III.ÚS 1034/23 – Ústavní soud

III.ÚS 1034/23 ze dne 26. 3. 2024 N 56/123 SbNU 133 Restituce in integrum; protiústavní interpretace zákona o půdě obecnými soudy Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavních stížnostech stěžovatele hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, a stěžovatelky Ing. Jany Hofmanové, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem, sídlem Sokolská 490/31, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2988/2022-536 ze dne 7. února 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 422/2021-471 ze dne 24. února 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 28 C 187/2011-426 ze dne 3. června 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem I usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2988/2022-536 ze dne 7. února 2023 v rozsahu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 422/2021-471 ze dne 24. února 2022 v části, kterou Městský soud v Praze potvrdil částečně výrok I a zcela výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 28 C 187/2011-426 ze dne 3. června 2021 ve vztahu mezi stěžovatelkou a stěžovatelem, a zmíněnou částí rozsudku Městského soudu v Praze a jí potvrzenou částí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo porušeno právo stěžovatelky Ing. Jany Hofmanové na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 v tomto rozsahu a ve výrocích o nákladech řízení mezi stěžovateli ruší. III. Ústavní stížnost stěžovatelky Ing. Jany Hofmanové se ve zbývajícím rozsahu odmítá. IV. Ústavní stížnost stěžovatele hlavního města Prahy se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel hlavní město Praha (dále jen "stěžovatel") ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 1034/23 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Stěžovatelka Ing. Jana Hofmanová (dále jen "stěžovatelka") se ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1035/23 domáhá také zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"). Uvádí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. 3. Usnesením č. j. III. ÚS 1034/23, IV. ÚS 1035/23-20 ze dne 9. května 2023 byly obě ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. III. ÚS 1034/23. 4. Z ústavních stížností, připojených listin a obsahu vyžádaného spisu obvodního soudu se podává, že v roce 1991 uplatnila Anna Hofmanová jako oprávněná osoba restituční nárok na vydání id. 1/2 zemědělské usedlosti X. X byl historicky zemědělskou usedlostí tvořenou 19 objekty, které byly v 80. a 90. letech minulého století postupně většinou odstraněny a na jejich místě byl postaven nový soubor budov označovaných v projektové dokumentaci jako budovy A1, A2, B1, B2 a B3. Pouze budova A1 nebyla postavená nově, ale vznikla rekonstrukcí původní obytné budovy v rámci celkové rekonstrukce a dostavby areálu pro účely jeho využití jako archivu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, příspěvkové organizace. 5. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Praha (dále jen "pozemkový úřad") rozhodnutím č. j. PÚ 233/91/5 ze dne 31. května 2011 rozhodlo, že dědicové oprávněné osoby Ing. Zdeněk Hofman (dále jen "právní předchůdce stěžovatelky") a Kamila Matrasová (dále jen "druhá žalobkyně") jsou každý k id. 1/4 vlastníkem nemovitostí dle KN parc. č. X1 (dle PK část parc. č. X2), dle KN parc. č. X3 (dle PK část parc. č. X2), dle KN parc. č. X4 (dle PK část parc. č. X2), dle KN parc. č. X5 (dle PK část parc. č. X2), dle KN parc. č. X6 (dle PK část parc. č. X7), dle KN parc. č. X8 (dle PK část parc. č. X9) a dle KN parc. č. X10 (dle PK část parc. č. X9 (výrok I) a že právní předchůdce stěžovatelky a druhá žalobkyně nejsou vlastníky dle PK části parc. č. X11 s domem č. p. X12 v k. ú. Nebušice (dle KN části parc. č. X13 s domem č. p. X14 v k. ú. Dejvice), dle PK části parc. č. X2 v k. ú. Nebušice (dle KN část parc. č. X13 a část. parc. č. X16 v k. ú. Dejvice), dle PK části parc. č. X9 v k. ú. Nebušice (dle KN část parc. č. X13 v k. ú. Dejvice), dle PK části parc. č. X7 v k. ú. Nebušice (dle KN část parc. č. X13 v k. ú. Dejvice), dle PK části parc. č. X17 v k. ú. Nebušice (dle KN část parc. č. X13 v k. ú. Dejvice) a dle PK části parc. č. X18 v k. ú. Nebušice (dle KN část parc. č. X19 v k. ú. Nebušice) (výrok II). 