I.ÚS 2974/23 – Ústavní soud

I.ÚS 2974/23 ze dne 31. 10. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Beránkem, advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2023 č. j. 5 Cmo 99/2023-472 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2023 č. j. 1 Cm 76/2019-430, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KRONOSPAN CR, spol. s r. o., sídlem Na Hranici 2361/6, Jihlava, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V roce 2019 podala vedlejší účastnice proti stěžovateli žalobu o náhradu škody ve výši 4 197 233 Kč. Následně podala i návrh na vydání předběžného opatření, neboť stěžovatel podle ní začal zcizovat svůj nemovitý majetek. Usnesením ze dne 3. 5. 2019 č. j. 1 Cm 76/2019-177 Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") návrhu vyhověl a zakázal stěžovateli nakládat s nemovitým majetkem, konkrétně se zahradou a s bytovým domem. 3. Dne 7. 3. 2022 podal stěžovatel návrh na zrušení předběžného opatření. Namítal, že bytový dům potřebuje opravit, k čemuž potřebuje úvěr. Banka mu ale sdělila, že předběžné opatření čerpání úvěru brání. Zároveň poukázal na další nemovitosti a finanční prostředky, ze kterých by žalovanou částku mohl případně uhradit. 4. Napadeným usnesením krajský soud návrhu částečně vyhověl. Konstatoval, že důvody pro předběžné opatření dále trvají, ale připustil, že náklady na opravu mohou být vysoké a tomu, aby stěžovatel využil nabídky úvěrových služeb, může bránit okolnost, že se k nemovitostem váže všeobecný zákaz nakládání, čímž se míní hlavně převod nebo zatížení s věcně právním účinkem, což ale nemusí být jasné třetím osobám. Smyslem předběžného opatření bylo zamezit započatému převodu majetku na jinou osobu, nikoliv "stigmatizovat" nemovitosti i pro případy, kdy by šlo o nakládání k udržení jejich kvalit (hodnoty). Proto krajský soud předběžné opatření zrušil v rozsahu nakládání s nemovitostmi, obnášejícího opravy poruch ohrožujících podstatu stavby, život nebo zdraví anebo vad bránících řádně plnit závazky z nájemních smluv. To označil za formulační korekci a výjimku. 5. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud?) změnil usnesení krajského soudu tak, že návrh na zrušení předběžného opatření zamítl. Důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, nepominuly a předběžné opatření zároveň stěžovateli nebrání v provádění údržbových a zachovacích pracích, případně v rekonstrukci. "Formulační korekce" krajského soudu předběžné opatření relativizuje. Krajský soud na jejím základě dovozoval i možnost poskytnutí úvěru stěžovateli na provedení oprav spojeného případně i se vznikem zástavního práva na nemovité věci dotčené předběžným opatřením. Rozsah krajským soudem popsaných oprav je nekonkrétní a tím i neurčitý. Stěžovateli nelze diktovat výběr zdroje k provedení oprav či rekonstrukce. Na základě předběžného opatření po něm však lze požadovat, aby tak nečinil jednáním spojeným se zřízením zástavního práva na nemovitosti dotčené předběžným opatřením. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že řízení o žalobě probíhá už od roku 2019 a aktuálně bylo rozděleno na dvě samostatná řízení. Dosud navíc proběhlo pouze jedno jednání. Nárok uplatněný žalobou je hypotetický a důkazní postavení vedlejší účastnice je velmi nejisté. Trestní řízení je postaveno na částečně odlišných skutečnostech než žaloba a nárok vedlejší účastnice je uplatněn přibližně v částce 600 000 Kč a je také důkazně velmi sporný. Stěžovatel v návrhu na zrušení předběžného opatření jednoznačně prokázal, že případný výkon rozhodnutí nebude ohrožen. Obecné soudy bagatelizují skutečnost, že má majetek v řádu desítek milionů Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 208/20 by postupně zjišťované skutečnosti měly dále potvrzovat smysluplnost další existence předběžného opatření. Pokud se však takovéto skutečnosti neobjeví nebo dokonce pozbývají relevance důvody původní, pro které bylo předběžné opatření vydáno, není dán žádný rozumný důvod, aby soudy trvaly na jeho dalším pokračování. Stěžovatel doložil rozsah svého majetku a navíc se ukázalo, že vedlejší účastnice svůj nárok částečně uplatnila u věcně nepříslušného soudu a během řízení jej neprokázala. Vrchní soud nadto postupoval v rozporu s dispoziční zásadou, když usnesení krajského soudu, které napadl odvoláním pouze stěžovatel, změnil ve stěžovatelův neprospěch. III. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatele 7. Krajský soud poukázal na změnu rozhodujícího senátu a odkázal na protokol z jednání dne 3. 9. 2024. 8. Vrchní soud uvedl, že z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že stěžovatel namítá porušení zákazu reformace in peius. Byť krajský soud předběžné opatření de iure částečně zrušil, de facto návrh zamítl. Proto vrchní soud napadené usnesení změnil tak, aby výrok odpovídal skutečnosti. Zákaz dispozic s nemovitou věcí zahrnuje i zákaz ztěžovat možný budoucí výkon rozhodnutí. V rozhodnutí krajského soudu nebylo ve výroku uvedeno nic o možnosti zatěžovat nemovité věci zástavním právem, v odůvodnění nebyla tato možnost výslovně uvedena (pouze naznačena). Z důvodu právní jistoty bylo nezbytné rozhodnutí krajského soudu změnit, ale fakticky rozhodnutí krajského soudu v neprospěch stěžovatele změněno nebylo. Předběžné opatření stěžovateli totiž nebrání provádět opravy poruch ohrožujících podstatu stavby, život nebo zdraví ani opravy vad bránících plnit závazky z nájemních smluv. 9. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření rozporuje hypotetičnost žalobního nároku. K délce soudního řízení poukazuje na to, že pro odstranění průtahů může každý účastník řízení využít prostředky obsažené v zákonu o soudech a soudcích. Stěžovatel není omezen v dispozici se vším svým majetkem, nýbrž jen s jeho částí. Přiměřenost je zapotřebí hledat v porovnání hodnoty sporu s hodnotou majetku postiženého předběžným opatřením. V tomto smyslu stěžovatel žádné tvrzení nepředkládá. Oproti nálezu sp. zn. III. ÚS 208/20 je otázka viny stěžovatele za trestný čin a otázka jeho odpovědnosti za způsobenou škodu stále otevřená. Vrchní soud v neprospěch stěžovatele nerozhodl. Zákazem nakládání se míní zákaz movitou věc zcizit nebo zatížit. Zákaz nakládání s nemovitou věcí nebrání stěžovateli provádět opravy budovy bez ohledu na to, zda je provádění těchto oprav ve výroku usnesení výslovně uvedeno či nikoli. 10. V replice stěžovatel uvedl, že ani po pěti letech soudního řízení nebyla vedlejší účastnice schopna určit nezaměnitelně, jaký nárok po něm požaduje a z čeho nárok opravdu vychází. Vedlejší účastnice dosud ani neuhradila soudní poplatek. Přesto stále požaduje blokaci majetku stěžovatele. Soudní poplatek jí sice nebyl vyměřen, ale částku znala a poplatek zaplatit mohla a měla. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že vedlejší účastnice dosud nedoložila podepsanou smlouvu o výkonu funkce jednatele, z níž navíc vyplývalo, že měla povinnost stěžovatele pojistit z odpovědnosti za výkon funkce. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů