II.ÚS 2949/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2949/20 ze dne 26. 4. 2021 N 85/105 SbNU 373 Princip úplné náhrady za utrpěnou újmu a právo na nedotknutelnost osoby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky D. C., zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, se sídlem Malá Skála 397, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3043/2018-1104 ze dne 10. 7. 2020 a proti výrokům I a II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 466/2017-1042 ze dne 15. 3. 2018, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem, se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, a České republiky - Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem Mozartova 3, Brno, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3043/2018-1104 ze dne 10. 7. 2020 v části, jíž bylo odmítnuto dovolání proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 466/2017-1042 ze dne 15. 3. 2018 v části, kterou se potvrzují výroky VIII a IX rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 66/2005-947 ze dne 4. 4. 2017, a výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 466/2017-1042 ze dne 15. 3. 2018 v části, kterou se potvrzují výroky VIII a IX rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 66/2005-947 ze dne 4. 4. 2017, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka utrpěla v dubnu 2002 pracovní úraz, když ji na přechodu pro chodce srazilo nákladní vozidlo. Její vážná zranění si vyžádala dlouhodobé léčení a znemožnila jí vykonávat dosavadní profesi státní zástupkyně. Stěžovatelka pobírala nejprve částečný a posléze plný invalidní důchod, který byl později přeměněn na důchod starobní. Stěžovatelka se domáhala náhrady újmy na vedlejší účastnici Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group (dále jen "Kooperativa pojišťovna"), u níž bylo nákladní vozidlo pojištěno, a na České republice - Krajském státním zastupitelství v Brně, kde působila jako státní zástupkyně. 2. Svou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozhodnutí obecných soudů o její žalobě v části, kterou se stěžovatelka domáhala náhrady za ztrátu na výdělku v době od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014, tedy v době po dovršení 65 let věku až do konce roku, v němž stěžovatelka dosáhla 70 let, dále úroků z prodlení, k němuž mělo dojít při poskytování náhrad za ztrátu na výdělku, a placení 15 000 Kč měsíčně (renty) od 1. 1. 2015. 3. Obecné soudy ve věci stěžovatelky rozhodovaly opakovaně. Obvodní soud pro Prahu 1 naposledy rozsudkem č. j. 27 C 66/2005-947 ze dne 4. 4. 2017 výrokem III vyhověl žalobě na zaplacení 4 090 902 Kč za ztrátu na výdělku v době od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014, výrokem IV zamítl žalobu na placení peněžitého důchodu 15 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2015 do budoucna a výroky VIII a IX zamítl žalobu na zaplacení úroků z prodlení. 4. Obvodní soud shledal žalobu důvodnou v části, kterou se stěžovatelka domáhala náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014, tedy od měsíce následujícího po dosažení věku 65 let do konce roku, v němž by stěžovatelka dosáhla 70 let. Obvodní soud poukázal na to, že funkce státního zástupce by zanikla u stěžovatelky dle § 21 odst. 1 písm. f) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění účinném od 1. 7. 2003, až 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let, tedy na konci roku 2014. I když tedy měla stěžovatelka nárok na důchod již ve svých 65 letech, vyšel obvodní soud z toho, že by funkci státní zástupkyně vykonávala i nadále až do konce roku 2014, a náleží jí proto náhrada za ztrátu na výdělku i za toto období. 5. Požadavek stěžovatelky na přiznání renty 15 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2015 stěžovatelka opírala o tvrzení, že by se po skončení funkce státní zástupkyně s ohledem na dosažení věku 70 let věnovala advokacii. Obvodní soud ovšem nepovažoval tento požadavek za opodstatněný, neboť jej stěžovatelka opírala toliko o záměr, který měla před svým úrazem, aniž by prokázala, že by se advokacii skutečně věnovala a důvod, proč se tak nestalo, byl její úraz. 6. Úroky z prodlení obvodní soud stěžovatelce nepřiznal pro rozpor s dobrými mravy, neboť se vedlejší účastnice nevyhýbaly své povinnosti plnit nároky, jež byly jednoznačně prokázány. Ve věci však bylo nutno činit složité a obsáhlé dokazování znaleckými posudky. Přiznání úroků z prodlení by tedy neplnilo funkci spočívající v postihnutí dlužníka za vyhýbání se povinnosti plnit "na určitou pohledávku, jejíž výše je známa", nýbrž by fakticky navyšovaly nároky přiznané stěžovatelce. 