II.ÚS 859/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 859/17 ze dne 17. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky E. M., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 12, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 54 Co 363/2016-166, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2016, č. j. 50 P 33/2015-133, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 3. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 10 odst. 2, v článku 32 odst. 4 a 5, a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v článku 6 odst. 1 a v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími, kterými byl její nezletilý syn svěřen do společné pěstounské péče manželů H. (dále také jen "pěstouni"). Stěžovatelka nepopírá, že na její straně došlo k několika alkoholovým excesům, tyto však nikdy nevedly k jakémukoliv přímému ohrožení nezletilého, ať už na zdraví, či na duševním vývoji. Jak vyplývá ze soudního spisu, nezletilý se dle posudků odborníků vyvíjí naprosto srovnatelně s ostatními vrstevníky, tudíž o nějakém negativním vlivu matky na jeho vývoj nemůže být řeč. Stěžovatelka se snažila a nadále snaží řešit svou situaci tak, aby předešla zopakování jakéhokoliv excesu, pravidelně docházela za lékařskou pomocí a brala prášky na léčbu alkoholové závislosti. Stěžovatelka si uvědomuje, že ji trápí určité potíže, avšak je přesvědčena, že tyto nikterak neohrozily zdraví nezletilého, ani nepůsobily překážky, které by objektivně vylučovaly její možnost o nezletilého osobně a řádně pečovat. Stěžovatelka také upozorňuje, že soud prvního stupně tak závažný zásah do rodinných poměrů, jakým je odebrání dítěte matce, zdůvodnil pouze jednou strohou větou, což nelze považovat za dostatečné. Situace přitom byla v době vydání obou rozsudků stabilizovaná a soud tak mohl a měl své rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnit. Soudy především neuvedly, co brání navrácení dítěte zpět do její péče, a za jakých podmínek by mohlo dojít k opětovnému sloučení rodiny [viz. nález sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377)]. Pokud soudy odůvodňují odebrání nezletilého z péče tím, že stěžovatelka sama uvedla, že hodlá podstoupit ústavní léčbu a přeje si, aby po dobu její léčby o nezletilého pečovala paní D. H., neznamená podle stěžovatelky skutečnost, že zamýšlí nastoupit do ústavního léčení, že nemůže osobně pečovat o nezletilého. O tom by se dalo uvažovat až v momentě, kdy by skutečně započala s ústavním léčením, za předpokladu, že by léčení objektivně znemožňovalo péči o dítě. Soud tak měl se svým rozhodnutím počkat až do okamžiku skutečného nastoupení ústavní léčby. Vzhledem k tomu, že stěžovatelce bylo sděleno, že ústavní léčba není zapotřebí, tak s ní ani nezapočala. V takovém případě měl soud opětovně rozhodnout, že svěření nezletilého do péče pěstounů ruší, neboť zde již není překážka ústavního léčení. 3. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 50 P 33/2015, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 50 P 33/2015-133, svěřil nezletilého do společné pěstounské péče pěstounů. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Vzhledem k závažnosti tvrzeného zásahu do práv stěžovatelky i nezletilého přistoupil Ústavní soud k vyžádání si vyjádření soudů obou stupňů, Městské části Praha 10, pěstounů a organizace Rozum a cit, z. s. (doprovázející organizace pro pěstouny). 5. Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 1. 2015 byl nezletilý svěřen do péče stěžovatelky a nad výchovou byl stanoven dohled. V průběhu péče stěžovatelky o nezletilého byly zjištěny vážné nedostatky v péči (psychické problémy a alkoholismus stěžovatelky), která pod vlivem alkoholu nebyla schopna opakovaně zajistit péči o nezletilého. Dne 24. 2. 2016 byla přivolána policie a stěžovatelka byla převezena na záchytnou stanici. Z toho důvodu bylo dne 26. 2. 2016 vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý předán do péče pěstounů, na základě jejichž návrhu bylo zahájeno řízení o změně péče. Ve výpovědi u soudu dne 30. 3. 2016 stěžovatelka uvedla, že ví, že udělala chybu, nebyla na tom psychicky dobře, má předepsaná antidepresiva, bere Antabus, hodlá nastoupit ústavní léčbu, která bude trvat 1-3 měsíce, dochází do RlAPSu. Uvedla, že syn je u pěstounů spokojený, a souhlasila s tím, aby po dobu její léčby o nezletilého pečovala paní H. Protože bylo zjištěno, že stěžovatelka má déletrvající problémy s alkoholem (již v roce 2013 absolvovala tříměsíční léčení v Bohnicích), deprese a úzkosti, a sama souhlasila, aby po dobu její léčby o nezletilého pečovali pěstouni, bylo jejich návrhu na pěstounskou péči vyhověno. 6. Městský soud v Praze odkázal ve vyjádření na své napadené rozhodnutí a doplnil, že bylo rozhodováno za situace, kdy nezletilý byl v péči pěstounů, kteří jsou jeho tetou a strýcem, už na základě předběžného opatření ze dne 26. 2. 2016 pro opakované selhání péče stěžovatelky z důvodu opilosti. Starší dítě stěžovatelky, K., byla v roce 2010 svěřena do péče babičky. Soud má za to, že jeho rozsudek obsahuje dostatečné odůvodnění jak po procesní stránce, tak i základní věcný důvod, kterým je krátké období, po které stěžovatelka nevykazuje zdravotní problémy bránící jí ve výchově dítěte, aniž by jí současně bylo bráněno stýkat se s jejím synem. Městský soud v Praze se neztotožňuje s výhradou stěžovatelky, že její jednoznačně vyjádřené přání o péči o jejího nezletilého syna je nemožné či neúčinné, a soud by k němu neměl přihlížet, naopak odvolací soud zastává názor, že procesní postoj rodičů v řízení o péči o nezletilé dítě je soud povinen zcela vážně hodnotit, což se v daném případě stalo. 7. Městská část Praha 10 uvedla, že od 30. 1. 2015 se stěžovatelka s nezletilým zdržovala v sociálním bytě, který měla přidělený od Centra sociálních služeb Praha. Za dobu pobytu matky se synem v sociálním bytě došlo k několika případům (v květnu 2015, v srpnu 2015, v listopadu 2015 a v únoru 2016), kdy stěžovatelka pod silným vlivem alkoholu nebyla schopna zajistit řádnou péči o svého syna a následnou péči o nezletilého dočasně převzal otec dítěte, či další příbuzní z jeho strany, kteří se už i v dřívější době na péči o nezletilého dlouhodobě podíleli a stěžovatelce s péčí vypomáhali. Na základě podnětu Městské části Praha 10 z května 2015 zahájil Obvodní soud pro Prahu 10 řízení o změně péče. Městská část Praha 10 vyslovuje přesvědčení, že z písemností založených ve spise a z podkladů (především ze zpráv Policie ČR), kterými soud disponoval, je zřejmé, že stěžovatelka v péči o nezletilého syna opakovaně selhala a nezletilého vystavila možnému nebezpečí ohrožení života a zdraví. Městská část Praha 10 upozorňuje, že nezletilý je ve faktické péči pěstounů, ve které velmi dobře prospívá, už na základě předběžného opatření ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. SPO 20 Nc 9502/2016-6; 20 P a Nc 81/2016. S rodinou úzce spolupracuje organizace Rozum a Cit, z. s., která je doprovázející organizací pro pěstouny, a pěstouni s ní uzavřeli dohodu o výkonu pěstounské péče. Tato organizace rovněž uzavřela se stěžovatelkou a pěstouny dohodu o kontaktech stěžovatelky se synem, kdy kontakt v loňském roce probíhal v intervalu 1x za 14 dní víkend (pátek až neděle) s tím, že styku bude přítomna i babička dítěte. Styk stěžovatelky s nezletilým dle této dohody pravidelně probíhal až do 16. 12. 2016, kdy se stěžovatelka ke styku se synem nedostavila a nezletilého si nepřevzala. Neprodleně po této události se Městská část Praha 10 se stěžovatelkou pokoušela zkontaktovat a provést šetření v jejím současném bydlišti, šetření v bydlišti stěžovatelky se však podařilo zrealizovat až 7. 4. 2017 po mnoha neúspěšných pokusech o kontakt s matkou a po dvou (stěžovatelkou zmařených) termínech domluveného šetření, kdy stěžovatelka sociální pracovníci uvedla, že se aktuálně potýká se zdravotními problémy, které přetrvávají již od ledna letošního roku, resp. od vánočních svátků roku loňského. Po soudním jednání se psychicky zhroutila a dosud na tom není zdravotně dobře. Sdělila rovněž, že pravidelně, jedenkrát týdně, dochází do ordinace k psychiatričce MUDr. Evě N