II.ÚS 1191/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1191/17 ze dne 15. 5. 2018 N 90/89 SbNU 353 Specifický zdravotní stav nezletilého dítěte coby objektivní hledisko pro stanovení styku s rodičem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) - ze dne 15. května 2018 sp. zn. II. ÚS 1191/17 ve věci ústavní stížnosti 1. S. S., 2. nezletilé S. R., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Beroun, obou zastoupených JUDr. Yvetou Janákovou, advokátkou, se sídlem Příkop 27/2a, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2017 č. j. 27 Co 463/2016-1776, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o úpravě styku rodičů s nezletilou dcerou, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a M. M., zastoupeného JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem, se sídlem Na Viničních horách 1834/24, Praha 6 - Dejvice, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výrokem I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2017 č. j. 27 Co 463/2016-1776 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelek zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok I a výroky IV, V, VI (v části týkající se styku otce s nezletilou) a VII rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2017 č. j. 27 Co 463/2016-1776 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se první stěžovatelka (dále též "matka") a druhá stěžovatelka (dále jen "nezletilá") domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Současně navrhly odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu s tím, že jeho výkonem by došlo k nevratnému zásahu do práva nezletilé, neboť je více než pravděpodobné, že by se její psychický stav realizací rozšířeného styku s vedlejším účastníkem (dále též "otec") vzhledem k diagnostikovaným poruchám zhoršil. 2. Usnesením ze dne 23. 5. 2017 č. j. II. ÚS 1191/17-17 Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I rozsudku krajského soudu do vykonatelného rozhodnutí o ústavní stížnosti. Následným usnesením ze dne 19. 12. 2017 č. j. II. ÚS 1191/17-63 ustanovil opatrovníkem nezletilé pro zastupování v řízení před Ústavním soudem Městský úřad Beroun. 3. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 23 P 19/2013 se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2012 č. j. 23 Nc 457/2011-391 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 7. 2012 č. j. 27 Co 273/2012-366 svěřil nezletilou na dobu před i po rozvodu rodičů do výchovy matky a otci uložil povinnost přispívat na její výživu částkou 7 000 Kč měsíčně; dále upravil styk otce s nezletilou každou sobotu a neděli od 09:00 hodin do 18:00 hodin, každý sudý týden v kalendářním roce v úterý a ve čtvrtek od 15:00 hodin do 18:00 hodin a dále dne 25. 12. v každém roce od 9:00 hodin do 18:00 hodin, s tím, že otec nezletilou vždy vyzvedne v bydlišti matky, kam ji také po styku odevzdá. 4. Dalším rozsudkem okresního soudu ze dne 20. 4. 2016 č. j. 23 P 19/2013-1624 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15. 11. 2016 č. j. 23 P 19/2013-1698 byl zamítnut návrh otce na svěření nezletilé do střídavé péče (výrok I), rozsudek okresního soudu (uvedený v bodě 3) byl změněn tak, že byl rozšířen styk otce s nezletilou, který je oprávněn stýkat se s ní dále nad rámec původního rozsudku každý pátek v době od 15:00 hodin do 19:00 hodin, kdy ji vyzvedne v bydlišti matky a po skončení styku ji zde odevzdá zpět (výrok II), výživné stanovené otci pro nezletilou bylo zvýšeno na částku 9 000 Kč měsíčně, přičemž byl vyměřen dluh na výživném a určeny podmínky jeho splácení (výrok III), dále bylo rozhodnuto o předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok IV) a o nákladech řízení účastníků a okresního soudu (výroky V, VI a VII). 5. Napadeným rozsudkem krajského soudu bylo k odvolání otce rozhodnutí okresního soudu změněno ve výroku II tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém lichém týdnu v kalendářním roce vždy od soboty od 8:00 hodin do neděle 18:00 hodin, v každém sudém týdnu v kalendářním roce v úterý a ve čtvrtek od 14:00 hodin do 18:00 hodin, v každém sudém kalendářním roce o jarních prázdninách od pátku předcházejícího prvému dni těchto prázdnin od 18:00 hodin do neděle, jíž tyto prázdniny končí, do 18:00 hodin, v každém kalendářním roce po dobu jednoho týdne v červenci vždy od třetí červencové soboty od 9:00 hodin do soboty za týden do 18:00 hodin a po dobu dvou týdnů v srpnu vždy od druhé srpnové soboty od 9:00 hodin do pátku za dva týdny do 18:00 hodin, v každém sudém kalendářním roce o vánočních svátcích od 24. prosince od 9:00 hodin do 25. prosince do 18:00 hodin a v každém lichém kalendářním roce vždy 25. prosince od 18:00 hodin do 2. ledna následujícího kalendářního roku do 18:00 hodin; způsob převzetí a předání nezletilé zůstal nezměněn (výrok I), ve výroku III bylo rozhodnutí okresního soudu změněno tak, že byl nově vyčíslen nedoplatek na výživném (výrok II), výroky I, III a IV rozhodnutí okresního soudu byly potvrzeny (výrok III), další jeho výroky o nákladech řízení účastníků a okresního soudu byly rovněž změněny (výroky IV a V), výrokem VI bylo rozhodnuto o změně původního rozsudku okresního soudu ve spojení s rozsudkem krajského soudu a výrokem VII nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť jde o řízení, které je možno zahájit i bez návrhu, a krajský soud neshledal ve věci existenci okolností případu odůvodňujících přiznání náhrady nákladů některému z účastníků. II. Argumentace stěžovatelek 6. Stěžovatelky tvrdí, že krajský soud v jejich věci vybočil při svém rozhodování z ústavněprávního rámce, neboť v odvolacím řízení porušil hmotněprávní a procesní předpisy takovým způsobem, že své rozhodnutí zatížil deficitem spočívajícím jednak v nedostatku řádného odůvodnění a jednak v libovůli při hodnocení důkazů a následné aplikaci hmotného a procesního práva. 7. Krajský soud dle stěžovatelek pouze odkázal na znění § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, týkajícího se změny poměrů, s tím, že jsou dány důvody pro změnu rozsahu styku otce s nezletilou, ovšem nikoliv pouze v rozsahu styku učiněném okresním soudem, ale v rozsahu odpovídajícím běžné úpravě styku, včetně styků o prázdninách a svátcích. Stěžovatelky v této souvislosti vznášejí námitku, že ani jeden ze soudů nezdůvodnil, v čem spočívá zásadní změna poměrů podle § 909 občanského zákoníku a § 475 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen "z. ř. s"). Odkazují přitom na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. III. ÚS 1493/15 (v SbNU nepublikováno, dostupné jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz) a vyslovují názor, že i změna rozsahu styku musí být odůvodněna zásadní změnou poměrů a současně musí být v zájmu nezletilého dítěte. Poukazují na to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že nezletilá již několik let trpí neuro-vývojovými potížemi, mezi něž patří percepční vývojová dysfázie a separační úzkostná porucha, v jejímž důsledku nemůže přespávat mimo domov. První stěžovatelka dochází s nezletilou pravidelně k dětskému psychiatrovi a na rodinnou terapii, avšak, jak bylo prokázáno lékařskými zprávami i znaleckými posudky, progres je velmi pozvolný. Odvolací soud však v rozporu se závěry znaleckého posudku MUDr. Mgr. Viktora Hartoše a doporučeními ostatních lékařů dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé vymanit se z ochranitelského protektivního vlivu matky a omezit fixaci na ni tak, aby mohla fungovat jako její vrstevníci, a to i při vědomí jejího možného zhoršení psychického stavu, a upravit styk v běžném standardním rozsahu. Tím věc zcela svévolně posunul do roviny prvního rozhodování o výchově nezletilého dítěte. Navíc své rozhodnutí zatížil zcela excesivním a ničím neospravedlnitelným přístupem, kdy je jím přijatá úprava nejen v rozporu s přáními nezletilé, závěry znaleckých posudků, ale především ve zjevném rozporu se zájmy nezletilé. Z uvedených důvodů mají stěžovatelky za to, že napadené rozhodnutí je zatíženo extrémní svévolí a je nepřezkoumatelné. 8. Stěžovatelky poukazují na příslušná ustanovení občanského zákoníku vycházející z dikce čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a na judikaturu Ústavního soudu odkazu