I.ÚS 3079/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3079/25 ze dne 6. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Emilem Fischerem, MBA, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 199/2025 ze dne 20. 8. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 117/2024 ze dne 1. 4. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a B. B. (jedná se o pseudonym) jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a zrušení části označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), v níž mu byla uložena povinnost uhradit poškozené B. B. náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobody a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) a b) trestního zákoníku (účinného do 31. 12. 2024), přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 trestního zákoníku. Byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Byla mu rovněž uložena povinnost nahradit poškozené C. C. (jedná se o pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 2 000 Kč a poškozené B. B. (dále jen "poškozená") nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 19. 3. 2025 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti uvedenému rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel i poškozená odvolání, která městský soud napadeným usnesením zamítl jako nedůvodná. 4. Stěžovatel namítá, že městský soud zamítl jeho odvolání bez přesvědčivého odůvodnění a odchýlil se od dosavadní rozhodovací praxe, když poškozené přiznal vyšší náhradu nemajetkové újmy, než která bývá přiznávána v obdobných případech. Má za to, že obecné soudy nedostatečně zjišťovaly skutečnou újmu poškozené na fyzickém a duševním zdraví, kterou lze přičíst jako důsledek spáchaného činu. Zejména vytýká, že uvedená okolnost nebyla zjišťována znaleckým dokazováním. Pochybení spatřuje i v tom, že obecné soudy při určování výše nemajetkové újmy nevzaly v potaz jeho majetkové poměry. 5. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Zároveň však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. Ústavní soud připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti. O takovou situaci však zde nejde. 7. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy při posuzování duševních útrap poškozené vycházely především z lékařských zpráv vypracovaných na základě sexuologických vyšetření poškozené. Nepřehlédly, že čin spáchaný stěžovatelem nebyl jedinou příčinou těchto útrap (viz body 28 napadeného rozsudku obvodního soudu a body 9 a 10 napadeného usnesení městského soudu), což byl také hlavní důvod, proč poškozené nepřiznaly nárok na náhradu nemajetkové újmy v plné míře, v jaké jej uplatnila (tj. ve výši 200 000 Kč). Z uvedeného vyplývá, že obecné soudy přistupovaly k dané otázce pozorně, bez zjevných tendencí automaticky akceptovat tvrzení poškozené a jí uplatněné nároky. 8. Z napadeného usnesení městského soudu (srov. bod 10) vyplývá, že stěžovatelův požadavek na provedení znaleckého zkoumání duševního stavu poškozené (uplatněný v rámci podaného odvolání) byl městským soudem odmítnut zejména s ohledem na skutečnost, že výroky o vině a trestu již nabyly právní moci a eventuální újma na duševním zdraví poškozené nebyla stěžovateli kladena za vinu. Ústavní soud v odmítnutí požadavku na znalecké dokazování nespatřuje ústavněprávně relevantní pochybení zejména s ohledem na skutečnost, že při vyčíslení nemajetkové újmy obecné soudy nevycházely ze závěru, že stěžovatel svým činem způsobil poškozené fyzickou či duševní újmu na zdraví, která by právě měla být předmětem znaleckého dokazování. Výše nemajetkové újmy byla totiž stanovena s ohledem na charakter spáchaného činu, intenzitu zásahu do důstojnosti poškozené a další okolnosti případu (viz dále). S přihlédnutím k výše zmíněnému střízlivému posuzování příčin aktuálního duševního stavu poškozené ze strany obecných soudů tak Ústavní soud nemá důvod se domnívat, že by znalecké dokazování duševního stavu poškozené bylo způsobilé zásadním způsobem ovlivnit posouzení otázky rozsahu náhrady nemajetkové újmy. 9. Této otázce se v napadeném usnesení podrobně věnoval zejména městský soud, který shromáždil nemalý srovnávací materiál v podobě jiných konkrétních případů sexuálně motivovaných trestných činů zasahujících do intimní sféry poškozených osob (srov. body 12 až 14 usnesení městského soudu). Na základě této srovnávací analýzy dospěl k závěru, že částka ve výši 150 000 Kč přiznaná poškozené patří spíše k částkám vyšším (srov. bod 15 usnesení městského soudu). Její přiměřenost však odůvodnil konkrétními zvláštními okolnostmi dané věci, zejména že stěžovatel poškozenou záměrně přivedl do stavu opilosti, čin spáchal před zraky své sestry a mladší kamarádky poškozené, navíc s vědomím, že poškozená dosud neměla žádnou sexuální zkušenost tohoto druhu, je obzvláště zranitelná a v minulosti se léčila na psychiatrii; poškozená se cítila zahanbeně a provinile i s ohledem na svůj rodinný status a příbuzenství se stěžovatelovou partnerkou, takže se neměla komu svěřit v obavě narušení rodinných vazeb (srov. bod 16 usnesení městského soudu). 10. Jestliže stěžovatel namítá, že obecné soudy při určování výše nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy nepřihlédly k jeho majetkovým poměrům, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel tuto námitku neuplatnil ve svém odvolání proti napadenému rozsudku obvodního soudu (podaném dne 15. 5. 2025) ani v doplnění tohoto odvolání (ze dne 23. 5. 2025); vyplývá to z textu obou dokumentů, které si Ústavní soud vyžádal. Z hlediska předmětu řízení o ústavní stížnosti jde tak o nepřípustnou námitku v materiálním smyslu (tzv. vnitřní subsidiarita). Je-li podle čl. 4 Ústavy úkolem obecných soudů poskytovat ochranu základním právům, nelze od toho při posuzování vyčerpání procesních prostředků odhlížet a tím jejich roli v ochraně základních práv obcházet. 11. Ústavní soud uzavírá, že v popsané argumentaci obecných soudů nenachází žádný prvek svévole, nelogického hodnocení důkazů či jiné vady ústavněprávní úrovně. Stěžovatel sám ostatně zmíněnou argumentaci nijak konkrétně nerozporuje a zůstává v rovině obecných námitek. Ústavní soud tak nemá důvod vnímat přiznanou částku náhrady nemajetkové újmy jako excesivní. 12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu