I.ÚS 394/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 394/23 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Vojtěcha Boháče, zastoupeného Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou, sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. prosince 2022 č. j. 4 As 82/2022-45, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2022 č. j. 42 A 9/2020-41, rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 19. února 2020 č. j. SBS 02067/2020/ČBÚ-23 a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 7. listopadu 2019 č. j. SBS 29430/2018/OBÚ-04/8, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Českého báňského úřadu, sídlem Kozí 748/4, Praha 1 - Staré Město, a Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého, sídlem U Města Chersonu 1429/7, Most, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 1. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého (dále jen "OBÚ") napadeným rozhodnutím uznal stěžovatele vinným z přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (neoprávněné vniknutí do důlního díla), a uložil mu za to pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatel se měl přestupku dopustit tím, že dne 30. 6. 2018 s dalšími účastníky akce "Klimakemp 2018" vědomě a úmyslně neoprávněně vnikl do dolu Bílina. Jako přitěžující okolnost OBÚ shledal, že se obdobného jednání stěžovatel dopustil již na akci "Klimakemp 2017" o rok dříve, za což mu byl uložen správní trest napomenutí. Český báňský úřad (dále jen "ČBÚ") napadeným rozhodnutím potvrdil uvedené rozhodnutí OBÚ a odvolání stěžovatele proti němu zamítl. Podle správních orgánů zejména nebyla porušena zásada nepřípustného opakovaného postihu. Městský úřad Litvínov sice stěžovatele dříve potrestal za nesplnění pokynu policisty k zajištění účelu shromáždění a neuposlechnutí výzvy úřední osoby v prostorách dolu Bílina na akci "Klimakemp 2018" dne 30. 6. 2018, avšak šlo o souběh vícečinný. Stěžovatel nejprve neoprávněně vnikl do důlního díla, čímž narušil zájmy chráněné horním zákonem, a teprve posléze s časovým odstupem neuposlechl výzvy policistů, čímž spáchal přestupky proti veřejnému pořádku. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele. Podle krajského soudu stěžovatel nebyl potrestán vícekrát za stejný čin; stěžovatel nejprve vnikl do důlního díla a poté, kdy se tam již nacházel, neuposlechl výzev policistů k opuštění místa. Odlišnými činy tak porušil odlišné zájmy chráněné jinými předpisy. Krajský soud dále neshledal, že jednání stěžovatele nenaplnilo materiální znak přestupku. Tvrdil-li stěžovatel, že se účastnil akce jako novinář, šlo o legitimní omezení jeho novinářské činnosti podle čl. 17 odst. 4 Listiny, protože pokuta za uvedený přestupek byla uložena za účelem ochrany zákonem chráněného statku (ochrana práv vykonávat povolenou důlní činnost a ochrana zdraví). Stěžovatel se nestavěl na odpor žádné osobě či síle, která by se snažila odstraňovat demokratický řád, a proto nešlo o legitimní projev práva na odpor podle čl. 23 Listiny. 3. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením kasační stížnost stěžovatele odmítl jako nepřijatelnou. Podle Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení zásady ne bis in idem, protože podstata skutků, za které byl stěžovatel potrestán Městským úřadem Litvínov a napadenými rozhodnutími, se lišila (neuposlechnutí výzvy a vniknutí do důlního díla, kam je vstup zakázán). Kromě toho jde o přestupky směřující k ochraně jiných zájmů. Podle Nejvyššího správního soudu ani politické pohnutky stěžovatele nemohou eliminovat společenskou škodlivost jeho jednání. I v době nečinnosti těžebních strojů hrozila újma na životě a zdraví. Vniknutí do důlního díla nebylo jedinou možností, jak stěžovatel mohl protestovat proti těžbě hnědého uhlí. Cíl stěžovatele je legitimní, neopravňuje jej avšak k protiprávnímu jednání. II. Argumentace stěžovatele 1. Stěžovatel zaprvé tvrdí, že byl již jednou potrestán za jednání, jehož podstatou byl tentýž skutek, pro který byl potrestán v nyní posuzované věci. Dříve byl potrestán za neuposlechnutí výzvy Policie České republiky téhož dne, která směřovala k vyklizení prostoru dolu Bílina. Neuposlechnutí výzvy k odchodu z dolu pokrývá celý skutek, který je projednáván v nyní posuzované věci (neoprávněné vniknutí do důlního díla). Výzvy policistů si nadto kladly za cíl chránit týž zájem, tedy zákaz vstupu do dolu. Napadená rozhodnutí tak jsou v rozporu s rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, č. stížnosti 14939/03 a ze dne 16. 6. 2009 ve věci Routsalainen proti Finsku, č. stížnosti 13079/03, podle kterých je v tomto kontextu rozhodné, zda má jednání stejnou povahu a vede ke stejným následkům, bez ohledu na to, zda jsou tato jednání sankcionována podle jiných předpisů. 2. Zadruhé stěžovatel tvrdí, že orgány veřejné moci v napadených rozhodnutích nezohlednily "klíčový hmotněprávní aspekt". Stěžovatel v dosavadním řízení tvrdil, že nebyl naplněn tzv. materiální znak protiprávnosti přestupku. Jednání stěžovatele, tedy jeho účast na veřejném protestu jako novináře, lze stěží považovat za běžně se vyskytující případ, čímž správní soudy argumentovaly. Oba správní soudy pak nereagovaly na ústavněprávní argumentaci právem na odpor účastníků protestu a ochranou životního prostředí, na kterou protest a činnost stěžovatele poukazovaly. Legitimní realizace práva na odpor může nastat i vzhledem k některým hodnotám, ke kterým je jinak (fungující) demokratický právní stát slepý. Protest doprovázený a dokumentovaný stěžovatelem nadto naplňuje znaky tzv. občanské neposlušnosti, k čemuž měly orgány veřejné moci při hodnocení naplnění tzv. materiálního znaku přestupku přihlédnout. K tomu stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1022/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) týkající se okolností téže protestní akce, "Klimakemp 2018". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování správních soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na správních soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 2. V nyní posuzované věci jsou předmětem ústavní stížnosti rozhodnutí o přestupku stěžovatele, za jehož spáchání mu správní orgány uložily pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Pro Ústavní soud je proto v prvé řadě významné, že konkrétní právní důsledky napadených rozhodnutí pro stěžovatele spočívají v jeho povinnosti strpět majetkovou sankci v tzv. bagatelní výši. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro