I.ÚS 3443/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3443/19 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti nezletilého A. D. a O. D., právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem, sídlem Saskova 1961, Kladno, proti rozhodnutí Základní školy a Mateřské školy X o odkladu začátku povinné školní docházky ze dne 28. srpna 2019 č. j. 271/O/19, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru školství, mládeže a sportu, oddělení regionálního školství, ze dne 7. října 2019 sp. zn. S-MHMP 1881245/2019, rozhodnutí Základní školy a Mateřské školy X o zastavení řízení o žádosti k přijetí k základnímu vzdělávání ze dne 30. srpna 2019 č. j. 276/Z/19, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru školství, mládeže a sportu, oddělení regionálního školství, ze dne 8. října 2019 sp. zn. S-MHMP 1975952/2019 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019 č. j. 15 Co 407/2019-641, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 10. 2019 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelé podle ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelů byla napadenými rozhodnutími porušena jejich ústavně zaručená základní práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny, na vzdělání podle čl. 33 odst. 1 Listiny, na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, dále stěžovatelé namítali porušení čl. 3, čl. 12 a čl. 28 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelé současně navrhovali, aby Ústavní soud buď nařídil předběžné opatření, kterým se správnímu orgánu Základní školy a Mateřské školy X (dále jen "ZŠ a MŠ X") ukládá, aby umožnil docházku nezletilého do první třídy zdejší základní školy, a to do právní moci rozhodnutí soudu o odkladu školní docházky a dále předběžné opatření, kterým matce nezletilého uloží, aby do právní moci rozhodnutí soudu o odkladu školní docházky strpěla docházku nezletilého do první třídy ZŠ a MŠ X, nebo odložil vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu o odkladu školní docházky s tím, že tím nezletilému automaticky ze zákona vzniká právo a povinnost základního školního vzdělávání ve smyslu § 36 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů tak, že vykonatelnost rozhodnutí proti rozhodnutí ZŠ a MŠ X o odkladu začátku povinné školní docházky ze dne 28. 8. 2019 č. j. 271/O/19, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. 10. 2019 sp. zn. S-MHMP 1881245/2019, rozhodnutí ZŠ a MŠ X o zastavení řízení o žádosti k přijetí k základnímu vzdělávání ze dne 30. 8. 2019 č. j. 276/Z/ 19 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. S-MHMP 1975952/2019 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. 2. Stěžovatel (otec nezletilého) podal návrh i za svého nezletilého syna, kterého Ústavní soud v odůvodnění tohoto usnesení ani dále za stěžovatele neoznačuje, a to z důvodů uvedených níže. 3. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených příloh vyplývá, že ZŠ a MŠ X rozhodla na návrh matky o odkladu začátku povinné školní docházky ze dne 28. 8. 2019 č. j. 271/O/19 nezletilého. K odvolání podanému stěžovatelem Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 7. 10. 2019 sp. zn. S-MHMP 1881245/2019 rozhodl tak, že podané odvolání zamítl. ZŠ a MŠ X usnesením ze dne 30. 8. 2019 č. j. 276/Z/19 zastavila řízení o žádosti k přijetí k základnímu vzdělávání nezletilého, neboť žádost o přijetí k základnímu vzdělávání se stala zjevně bezpředmětnou z důvodu, že již bylo pro školní rok 2019/2020 v případě nezletilého řízení pravomocně rozhodnuto o odkladu povinné školní docházky podle § 37 školského zákona. Magistrát hlavního města Prahy rozhodl o podaném odvolání stěžovatele rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. S-MHMP 1975952/2019 tak, že odvolání zamítl a napadené usnesení potvrdil. 4. Stěžovatel rovněž podal u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") návrh na vydání předběžného opatření, na základě kterého by byl nahrazen souhlas matky s přihlášením nezletilého k povinnému základnímu vzdělávání v ZŠ a MŠ X s docházkou od školního roku 2019/2020 s tím, že matce by byla uložena povinnost do doby pravomocného rozhodnutí ve věci o neshodách rodičů ve významné otázce strpět docházku nezletilého do 1. třídy této základní školy. Obvodní soud usnesením ze dne 2. 