II.ÚS 1994/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1994/09 ze dne 9. 3. 2010 N 44/56 SbNU 495 K výši odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 9. března 2010 sp. zn. II. ÚS 1994/09 ve věci ústavní stížnosti M. P. proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. dubna 2009 č. j. 18 Nc 6899/2006-21, kterým bylo opětovně rozhodnuto o nákladech soudního exekutora poté, co byla dřívější usnesení tohoto soudu zrušena Ústavním soudem, a ve věci stěžovatelova návrhu na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. dubna 2009 č. j. 18 Nc 6899/2006-21 obecný soud nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy a porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ústavní princip právního státu vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se ukládá zaplatit stěžovateli náklady řízení vzniklé v řízení před Ústavním soudem ve výši 5 712 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto nálezu k rukám JUDr. O. S. Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel napadá usnesení obecného soudu uvedené v záhlaví a domáhá se jeho zrušení, neboť jím došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhuje, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení. Stěžovatel v ústavních stížnosti předně připomíná, že v posuzované věci se již v minulosti na Ústavní soud obrátil, když třemi ústavními stížnostmi brojil mimo jiné proti třem usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích vydaným v jeho exekučních věcech. Ústavní soud tyto tři ústavní stížnosti usnesením spojil ke společnému řízení vedenému pod spisovou značkou I. ÚS 684/07 a výrokem II. nálezu uvedené spisové značky ze dne 17. února 2009 (N 29/52 SbNU 279) napadená usnesení obecného soudu zrušil. Okresní soud v Českých Budějovicích následně všechna tři řízení (stejně jako Ústavní soud) spojil v jedno a dne 17. dubna 2009 vydal usnesení č. j. 18 Nc 6899/2006-21. Stěžovatel je nucen jej znovu napadnout ústavní stížností, neboť i nadále podle jeho názoru porušuje jeho ústavně zaručená práva a závěry tam konstatované nereflektují argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu. Stěžovatel odkazuje na odůvodnění svých dříve podaných ústavních stížností. V nich předně uvedl, že dne 3. listopadu 2006 mu byla soudním exekutorem doručena výzva k dobrovolné úhradě celého dluhu včetně příslušenství a nákladů exekuce, přičemž soudní exekutor stěžovateli dále sdělil, že "pokud do 3 dnů od obdržení tohoto dopisu splní svou exekuční povinnost k rukám exekutora, bude toto plnění posuzovat ve smyslu § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb.". Stěžovatel tvrdil, že ještě týž den, kdy obdržel výzvu exekutora k dobrovolnému plnění, se spojil s exekutorským úřadem telefonicky, aby zjistil přesnou výši exekuované částky, která mu nebyla písemně sdělena, a aby sdělil exekutorovi, že exekuovanou částku uhradí "dobrovolně". Pracovnice exekutorského úřadu mu telefonicky sdělila, že celková orientační částka je cca 30 000 Kč dohromady za všechny tři exekuce. Takový postup považoval za nezákonný. Jelikož až do 6. prosince 2006 neměl k dispozici příkazy k úhradě nákladů exekuce, "dobrovolně" dne 9. listopadu 2006 uhradil jistinu a náklady právního zastoupení v nalézacím i exekučním řízení a zároveň písemně požádal exekutora o vyčíslení celkových nákladů exekuce. Stěžovatel nesouhlasil mimo jiné s výší odměny exekutora ve výši 3 570 Kč (3 000 Kč + 570 Kč DPH) za každou jednotlivou exekuci. Co se týče odměny exekutora, žádal, aby bylo postupováno v souladu s § 6 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "vyhláška") a byla účtována odměna ve výši 50 %, tj. 1 500 Kč. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že mu Ústavní soud dal v této námitce za pravdu. Okresní soud však ve svém následujícím rozhodnutí přesto rozhodl tak, že exekutorovi přiznal odměnu v celé částce 3 000 Kč + DPH za každou jednotlivou exekuci. