I.ÚS 285/25 – Ústavní soud

I.ÚS 285/25 ze dne 7. 8. 2025 Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o vrácení soudního poplatku Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupeného Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem, sídlem U Prašné brány 1, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2024 č. j. 37 Co 206/2024-5033 a usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. srpna 2024 č. j. 8 C 349/2018-5020, ze dne 3. května 2024 č. j. 8 C 349/2018-4944 a ze dne 8. dubna 2024 č. j. 8 C 349/2018-4937, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi jako účastníků řízení a za účasti vedlejších účastníků řízení: 1) Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, 2) Česká republika - Ministerstvo obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, 3) Česká republika - Státní pozemkový úřad, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, 4) Národní památkový ústav, sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1, 5) Česká republika - Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, sídlem Kaplanova 1931/1, Praha 11, 6) Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, 7) Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, 8) Česká republika - Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, 9) Česká republika - Vězeňská služba České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, 10) Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, 11) Povodí Moravy, s. p., sídlem Dřevařská 932/11, Brno, 12) Česká pošta, s.p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, 13) Státní statek Valtice, s.p. v likvidaci, sídlem nám. Svobody 3, Valtice, 14) Národní zemědělské muzeum, s. p. o., sídlem Kostelní 1300/44, Praha 7 a 15) Hans Adam II. von und zu Liechtenstein, sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2024 č. j. 37 Co 206/2024-5033 a usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. srpna 2024 č. j. 8 C 349/2018-5020 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2024 č. j. 37 Co 206/2024-5033 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. srpna 2024 č. j. 8 C 349/2018-5020 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel a vedlejší účastník Hans Adam II. von und zu Liechtenstein (dále jen "druhý žalobce") vedou restituční spor se státem a dalšími státními institucemi o rozsáhlý komplex nemovitých věcí na Břeclavsku. Nyní projednávanou ústavní stížností však stěžovatel napadá rozhodnutí obecných soudů, která se týkají jen úhrady soudního poplatku za dovolání v tomto sporu podané k Nejvyššímu soudu. Namítá, že postup obecných soudů při vyměřování, resp. vracení soudního poplatku byl natolik vadný, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Podle stěžovatele dospěly soudy k nesprávné interpretaci zákona o soudních poplatcích, ale především se vůbec nevypořádaly s jeho argumenty podporujícími jím prosazovaný výklad. I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel a druhý žalobce se svým návrhem k Okresnímu soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") domáhali vyklizení nemovitostí a určení vlastnického práva k nemovitostem. Jedná se o větší počet nemovitostí na Břeclavsku, které jsou zapsány v katastru nemovitostí na celkově 80 listech vlastnictví. Okresní soud rozhodl ve věci samé tak, že žalobu zamítl. Na základě odvolání obou žalobců Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu sice změnil, avšak opět rozhodl tak, že se žaloba zamítá. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali stěžovatel a druhý žalobce dovolání. 3. Okresní soud za podané dovolání vyměřil soudní poplatek; s ohledem na dva různé nároky (petity podle žalobního typu) tak učinil ve dvou různých usneseních. První z nich se týkalo žaloby na vyklizení nemovitosti. Tento poplatek vyměřený ve výši 1 120 000 Kč byl uhrazen, stěžovatel ani druhý žalobce vůči němu nevznesli námitky a není ani předmětem této ústavní stížnosti. 