I.ÚS 2749/25 – Ústavní soud

I.ÚS 2749/25 ze dne 19. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NEXIA AP a.s., sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, sídlem Růžová 1416/17, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3448/2024-240 ze dne 25. 6. 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 143/2024-214 ze dne 21. června 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 C 149/2022-186 ze dne 19. ledna 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ŠIMKOVÁ LEGAL s.r.o., sídlem Římská 103/12, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo zaručené čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 290 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se vedlejší účastnice o tuto částku na úkor stěžovatelky bezdůvodně obohatila tím, že jí vyúčtovala právní služby, které jí však neposkytla. 3. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") byla žaloba zamítnuta. Obvodní soud dospěl k závěru, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byly uzavřeny dvě ústní nepojmenované smlouvy, na jejichž základě se vedlejší účastnice zavázala poskytnout právní služby pro klienty stěžovatelky. První smlouva se týkala zpracování právní části due diligence pro společnost ÚJV Řež, a. s., kterou vedlejší účastnice stěžovatelce vyúčtovala částkou 60 000 Kč bez DPH. Obvodní soud vzal za prokázané, že vedlejší účastnice předala písemné vypracování právního posouzení společnosti ÚJV Řež, a. s., stěžovatelce a že vyúčtovaná částka odpovídala provedeným službám. Uzavření druhé smlouvy ohledně poskytnutí právního poradenství dalšímu z klientů stěžovatelky, společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci, které vedlejší účastnice vyúčtovala částkami 80 000 Kč bez DPH a 100 000 Kč bez DPH, měl obvodní soud za prokázané interní evidencí vedlejší účastnice v aplikaci Praetor, čestným prohlášením a výpovědí Rudolfa Baráka jako bývalého prokuristy společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci, fakturou ze dne 14. 4. 2020 vystavenou stěžovatelkou na společnost VM solution CZ s. r. o. v likvidaci ve výši 300 000 Kč za provedení daňové a ekonomické analýzy, výpovědí předsedy představenstva stěžovatelky a bývalého místopředsedy představenstva stěžovatelky a výpisem z aplikace stěžovatelky myTEAM. Obvodní soud se nepřiklonil k tvrzení stěžovatelky, že vedlejší účastnice své služby neposkytla jí, resp. jejím klientům, ale přímo bývalému místopředsedovi představenstva pro jeho soukromé účely, neboť ten v té době plánoval odchod ze společnosti stěžovatelky. 4. Stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku obvodního soudu odvolání, a to pouze ve vztahu k plnění poskytnutému společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen. Městský soud přisvědčil závěru obvodního soudu, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byla uzavřena ústní subdodavatelská smlouva o poskytnutí právních služeb klientu stěžovatelky VM solution CZ s. r. o. v likvidaci. Městský soud konstatoval, že tato skutečnost nebyla prokázána jen stěžovatelkou sporovanými výkazy z interního systému vedlejší účastnice, ale i dalšími důkazy (výpovědí bývalého místopředsedy představenstva stěžovatelky a Rudolfa Baráka, výpisem z aplikace myTEAM, tvrzeními stěžovatelky). K námitce stěžovatelky, že Rudolf Barák v době sjednání spolupráce mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí již nebyl ve funkci prokuristy, městský soud uvedl, že pro posouzení věci není právně významná, neboť v době sjednání smlouvy mezi stěžovatelkou a společností VM solution CZ s. r. o. v likvidaci a složení zálohy ve výši 300 000 Kč prokuristou byl, a navíc i po ukončení prokury ve společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci působil. 5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatelka zpochybňuje právní závěr městského soudu námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním. Zdůraznil, že na otázce vztahu Rudolfa Baráka ke společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci nebylo rozhodnutí městského soudu založeno a že pro posouzení vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí není konkrétní podoba jeho oprávnění jednat za společnost VM solution CZ s. r. o. v likvidaci podstatná. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že soudy nemohly z interních výkazů vedlejší účastnice, jejichž pravost stěžovatelka zpochybnila, dovozovat konkrétní obsah a rozsah služeb poskytnutých vedlejší účastnicí, jelikož její námitku pravosti řádně nevypořádaly. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že odmítly zkoumat, zda služby vyúčtované vedlejší účastnicí byly společnosti VM solution s. r. o. v likvidaci, skutečně poskytnuty. 7. Soudy se podle stěžovatelky řádně nevypořádaly s její námitku absence řádného posouzení oprávněnosti Rudolfa Baráka jednat za společnost VM solution CZ s. r. o. v likvidaci. Stěžovatelka tvrdí, že jeho jednání nemohlo zavazovat jmenovanou společnost, pokud na straně Rudolfa Baráka žádný vztah k ní neexistoval. Stěžovatelka proto kritizuje rozhodnutí obvodního soudu neprovádět jí navržené výslechy jednatele a likvidátora společnosti VM solution CZ s. r. o. v likvidaci, a jeho odůvodnění, že provedení těchto důkazů nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů. 9. Zpochybňuje-li stěžovatelka skutkové závěry obecných soudů, respektive odlišně hodnotí provedené důkazy, nelze se takového přezkumu v řízení o ústavní stížnosti úspěšně domáhat. Výhradně obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. 10. Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je tak možno namítat pouze v případě extrémních excesů při hodnocení důkazů. Takový extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 751/06 ze dne 19. 12. 2007 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1265/24 ze dne 11. 6. 2024). 11. V nyní posuzované věci však k žádné z uvedených situací nedošlo. Stěžovatelka předkládá Ústavnímu soudu opětovně shodnou skutkovou a právní argumentaci, se kterou před obecnými soudy neuspěla. Z jednotlivých provedených důkazů vyvozuje odlišná skutková zjištění, než k jakým dospěl obvodní soud, a vlastním hodnocením jednotlivých důkazů se snaží rozporovat jeho závěry. Ty jsou však zdůvodněny dostatečně a z pohledu shora uvedených kritérií obstojí. V samotném procesu zjišťování skutkové