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že minimální výši odměny již nelze snižovat postupem podle § 11 odst. 1 vyhlášky. Stěžovatel však s tímto závěrem nesouhlasí. Smyslem ustanovení § 6 vyhlášky je, aby měl soudní exekutor za provedení bagatelní exekuce zaručenu právním předpisem minimální odměnu. Ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky má ovšem zcela jiný účel, a sice reflektování té skutečnosti, že exekutor nemusel exekuci provést, jelikož povinný splnil dobrovolně svou povinnost. V těchto případech má exekutor nárok na 50 % odměny (ať už měla být původně jakkoli vysoká). Žádný zákonný argument pro to, aby minimální částka odměny nemohla být v těchto případech snížena na polovinu, stěžovatel neshledává. Naopak argumentace okresního soudu by podle názoru stěžovatele vedla ke vzniku nerovností mezi jednotlivými povinnými a znevýhodnění těch povinných, jejichž exekuční povinnost je ve výši, při níž odměna exekutora činí právě onu částku 3 000 Kč. Tito povinní, na rozdíl od jiných, by neměli mít nárok na využití institutu zakotveného v § 11 vyhlášky, tedy na ono "ocenění" toho, že splní sami svoje povinnosti bez přímé exekuce, byť v poslední možný moment. Stěžovatel si nadto klade otázku, jak by se při výkladu nastoleném okresním soudem postupovalo v případech, kdy by odměna dle ustanovení § 6 vyhlášky byla vyčíslena např. na 5 500 Kč. Pokud by v takovém případě splnil povinný dobrovolně, měl by mít exekutor nárok na 50 % této odměny, což činí 2 750 Kč, tedy opět méně než ony 3 000 Kč. Stěžovatel nesouhlasí ani s poukazem na současné znění vyhlášky. Zdůrazňuje, že doslovné znění vyhlášky účinné v době předmětných exekučních řízení nedávalo žádnou pochybnost o tom, že ustanovení § 11 vyhlášky je třeba vztáhnout k celému ustanovení § 6 vyhlášky. Za této situace je pak argumentace v době exekučního řízení neplatnými a neúčinnými právními normami v rozporu s obecně platným zákazem retroaktivity v právním státě. Stěžovatel závěrem žádá, aby mu byly okresním soudem nahrazeny náklady jeho právního zastoupení s odkazem na ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Okresní soud totiž ve svém postupu nezohlednil argumentaci Ústavního soudu vyslovenou v jeho nálezu, čímž výrazně prodloužil a prodražil celou záležitost pro stěžovatele. Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka. Okresní soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vedlejší účastník řízení, soudní exekutor Mgr. Kamil Košina, ve svém vyjádření uvedl, že v ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky je stanovena nejmenší částka odměny soudního exekutora, která činí 3 000 Kč. Tomu lze podle jeho názoru rozumět pouze tak, že v případě, že základ vymáhané částky je nižší než 20 000 Kč, nepoužije se ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky o procentním výpočtu odměny soudního exekutora ze základu vymožené částky, nýbrž použije se právě ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky o nejnižší možné odměně. S argumentací stěžovatele, že tuto částku lze dále snížit o 50 %, vedlejší účastník nesouhlasí. Plně se přitom ztotožňuje s odůvodněním usnesení vydaných výše označeným obecným soudem. Vedlejší účastník dodává, že stěžovatel podává ústavní stížnost proti usnesení soudu prvního stupně, aniž by předtím podal odvolání či dovolání. Soudní exekutor je přesvědčen, že ústavní stížnost je nedůvodná, a navrhuje její odmítnutí. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 18 Nc 6899/2006 se podává následující. Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/040, podal k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích tři návrhy na provedení exekuce soudním exekutorem, a to na základě exekučních titulů - platebních rozkazů, které vydal Okresní soud v Českých Budějovicích. Usneseními Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 18 Nc 6899/2006, sp. zn. 18 Nc 6900/2006 a sp. zn. 18 Nc 6901/2006 ze dne 23. srpna 2006 byla k uspokojení oprávněného proti povinnému (stěžovateli) nařízena exekuce na jeho majetek; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Kamil Košina. Dne 26. říjn