II.ÚS 631/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 631/06 ze dne 3. 5. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti B. Š., zastoupené Mgr. D. R., proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 AS 44/2005-123, a č. j. 1 As 31/2005-165, a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60, a ze dne 21. 9. 2005, č.j. 10 Ca 59/2005-78, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 9. 2006 a doplněnou dne 24. 10. 2006, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá s odkazem na porušení svých ústavních práv garantovaných čl. 1, 2 odst. 2, 3 Ústavy, čl. 11 odst. 3, 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích. Z obsahu vyžádaných spisů Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 59/2005 a 10 Ca 95/2005, bylo zjištěno následující: Pod sp. zn. 10 Ca 95/2005 (původně sp. zn. 10 Ca 66/2003) je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334. Tímto rozhodnutím byl změněn výrok rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou, odbor výstavby a životního prostředí ze dne 7. 8. 2002 o umístění stavby - vrtané studny na pozemku p.č. 210/7 (ve vlastnictví Ing. I. S.) v katastrálním území V. za přesně stanovených podmínek. Ke změně výroku došlo pouze v podmínkách pro umístění a projektovou přípravu stavby, v ostatních částech bylo ponecháno přezkoumávané rozhodnutí nezměněno. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu stěžovatelky zamítl rozsudkem ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60. Poukázal na to, že napadeným správním rozhodnutím je řešena pouze otázka umístění vrtu, když o povolení stavby studny věcně rozhodováno nebylo. K tomu dojde až v rámci vydání stavebního povolení studny. Řešení podmínek pro ochranu vody tedy shledal předčasné. Konstatoval, že zákonné požadavky pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 37 stavebního zákona byly dodrženy. Námitky stěžovatelky ohledně provedení zkušebního vrtu a vzdálenosti umístění předmětného vrtu od jejího pozemku neshledal důvodnými. Kasační stížnost stěžovatelky podanou proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 As 31/2005-165, zamítl jako nedůvodnou. Pod sp. zn. 10 Ca 59/2005 je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení 1) o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 4. 2005, č. j. KUJCK 27489/2004 OZZL/AD/0143, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou (kterým tento prvostupňový správní orgán jako příslušný vodoprávní úřad, povolil Ing. I. S. odběr podzemní vody z vrtané studny na pozemku p.č. 210/7 v k. ú. V. pro účely závlahy přilehlého pozemku, a kterým současně jmenovanému za stanovených podmínek povolil na dotčeném pozemku stavbu vrtané studny), a 2) o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334 (viz předcházející odstavec). K první žalobě byl připojen návrh na předběžné opatření, kterým měl soud stavebníkovi nařídit přerušení stavebních prací až do vydání rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 9. 2005, č. j. 10 Ca 59/2005-78, žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 8. 4. 2005 zamítl, žalobu proti rozhodnutí okresního úřadu ze dne 12. 12. 2002 odmítl a zamítl návrh na předběžné opatření. Upozornil, že žalobní body směřující proti umístění studny nemohou být úspěšně uplatněny v žalobě proti rozhodnutí o povolení stavby. Nadto soud toto řízení přezkoumal v řízení, vedeném pod sp. zn. 10 Ca 66/2003, v němž žalobu stěžovatelky zamítl. Důvodnými neshledal ani ostatní námitky stěžovatelky. O kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 As 44/2005-123, tak, že tuto kasační stížnost proti výroku, jímž byl zamítnut návrh na předběžné opatření, odmítl jako nepřípustnou, a proti zbývajícím výrokům ji zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelka napadla rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, vydané v obou řízeních, projednávanou ústavní stížností. Je přesvědčena o tom, že právní otázka v dané věci byla nesprávně posouzena poté, kdy nebyly dodrženy zásady správního řízení, když individuální správní akty nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná pomoc a poučení, k vyřízení nebyly použity vhodné prostředky. Podkladem pro rozhodnutí se stal hydrogeologický posudek a projekt průzkumu vrtu zpracovaný Mgr. D., který si objednal Ing. S., a který stěžovatelka pro jeho neobjektivnost zpochybňovala. Má za to, že měl být ustanoven jiný znalec. Souvislosti vidí i v tom, že pokud zpráva o hydrogeologickém průzkumu byla zpracována společností Hydroprůzkum České Budějovice, je v ní společníkem a jednatelem rovněž uvedený znalec. Znalecký posudek přitom neřešil otázku vzdálenosti budoucí studny od stávajících zdrojů znečistění s ohledem na platné normy, neřeší možnost snížení hladiny vody v sousedních studnách. Pokud jde o rozhodnutí o povolení odběru podzemní vody z vrtané studny a povolení stavby vrtané studny, i zde byl dle stěžovatelky porušen zákon, neboť nebyla ochráněna její vlastnická práva při využívání zahrady k účelům, ke kterým je určena, když bylo prokázáno, že studna stěžovatelky s vrtem, který je předmětem sporu jsou propojeny, takže docházelo ke snižování limitu v nové studni, její studna není chráněna před kontaminací a nebyla zjišťována kvalita vody. Správní orgán umístil stavbu studny ve vzdálenosti 3,3 m od hranice jejího pozemku, investor nakonec stavbu ještě posunul o 1 m k hranici pozemku, ačkoli ČSN 755115, čl. 6.1 stanovuje, že okolí studny ve vzdálenosti 10 metrů nesmí být znečišťováno a nesmí se na něm provádět žádné činnosti, které by mohly zhoršovat jakost podzemní vody. Tím je zasaženo do jejích vlastnických práv, je omezena v udržování zahrady formou hnojení, postřiku, rozvozu kompostu apod. Dle stěžovatelky je umístění stavby v rozporu i s § 5 zákona č. 137/1998 Sb. K ústavní stížnosti se vyjádřil coby účastník řízení Nejvyšší správní soud. Ve svém vyjádření poukazuje na shodný obsah námitek kasační stížnosti i ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu nepovažuje za nutné, aby opakoval právní argumentaci, kterou užil v posuzovaných věcech. V tomto ohledu proto zcela odkazuje na odůvodnění napadených rozsudků a navrhuje, aby Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla podána ústavní stížnost, neboť jeho úkolem je pouze hodnotit ústavnost zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod. Ústavní stížnost, spočívající v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu jako v uplatněných opravných prostředcích, staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s ohledem na článek 83 Ústavy zjevně nepřísluší. Již samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že jimi usiluje o přezkum věcné správnosti či legality jí napadených rozhodnutí obecných soudů, a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž se takový přezkum z pravomoci Ústavního soudu vymyká (srov. nález ve věci II. ÚS 45/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 3, č. 5). Ani tvrzení o zásahu do základních práv stěžovatelky neposouvá ústavní stížnost do ústavněprávní roviny. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a řízení, jenž předcházelo jejich vydání, ze všech v úvahu přicházejících aspektů a neshledal, že by došlo k porušení jakýchkoli principů soudního procesu, jimiž by mohla být stěžovatelka dotčena na svých právech. K porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, by mohlo dojít tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podané žalobě, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný). Taková situace však nenastala; postupem soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelčino právo domáhat se ochrany svých subjektivních práv a oprávněných zájmů. Soudy se stěžovatelčiným žalobními návrhy velmi podrobně zabývaly. Svá