III.ÚS 1126/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1126/19 ze dne 14. 5. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou, sídlem Pařížská 67/11, Praha 1 - Josefov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2019 č. j. 14 Co 325/2018-540 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. září 2018 č. j. 19 Nc 43085/2016-506, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a nezletilé K. J. a J. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byly zrušeny rozsudky označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Chebu (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 7. 9. 2018 č. j. 19 Nc 43085/2016-506 stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost při týdenní střídavé péči o nezletilou vedlejší účastnici přispívat na její výživu částkou 18 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky. Stěžovatelce stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilé vedlejší účastnice částku 3 000 Kč měsíčně k rukám vedlejšího účastníka. Okresní soud z provedeného dokazování zjistil, že majetkové poměry vedlejšího účastníka byly nadstandardní i přes jeho důchodový věk. I při tvrzeném omezení příjmů z podnikání a pobírání starobního důchodu ve výši 20 740 Kč měsíčně mu umožňovaly plnit vyživovací povinnost k nezletilé vedlejší účastnici odpovídajícím způsobem. Okresní soud rekapituloval stav účtů vedlejšího účastníka od roku 2016. Konečný zůstatek na prvním z účtu činil v srpnu 2018 částku 250 263 Kč a na druhém účtu činil v srpnu 2018 částku 12 160 Kč. Vedlejší účastník neohlásil ani přerušení své živnostenské činnosti, vlastní nákladnou nemovitost, v níž bydlí a poskytuje bydlení nezletilé vedlejší účastnici, vlastní dva osobní automobily značky Mercedes-Benz. Dle zjištění okresního soudu stěžovatelka a vedlejší účastník zajišťovali potřeby nezletilé vedlejší účastnice ve střídavém režimu péče každý dle svých možností, schopností, majetkových poměrů a životní úrovně. Vedlejší účastník doložil potvrzení o zdravotním stavu, dle něhož mu lékaři po operaci doporučují klid, nesportovat a jen lehké procházky. Okresní soud dospěl k závěru, že nezletilá vedlejší účastnice má právo podílet se na nadstandardní životní úrovni vedlejšího účastníka, který má stále možnosti a schopnosti provozovat podnikatelskou činnost. S ohledem na tuto skutečnost okresní soud stanovil výživné, které je vedlejší účastník povinen hradit, ve výši 18 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke střídavé péči s týdenním cyklem takto stanovená vyživovací povinnost dle soudu fakticky odpovídá částce 40 000 Kč měsíčně. 3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") k odvolání obou rodičů změnil rozsudek okresního soudu tak, že vedlejší účastník je povinen platit výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, z toho 8 000 Kč k rukám stěžovatelky a 7 000 Kč na spořicí účet. Rodičům zakázal nakládat s prostředky na daném účtu bez svolení soudu. Rozsudek okresního soudu potvrdil ohledně výše výživného, které má platit stěžovatelka (3 000 Kč měsíčně). Krajský soud zdůraznil, že nezletilé vedlejší účastnici bylo v době jeho rozhodování 10 let a desetiletá dívka za normálních okolností nepotřebuje 18 000 Kč na půl měsíce, kdy je u stěžovatelky. Příjmy vedlejšího účastníka v posledních letech spočívaly jen ve starobním důchodu ve výši přibližně 20 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy zjištěny nebyly, z pouhého zápisu vedlejšího účastníka v živnostenském rejstříku opak neplyne. Dle krajského soudu takovému příjmu výživné ve výši 18 000 Kč měsíčně neodpovídá. Krajský soud se neztotožnil s předpokladem okresního soudu, že vedlejší účastník má pokračovat v podnikání. Po vedlejším účastníkovi, který dosáhl důchodového věku, má zdravotní potíže a je ochoten platit výživné ve výši několikanásobně vyšší, než je obvyklé, nelze výdělečnou činnost požadovat. Dle krajského soudu nelze vedlejšího účastníka nutit, aby rozprodával svůj majetek, neboť považuje za legitimní jeho zájem udržet si vysokou životní úroveň, jíž dosáhl. Je-li vedlejší účastník ochoten platit několikanásobně vyšší výživné, než je obvyklé, je výživa nezletilé vedlejší účastnice zajištěna a po vedlejším účastníkovi nelze žádat více. Výše určeného výživného je dle krajského soudu odůvodněno především ochotou vedlejšího účastníka je platit. Možnost utajených úspor vedlejšího účastníka, kterou v řízení naznačovala stěžovatelka, krajský soud nepovažoval za podstatnou. Vedlejší účastník sice za podivných okolností převedl na účet svého bratra v roce 2016 částku 1 300 000 Kč. Když si však vedlejší účastník kupoval vůz značky Mercedes-Benz, učinil tak až po převodu této částky zpět na jeho účet. Krajský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastník nemá miliony korun českých, které by zatajoval. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítla, že krajský soud svůj rozsudek téměř neodůvodnil, nezabýval se všemi skutečnostmi, které vyšly najevo. V této souvislosti poukázala na to, že okresní soud zjistil, že vedlejší účastník vlastní řadu akcií různých obchodních společností, vlastní rovněž rozsáhlé pozemky, na nichž je postaven luxusní dům. Okresní soud zjistil, že po zahájení řízení zůstatky na účtech vedlejšího účastníka náhle poklesly o značné sumy bez zřejmého důvodu. Krajský soud se sice neztotožnil se závěry okresního soudu, neuvedl ale proč. V odůvodnění svého rozsudku zcela ignoroval skutečnost, že majetek vedlejšího účastníka mnohonásobně převyšuje majetek stěžovatelky. 5. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že zdravá desetiletá dívka výživné ve výši 18 000 Kč na polovinu měsíce nespotřebuje. Dle stěžovatelky však nezohlednil, že dle § 915 odst. 1 zákona č. 89/2009 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), předchází hledisko stejné životní úrovně hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Výživné ve výši 15 000 Kč nezajistí stejnou životní úroveň nezletilé a vedlejšího účastníka, zvláště je-li možno na běžnou spotřebu užít jen 8 000 Kč (zbylých 7 000 Kč tvoří spořicí část výživného). Dle stěžovatelky krajský soud zcela ignoroval potencialitu příjmů vedlejšího účastníka, která je značná s ohledem na velikost jeho majetku a skutečnost, že je i přes svůj věk osobou samostatně výdělečně činnou. 6. Krajský soud zakázal rodičům volně disponovat bez přivolení soudu s penězi na spořicím účtu, kam se poukazuje část výživného. Stěžovatelka namítla, že jde o příliš omezující opatření, které nebylo ani řádně odůvodněno. Ukládáním prostředků na spořicí účet dojde k jejich znehodnocení inflací. Stěžovatelka má za to, že v důsledku disproporce mezi její majetkovou situací a majetkovou situací vedlejšího účastníka není schopna zajistit nezletilé takovou životní úroveň, jaké se jí dostane u vedlejšího účastníka. Obává se neblahého vlivu této disproporce na nezletilou, která bude s ohledem na střídavou péči každé dva týdny "jinou osobou". Shodné výhrady, které stěžovatelka má vůči rozsudku krajského soudu, uplatnila i vůči rozsudku okresního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé. 9. Stěžovatelčinu námitku o nepřezkoumatelnosti napadených rozsudků považuje Ústavní soud za nedůvodnou. Ústavně zaručenému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit [srov. nálezy ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213), ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 521/05 (N 70/40 SbNU 691); rozh