III.ÚS 1043/25 – Ústavní soud

III.ÚS 1043/25 ze dne 15. 5. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., právně zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2025 č. j. 101 Co 310/2024-520, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. B. a nezletilé S. Ch. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 2024 č. j. 0 P 233/2023-431 byl zamítnut návrh stěžovatele (dále též "otec") na změnu péče o nezletilou. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo o poměrech nezletilé rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 5. 2023 č. j. 0 Nc 29249/2022-194, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2023 č. j. 126 Co 85/2023-279. Nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů tak, že bude v péči otce od středy lichého kalendářního týdne od 13:00 hodin do pondělí sudého kalendářního týdne do 8:00 hodin a v péči matky od pondělí sudého kalendářního týdne od 8:00 hodin do středy lichého kalendářního týdne do 13:00 hodin; k předávání nezletilé bude docházet prostřednictvím školského zařízení. Dále byl upraven rovnoměrně zvláštní režim o prázdninách a svátcích. Otci bylo uloženo platit výživné 7 200 Kč měsíčně a matce ve výši 1 200 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku, tj. dnem 4. 10. 2023. Tehdy nebyla zjištěna žádná okolnost v podobě nepřiměřené zátěže vylučující svěření nezletilé do střídavé péče, která by tak byla v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Rovněž nebylo zjištěno, že by některý z rodičů naplňoval kritéria schopností péče o nezletilé dítě výrazně lépe. 3. Otec se návrhem podaným dne 21. 12. 2023 domáhal svěření nezletilé do střídavé péče v intervalu jednoho týdne s předáváním v pondělí v 13:00 hodin. Okresní soud v uvedeném rozsudku ze dne 4. 9. 2024 č. j. 0 P 233/2023-431 dospěl k závěru, že na základě zjištěných skutečností od doby posledního rozhodování o výchově a výživě nezletilé nedošlo k takové změně, která by odůvodňovala novou úpravu rodičovské odpovědnosti. Soudem naposledy stanovený režim péče o nezletilou respektuje její vztah k oběma rodičům i její priority. 4. Na základě odvolání stěžovatele odvolací soud napadeným rozsudkem citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podle soudu, který vycházel z ustálené judikatury, změna poměrů odůvodňuje změnu rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, pouze jde-li o změnu podstatnou, neboli jen tehdy, jestliže jiné okolnosti převažují nad požadavkem stálosti výchovného prostředí nezletilého dítěte. Tak tomu je obvykle v těch případech, v nichž se dříve provedená úprava stane s ohledem na změnu poměrů úpravou, která nadále nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte. Rozhodujícím hlediskem pro úvahy o nejvhodnější úpravě zůstává vždy zájem dítěte (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1967 sp. zn. 5 Cz 6/67, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 97/1967). Jedinou skutkovou změnou je změna bydliště otce. Jinak beze změny zůstala přání nezletilé, postoje rodičů, jejich vzájemné vztahy a úroveň komunikace mezi sebou. Ani samotné plynutí času není důvodem pro změnu péče o nezletilou, kdy otec podal návrh na zahájení řízení pouhé tři měsíce po pravomocném skončení předešlého řízení, a ani v řízení aktuálně probíhajícím a trvajícím déle než jeden rok nebyla prokázána jakákoliv změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy péče o nezletilou. Nepochybně ideální úpravou poměrů nezletilého dítěte rodičů, kteří spolu nežijí, je rovnoměrná péče o dítě. Pokud tedy v předešlém řízení bylo vyjádřeno přesvědčení, že pokud model péče o nezletilou bude fungovat, lze uvažovat o změně jeho úpravy směrem k symetrické střídavé péči, pak k tomu musí být naplněny podmínky - zásadní změna poměrů, což však v přezkoumávané věci splněno není. 5. Podrobnější rekapitulace soudních rozhodnutí není v dané věci třeba, neboť jejich obsah, jakož i průběh řízení, jsou všem účastníkům známy. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v rozhodované věci došlo tím, že mu nebylo umožněno pečovat o dceru ve stejné míře jako její matce, k porušení principů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu, a tedy k zásahu do jeho rodičovských práv. Stěžovatel cituje z několika nálezů Ústavního soudu, přičemž polemizuje s jejich obsahem a vidí v nich rozpor. Namítá, že obecné soudy dceru v řízení nevyslechly a spokojily se s tím, že byla jako listinný důkaz přečtena zpráva kolizního opatrovníka. To však nemůže dostačovat, jestliže věk dcery umožňuje její výslech soudem a navíc, jestliže byla dcera vyslechnuta již v předchozím řízení, v němž bylo rozhodnuto o asymetrické střídavé péči. Podle stěžovatele zpráva kolizního opatrovníka obsahuje celou řadu formulací, které neodpovídají tomu, co dcera sociální pracovnici sdělila. Celá rozhodovaná věc nese znaky toho, co je obecným soudům Ústavním soudem v typově obdobných případech opakovaně vytýkáno, totiž, že více práva je přiznáváno tomu z rodičů, který dítě od druhého rodiče svémocně odloučil, a tento stav je v dalším řízení jen opakovaně potvrzován. II. Procesní podmínky řízení 7. Ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady podle zákona o Ústavním soudu. Byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona). III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 9. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20 (bod 11), či usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 (bod 5)]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 (bod 17), či ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (bod 19)]. 10. Argumentaci, která by z pohledu přezkumu Ústavního soudu byla způsobilá zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. 11. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zoh