9. 2019 č. j. 6 P 198/2019-615 návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření zamítl. K odvolání, podanému stěžovatelem, Městský soud v Praze, usnesením napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že nezletilý je svěřen na základě soudem schválené dohody rodičů do střídavé péče obou rodičů v režimu střídání po jednom týdnu. Rodiče od 1. 1. 2019 realizují střídavou péči podle vlastní dohody, neschválené soudem, aby se nezletilý adaptoval na základní školní docházku. Počátkem roku 2019 došlo mezi rodiči k rozkolu v názoru, zda má nezletilý nastoupit povinnou školní docházku v řádném termínu, nebo zda má mít odklad školní docházky. Stěžovatel je toho názoru, že nezletilý je dostatečně zralý pro zahájení školní docházky, proto vyjádřil nesouhlas s vydanými rozhodnutími jak správních orgánů, tak ve věci rozhodujících soudů. 6. Stěžovatel v souvislosti s podaným návrhem nezletilého odkázal na nejednotnou judikaturu Ústavního soudu v souvislosti s odmítáním ústavních stížností podaných nezletilými. Podle názoru stěžovatele je třeba zohlednit to, že odpovědnost rodičů za zájem dítěte je ústavním právem dítěte, nikoliv rodiče. Není přípustné nahradit odpovědnost rodičů za zájem dítěte odpovědností anonymního státního úředníka, kterému nikdy nemůže na dítěti záležet tolik, jako rodiči dítěte. 7. Podle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho ústavní práva ve čtyřech základních aspektech: a) prvotní zásah provedly správní orgány, když vydaly rozhodnutí o odkladu školní docházky nezletilého, aniž by byly v dobré víře, že matka jako zákonný zástupce žadatele jedná v souladu s otcem; b) zamítnutí návrhu na soudní předběžné opatření navrhované stěžovatelem nastolilo nezvratný stav, kdy byl účel řízení, tedy možnost nástupu dítěte ke školní docházce v řádném termínu, definitivně zmařen, dítě bylo definitivně vytrženo z jeho sociálních vazeb kamarádů, byl zmařen přístup dítěte k soudu, když věcné projednání návrhu již ztratilo smysl; c) správní orgány i soudy porušily právo dítěte, aby jeho zájem byl postaven jako hledisko přední, a porušily participační právo dítěte, když obvodní ani městský soud nezjistily stanovisko nezletilého (o správním orgánu nemluvě), ačkoli o něm měly zprostředkovanou informaci, že si nástup do školy přeje; d) zásah do soukromí dítěte, kdy neochráněním jeho práva na nástup do školy bylo zasaženo do jeho soukromého života, když přišlo o své kamarády ze školky, kteří do školy nastoupili. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti. Jednak se zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilého k podání ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilému byl v průběhu řízení před obecnými soudy z důvodu kolize zájmů mezi ním a rodiči ustanoven kolizní opatrovník, a to Městská část Prahy 19. Po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů, rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení, neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zákonným zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Opatrovník ustanovený soudem "může zmocnit jinou osobu (např. advokáta) k zastupování účastníka v tom rozsahu, v jakém je oprávněn za účastníka jednat" [viz stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 9. 10. 1986 Cpj 227/85, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1987]. 9. Ústavní soud se již mnohokrát zabýval problematikou procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči (respektive zákonnými zástupci) v řízení o ústavní stížnosti. Ve své judikatuře dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná rodičem ve jménu svém i ve jménu dítěte bude shledána přípustnou pouze tehdy, nehrozí-li střet zájmů mezi nimi. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem, tj. není oprávněn ani k podání ústavní stížnosti jménem dítěte [srov. např.