6. Právní předchůdce (a manžel) stěžovatelky a druhá žalobkyně se žalobou domáhali, aby obvodní soud částečně nahradil výrok II rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 31. května 2011 tak, že jsou každý k id. 1/4 vlastníky nemovitostí popsaných v tomto výroku. Stěžovatel se naopak domáhal, aby soud nahradil výrok I téhož rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že právní předchůdce stěžovatelky a druhá žalobkyně vlastníky některých nemovitostí uvedených v tomto výroku nejsou. Obě žaloby byly obvodním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 187/2011 spojeny ke společnému řízení. 7. Obvodní soud rozsudkem č. j. 28 C 187/2011-177 ze dne 31. května 2016 žalobu stěžovatelky a druhé žalobkyně (výrokem I) i žalobu stěžovatele (výrokem II) zamítl. Výroky III a IV rozhodl o nákladech řízení. Soud vzal za prokázané, že stěžovatelka a druhá žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě"). Jejich právním předchůdcům byla odňata usedlost zvaná X, jež byla tvořena mimo jiné nemovitostmi, o něž se vede nynější spor. Dne 6. října 1950 tyto nemovitosti převzalo jednotné zemědělské družstvo, dne 23. října 1974 byly převedeny ve prospěch Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy. V letech 1950 až 1982 došlo k postupné likvidaci většiny staveb zemědělské usedlosti a v roce 1985 bylo rozhodnuto o rekonstrukci zbývajících objektů (včetně obytné budovy č. p. X14) a zřízení staveb nových na místě zničených částí usedlosti. Rozsah přestavby budovy A1 (tj. původní obytné budovy) činil asi 10 až 15 %, zbývající stavby (budovy A2, B1, B2 a B3) jsou objekty nové. Soud dospěl k závěru, že objekty (spoluvlastnické podíly na nich) požadované stěžovatelkou a druhou žalobkyní jim nemohou být vydány pro překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona o půdě, jelikož původní usedlost již zemědělské výrobě neslouží a stavby k ní náležející ztratily svůj původní stavebnětechnický charakter (od 80. let 20. století jsou využívány jako archiv). Pozemky pod objekty A2, B1, B2 a B3 pak nemohou být vydány, neboť byly po odnětí původním vlastníkům zastavěny novými stavbami (kolaudovanými v roce 1992). Žalobu stěžovatelky a druhé žalobkyně tak jako nedůvodnou zamítl. Žalobu stěžovatele směřující k nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu v části, v níž bylo restitučnímu nároku právního předchůdce stěžovatelky a druhé žalobkyně vyhověno, soud také neshledal důvodnou, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce stěžovatelky a druhá žalobkyně jsou oprávněnými osobami a že pozemkový úřad rozhodl o vydání předmětných pozemků po právu; vydání těchto pozemků nebrání činnosti jiných subjektů. 8. Městský soud rozsudkem č. j. 24 Co 3/2017-274 ze dne 12. dubna 2018 rozsudek obvodního soudu ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky a druhé žalobkyně, potvrdil (výrok I), zatímco ve výrocích II, III a IV jej zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). Rozhodl tedy ve prospěch stěžovatele, když odvolání stěžovatelky a druhé žalobkyně posoudil jako nedůvodné a odvolání stěžovatele vyhověl. Městský soud vyšel ze skutkového zjištění, že objekty A2, B1, B2 a B3 jsou "od základů" nové, toliko postavené na místě zdemolovaných staveb, zatímco budova A1 je výsledkem rekonstrukce, při níž došlo k výměně prvků dlouhodobé životnosti v rozsahu 10 až 15 %. Městský soud z judikatury Nejvyššího soudu dovodil, že při posuzování existence překážky podle § 11 odst. 4 zákona o půdě není určující poměr, v jakém došlo k obměně prvků dlouhodobé životnosti, nýbrž to, zda v důsledk