4. Sporná je až výše soudního poplatku za dovolání ve vztahu k žalobě na určení vlastnického práva k nemovitostem. Ten okresní soud vyměřil pouze stěžovateli ve výši 1 120 000 Kč, a to usnesením ze dne 8. dubna 2024 č. j. 8 C 349/2018-4937 (dále jen "usnesení o vyměření"). Přestože stěžovatel s výší poplatku nesouhlasil a podal proti usnesení o jeho vyměření námitky, z procesní opatrnosti uhradil i soudní poplatek v této výši. 5. Stěžovatel napadl konkrétně to, pod jakou položku sazebníku v příloze zákona o soudních poplatcích (dále jen "sazebník") okresní soud příslušný úkon podřadil. Podle něj neměl být poplatek vyměřen podle položky 23 bod 1 písm. b) sazebníku, tedy ve výši 14 000 Kč za každou nemovitost (respektive každý list vlastnictví), ale podle bodu 4 ve spojení s bodem 1 písm. d) této položky sazebníku, tedy pouze ve výši 14 000 Kč celkově. 6. O námitkách stěžovatele bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 3. května 2024 č. j. 8 C 349/2018-4944 (dále jen "usnesení o námitkách"). Okresní soud námitkám nepřisvědčil a usnesení o vyměření potvrdil. 7. V návaznosti na to stěžovatel podal k okresnímu soudu návrh na vrácení přeplatku na zaplaceném soudním poplatku. Okresní soud stěžovatelův návrh zamítl usnesením ze dne 19. srpna 2024 č. j. 8 C 349/2018-5020 (dále jen "usnesení o vrácení poplatku"). Podle stručného odůvodnění okresního soudu je předmětem dovolacího řízení nemovitost, soudní poplatek se tedy vybere podle položky 23 bod 1 písm. b) sazebníku. Za nemovitou věc se pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví, a těch je v dané věci celkem 80. Proto byl podle něj poplatek stanoven správně. 8. Proti usnesení o vrácení poplatku podal stěžovatel odvolání. Ani tomu však krajský soud nevyhověl a usnesením ze dne 15. října 2024 č. j. 37 Co 206/2024-5033 (dále jen "usnesení o odvolání") potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Podle krajského soudu vyměření poplatku podle počtu nemovitostí (přesněji podle počtu listů vlastnictví) odpovídá běžné praxi a je uplatňováno i při dovolacím řízení. Položka 23 bod 1 písm. d) sazebníku, na kterou odkazuje stěžovatel, dopadá jen na "ostatní případy", tedy kdy nelze uplatnit položky pod písmeny a) až c). II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím okresního a krajského soudu o soudním poplatku - konkrétně tedy proti usnesení o vyměření, usnesení o námitkách, usnesení o vrácení poplatku a usnesení o odvolání. Podle stěžovatele obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a právo na účinný právní prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy. 10. Stěžovatel napadá zejména výklad příslušné položky sazebníku, ke kterému dospěly obecné soudy. Poukázal na to, že pravidla u vyměřování poplatků za podání dovolání jsou odlišná oproti podání odvolání. Sazebník v případě poplatku za dovolání upravuje konkrétně situaci, kdy je podáno dovolání ve sporu o určení vlastnictví. Při tomto typu řízení se má vybrat poplatek podle ustanovení, které stanovuje fixní částku poplatku. Podle stěžovatele se obecné soudy odvolávají pouze na slovo "nemovitost" v dané položce sazebníku, ale nepřihlíží ke kontextu ustanovení a tomu, že zde existuje konkrétnější položka, která na věc dopadá lépe. Napadaná rozhodnutí stěžovatel považuje za nepřezkoumatelná a absentuje v nich jakékoliv řádné a logické odůvodnění. Též zdůraznil, že lze-li vyložit ustanovení sazebníku více způsoby, měl by se s ohledem na princip in dubio pro libertate uplatnit výklad pro stěžovatele příznivější. I s ohledem na zásadu hospodárnosti by měl být zvolen jím prosazovaný výklad, který jej jako poplatníka méně zatěžuje. 11. Podle stěžovatele okresní a krajský soud postupovaly v rozporu se zásadou právní jistoty, rovnosti a předvídatelnosti rozhodnutí, protože se bez jakéhokoliv odůvodnění odchýlily od soudní praxe. Upozorňuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2023 č. j. 22 Cdo 394/2023-124, v němž Nejvyšší soud údajně postupoval při stanovování poplatku ve shodě s výkladem, který zastává stěžovatel. Také poukázal na některá další usnesení jiných okresních soudů v obdobných věcech. 12. Postupem okresního a krajského soudu mělo být také zasaženo do majetk