školní docházky a poskytovatele zdravotní péče jsou A. V odůvodnění okresní soud uvedl, že stěžovatelka má na prvním místě sebe, svou práci, svého manžela a kulturní život, který B skýtá, a snaží se tomu přizpůsobit poměry nezletilého. Okresní soud konstatoval, že nezletilý projevil zájem o střídavou péči pro případ, že by stěžovatelka bydlela v A nebo otec v B, dojíždění mezi B a A by si nepřál. Okresní soud uzavřel, že soukromé motivy stěžovatelky nemohou převážit nad právem nezletilého na péči obou rodičů a právem otce na rovný podíl na péči o něj. Jelikož stěžovatelku k realizaci střídavé péče nelze podle okresního soudu nutit, změnil poslední rozhodnutí ve věci výchovných poměrů tak, aby odpovídalo faktickému stavu, který trvá od října 2022. 7. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. V rámci odvolacího řízení byl vyslechnut nezletilý, který se před krajským soudem vyjádřil tak, že stěžovatelku vidí pouze čtyři dny v měsíci, současné nastavení péče mu tudíž nevyhovuje a zvládl by i střídavou výchovu se střídáním škol v A a v B. I přes vědomí nepopiratelných obtíží navrhla stěžovatelka respektovat přání nezletilého a svěřit jej do střídavé péče rodičů, přičemž poukázala na skutečnost, že navrhovaný model péče byl praktikován již v září 2022. Opatrovník vyjádřil pochopení pro přání nezletilého, poukázal však na zátěž spojenou s případnou docházkou do dvou základních škol. Navrhl odvolání stěžovatelky zamítnout a stanovit rozšířený styk na tři víkendy v měsíci. Otec neměl námitek proti střídavé péči a rozšíření styku nezletilého se stěžovatelkou, nesouhlasil však s docházkou do dvou základních škol, a to s poukazem na předchozí negativní zkušenost s tímto modelem v září 2022. Krajský soud dospěl k závěru, že navzdory dobré výchovné způsobilosti stěžovatelky i znalosti názoru nezletilého není střídavá péče v nejlepším zájmu nezletilého, a proto napadený rozsudek okresního soudu potvrdil. Svůj závěr učinil také s ohledem na stabilitu stávajícího výchovného prostředí a na omezenost zvoleného modelu péče do ukončení povinné školní docházky (v době rozhodování krajského soudu byl nezletilý žákem 8. třídy). Krajský soud zdůraznil, že je žádoucí rozšířit styk nezletilého se stěžovatelkou, nicméně s ohledem na skutečnost, že otec matce ve styku nebránil a žádný z rodičů neměl potřebu konkrétní rozsah styku navrhnout, nepovažoval za potřebné "vnucovat" rodičům úpravu styku autoritativním rozhodnutím. 8. Po podání ústavní stížnosti navrhla stěžovatelka dne 12. 9. 2023 úpravu styku s nezletilým alespoň na tři víkendy v měsíci. Rozsudkem ze dne 18. 12. 2023 stanovil okresní soud běžný styk stěžovatelky s nezletilým na každý první, druhý a čtvrtý víkend v měsíci s předáváním v A. Ve svém odvolání navrhla matka změnit rozsudek okresního soudu tak, že otec bude povinen předávat nezletilého v místě bydliště stěžovatelky, stěžovatelka naopak v místě bydliště otce. Do doby přijetí tohoto usnesení nebylo o stěžovatelčině odvolání rozhodnuto. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka zejména namítá, že obecné soudy ignorovaly potřeby nezletilého, nezohlednily jeho názor, neprovedly navrhované důkazy, neodůvodnily zrušení střídavé péče a o svěření do výlučné péče otce rozhodly, aniž by otec návrh na takové rozhodnutí podal. Obecné soudy se podle stěžovatelky nezabývaly její argumentací, že nezletilý bude mít v B odpovídající bydlení, veškerou lékařskou péči, mimoškolní aktivity a bude vyrůstat v úplné rodině. 10. Podle názoru stěžovatelky je napadené rozhodnutí okresního soudu postaveno na větě nezletilého uvedené při výpovědi 9. 3. 2022, že mu vadí časté cestování vlakem. Stěžovatelka však upozorňuje na skutečnost, že dojíždění mezi B a A by nahradilo navrhované střídání škol, ke kterému se nezletilý vyjádřil kladně. Stěžovatelka tvrdí, že přáním nezletilého je být s ní a že okresní soud rozhodl zcela vědomě v rozporu s tímto zjištěným skutkovým stavem. 11. Stěžovatelka upozorňuje na podjatost odboru sociálních služeb statutárního města A, neboť jeho zaměstnankyní je příbuzná otce. Dřívější opatrovník (Úřad městské části X) byl podle stěžovatelky nestranný a aktivní ve vztahu k vedení pohovorů s nezletilým. 12. Stěžovatelka dále namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu nevyplývá, z jaké částky bylo výživné počítáno, z jakých důvodů se má jednat o 25 % čisté mzdy a proč nebylo zohledněno hrazení výživného stěžovatelkou k rukám otce od října 2022 do května 2023. 13. Stěžovatelka upozorňuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 a sp. zn. I ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 a tvrdí, že v projednávané věci nebyla prokázána žádná okolnost