7. Městský soud v Praze napadeným výrokem I výše specifikovaného rozsudku potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výrocích IV, VIII, IX (tedy o zamítnutí žaloby na placení 15 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2015 a o zamítnutí žaloby na úroky z prodlení). Napadeným výrokem II změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku III tak, že žalobu na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014 zamítl. 8. Jde-li o zamítnutí žaloby na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014 (tedy v době po dosažení 65 let věku do dosažení 70 let věku), odkázal městský soud na § 21 odst. 1 písm. f) zákona o státním zastupitelství ve znění účinném do 30. 6. 2003, podle něhož zaniká funkce státního zástupce dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne 65 let. Toto ustanovení aplikoval městský soud na věc stěžovatelky a dovodil, že již dosažením věku 65 let by žalobkyni zanikla funkce státní zástupkyně. I kdyby k tomu nedošlo, k 1. 1. 2010 by byl ze zákona její invalidní důchod přeměněn na starobní, a "v důsledku toho by jí zanikl nárok na ztrátu na výdělku". Vzhledem k tomu je dle městského soudu "zřejmé", že stěžovatelkou uplatněný nárok na rentu 15 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2015 je nedůvodný, a v tomto rozsahu bylo tedy rozhodnutí obvodního soudu potvrzeno. Zamítavé výroky o úrocích z prodlení rovněž označil městský soud za věcně správné. Dle městského soudu je "zřejmé, že žalované musejí zacházet s jim svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře a mohou tedy odškodnit jednotlivé nároky až poté, co bude zřejmá jejich existence a výše. [Vedlejší účastnice Kooperativa pojišťovna] přitom získala podklady až v roce 2011 [a obě vedlejší účastnice] také fakticky plnily bez zbytečného odkladu". 9. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek městského soudu ve výroku II, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že se žaloba o náhradu za ztrátu na výdělku pro dobu od 1. 8. 2009 do 31. 12. 2014 zamítá, a ve výroku III v rozsahu, jímž byly zrušeny výroky rozsudku soudu prvního stupně X a XII o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku dovolání odmítl jako nepřípustné. 10. Podle Nejvyššího soudu od 1. 1. 2010 platí, že dnem, kterým poživatel invalidního důchodu dosáhl věku 65 let, dochází k provedení zákonné přeměny invalidního důchodu na důchod starobní dle § 61a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010, a § 81 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 2010. Nejvyšší soud s odkazem na svou judikaturu uvedl, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaniká invalidnímu důchodci dnem, kdy mu ze zákona vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. Zákonem stanovený věkový limit výkonu funkce státního zástupce není garancí trvání pracovního poměru do konce roku, v němž je dovršen věk 70 let, nýbrž nejzazší hranicí, kdy funkce státního zástupce zanikne ze zákona, a proto není důvod posuzovat tuto situaci odlišně. 11. Nejvyšší soud označil za nerozhodný odkaz městského soudu "na § 21 odst. 1 písm. f) zákona o státním zastupitelství, ve znění od 1. 7. 2003 do 30. 6. 2013" [správně ve znění účinném do 30. 6. 2003], podle něhož zaniká funkce státního zástupce posledního dne roku, kdy dosáhne 65 let věku. Dle Nejvyššího soudu "i v případě aplikace tohoto ustanovení by u [stěžovatelky] došlo k zániku funkce státní zástupkyně až 31. 12. 2009". Městský soud dále pochybil dle Nejvyššího soudu tím, že i na vztahy mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí Kooperativa pojišťovna aplikoval pracovněprávní úpravu, ačkoliv jde v tomto případě o vztah z titulu pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Dále městský soud nerozlišil, jaká část nároku připadá na dobu od 1. 8. 200