II.ÚS 3345/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3345/20 ze dne 8. 4. 2021 N 78/105 SbNU 304 Mezinárodní únos dítěte - aplikace Haagské úmluvy a nařízení Brusel II bis   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., právně zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, se sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020 č. j. 20 Co 188/2020-627 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020 č. j. 125 Nc 2501/2020-279, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti 1) Krajského soudu v Brně a 2) Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a 1) nezletilé Ch. B., 2) nezletilého W. B., obou zastoupených opatrovníkem - Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3, Brno, a 3) A. F. B., zastoupeného JUDr. Kateřinou Sekaninovou, advokátkou, se sídlem Jezuitská 13, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jsou v rozporu s jejími právy dle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva"), čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1 a 2, čl. 16, 19 a čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a nakonec čl. 3, 12 a 13 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen "Haagská úmluva"). S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a návrh na jmenování opatrovníka nezletilé vedlejší účastnici 1) a nezletilému vedlejšímu účastníkovi 2), jichž se napadená rozhodnutí obecných soudů týkají. 2. Ústavní soud usnesením ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 3345/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) rozhodl, že nezletilým vedlejším účastníkům 1) a 2) se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti ustanovuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (výrok I) a vykonatelnost napadených rozhodnutí se odkládá do rozhodnutí Ústavního soudu o nyní projednávané ústavní stížnosti (výrok II). I. Rekapitulace skutkového stavu a obsahu napadených rozhodnutí 3. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis obecných soudů. Jelikož jsou skutkové okolnosti případu, obsah napadených rozhodnutí a průběh řízení, které předcházelo jejich vydání, účastníkům důvěrně známy, Ústavní soud nepovažuje za účelné podrobně je rekapitulovat. Pro posouzení ústavní stížnosti postačí uvést následující. Stěžovatelka, státní občanka České republiky, (dále též "matka") a A. B., státní občan Italské republiky. (dále jen "otec") jsou od roku 2008 manželi. Z manželství se zrodily dvě děti, nezletilá Ch. B. (dále jen "nezletilá") a nezletilý W. B. (dále jen "nezletilý"), jež jsou momentálně ve věku devíti let a jsou státními občany Italské republiky a České republiky. Nezletilé děti se narodily v Itálii, kde žily od narození, avšak rodinu a zázemí měly i v České republice. 4. Stěžovatelka a nezletilé děti odjely z Itálie do České republiky se svolením otce v polovině srpna 2019, přičemž bylo dohodnuto, že se vrátí nejpozději přede dnem 7. 9. 2019. K návratu stěžovatelky a nezletilých do Itálie nicméně doposud nedošlo. Otec nezletilých dne 7. 2. 2020 podal návrh na zahájení řízení o navrácení nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii dle § 478 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, neboť měl za to, že ze strany matky došlo k mezinárodnímu únosu dětí, resp. k jejich protiprávnímu zadržení ve smyslu Haagské úmluvy ve spojení s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen "nařízení Brusel II bis" nebo "nařízení"). 5. Městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem nařídil, aby stěžovatelka navrátila nezletilé do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii, a to do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku (výrok I). V případě, že stěžovatelka nezletilou a nezletilého do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii ve stanovené době nenavrátí, je dle rozsudku městského soudu otec oprávněn po uplynutí stanovené lhůty nezletilé děti převzít za účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště (výrok II). Navrácení nezletilých podmínil splněním určitých záruk ze strany otce, jmenovitě 1. povinností zajistit stěžovatelce a nezletilým samostatné bydlení v místě jejich obvyklého bydliště nebo v okolí 20 km v zařízeném bytě o velikosti minimálně 3+1 a hradit náklady spojené s tímto bydlením do doby, než bude italským soudem rozhodnuto o úpravě rodičovské odpovědnosti k nezletilým, a 2. povinností zdržet se odejmutí nezletilých z faktické péče stěžovatelky, vyjma dohodnutého styku s nezletilými (výrok III). Nakonec rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 6. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a IV potvrzuje (výrok I). Ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že navrácení nezletilých se podmiňuje splněním určitých záruk ze strany otce, jmenovitě 1. povinností složit na účet stěžovatelky pro zajištění samostatného bydlení v místě obvyklého bydliště nebo v okolí 30 km a pro zajištění nákladů na nezbytnou výživu a potřeby nezletilých dětí částku 15 000 eur, 2. povinností nepokračovat v úkonech trestního řízení vedeného vůči stěžovatelce pro trestný čin únosu nezletilých dětí z území Itálie, a je-li to možné, vzít návrh na zahájení řízení zpět, a 3. povinností zdržet se odejmutí nezletilých z faktické péče stěžovatelky s výjimkou stanoveného styku (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Odvolací soud za účelem náležitého posouzení věci nařídil dvě celodenní jednání a zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování, v rámci něhož provedl celou řadu důkazů - zejm. požádal Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále též "ÚMPOD") o provedení pohovoru s nezletilými dětmi za účelem posouzení jejich aktuální situace a zjištění, jak ji děti prožívají a hodnotí. Na základě provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že ač nezletilé děti trávily nezanedbatelné množství času v České republice, jejich obvyklé bydliště se bez jakýchkoliv pochybností nacházelo v Itálii. Pakliže se stěžovatelka s nezletilými odmítla vrátit do místa jejich obvyklého bydliště, byť otec k tomu nedal souhlas, došlo k tzv. mezinárodnímu únosu. V návaznosti na uvedené zjištění krajský soud zkoumal, zda není dána některá z výjimek, dle nichž může soud rozhodnout o nenavrácení dětí do místa obvyklého bydliště, a to zejm. z důvodu uvedeného v čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy (existence vážného nebezpečí, že by návrat vystavil dítě fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace). Po zhodnocení provedených důkazů dospěl krajský soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí navrácení nezletilých do místa jejich obvyklého bydliště. Krajský soud konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, dospěl-li k závěru, že "výluky v aplikaci (Haagské - pozn.) úmluvy dány nejsou, když matka toliko vytváří konflikty k dosažení svého cíle vyloučit otce z péče o děti a tohoto dětem zcela zprotivit". V zájmu zajištění bezproblémového návratu dětí a stěžovatelky do Itálie (soft landing) přistoupil krajský soud k úpravě záruk bezpečného návratu. II. Obsah ústavní stížnosti 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení celé řady (základních) práv a (ústavních) principů. Za prvé, namítá, že obecné soudy chybně posoudily otázku obvyklého bydliště nezletilých. Má za to, že z provedených důkazů jasně plyne, že nezletilé děti měly své obvyklé bydliště v České republice. Za druhé, stěžovatelka uvádí, že otec o nezletilé před odjezdem do České republiky nijak nepečoval. Tuto skutečnost dokládá tvrzením, že otec za nezletil