III.ÚS 1135/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1135/23 ze dne 6. 6. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. A., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 21. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1024/2023, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných tímto soudem dne 21. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1025/2023 a sp. zn. 43 Nt 1026/2023, a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů spočívajícímu v provedení uvedených prohlídek dne 22. 3. 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů vydaných Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že tato jeho základní práva byla porušena též postupem Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů (dále jen "policejní orgán") spočívajícím v provedení uvedených prohlídek, a aby policejnímu orgánu současně zakázal pokračovat v porušování jeho základního práva zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a přikázal mu obnovit stav před porušením tohoto základního práva. 2. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, dne 21. 3. 2023 byl obvodnímu soudu podán Městským státním zastupitelstvím v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 trestního řádu, týkající se rodinného domu na adrese X, včetně dalších zde specifikovaných nemovitostí a jejich příslušenství. Městské státní zastupitelství podalo k tomuto soudu téhož dne rovněž návrhy na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu týkající se jednak kancelářských prostor společnosti XY a dále též vozidla značky Land Rover Discovery šedé barvy. 3. Městské státní zastupitelství v této věci provádělo výkon evropského vyšetřovacího příkazu vyšetřovatele Státní bezpečnostní služby Lotyšské republiky ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 18400000723, schváleného téhož dne prokurátorem Generální prokuratury Lotyšské republiky, vydaného v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu porušení mezinárodních sankcí. Z tohoto evropského vyšetřovacího příkazu vyplývá též skutkový základ trestního řízení, které je vedeno v Lotyšské republice pro trestný čin podle § 84 lotyšského trestního zákoníku (porušení sankcí uložených mezinárodními organizacemi a Lotyšskou republikou). V průběhu prověřování vyvstalo podezření, že stěžovatel, běloruský občan, dlouhodobě se zdržující na území České republiky, může mít jako zaměstnanec shora uvedené společnosti X, jež měla být zapojena do porušování sankčního režimu zavedeného nařízením Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. 5. 2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a o zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině, ve znění pozdějších předpisů, spojitost s uvedenou trestnou činností. 4. Obvodní soud shledal návrhy městského státního zastupitelství důvodné a stěžovanými příkazy nařídil provedení předmětných prohlídek s tím, že se jedná o úkony neodkladné a neopakovatelné. 5. Jak dále vyplývá z přiložených protokolů, všechny tři prohlídky byly provedeny policejním orgánem dne 22. 3. 2023, přičemž v jejich průběhu byly zajištěny zde specifikované věci. 6. Stěžovatel tyto příkazy i jejich samotný výkon napadá ústavní stížností, v níž předně uvádí, že příkazy k prohlídkám nebyly dostatečně odůvodněny. Namítá, že nebyl nikdy seznámen s důvody, pro které je spojován s údajnou trestnou činností, ani neobdržel žádné bližší informace k probíhajícímu trestnímu řízení na území Lotyšské republiky. Stěžovatel dále brojí proti tomu, že evropský vyšetřovací příkaz v okamžiku provedení prohlídek policejním orgánem existoval pouze v nespecifikované elektronické formě, která nemohla být nijak ověřena. Dále namítá, že evropský vyšetřovací příkaz neobsahoval obligatorní informace. V této souvislosti obvodnímu soudu vytýká, že se nezabýval naplněním zásady oboustranné trestnosti a ani nevysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětné úkony za neodkladné a neopakovatelné. 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, tzn. jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 8. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 9. S ohledem na podstatu tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatele připomíná Ústavní soud závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho ingerence do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, v nichž se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tato zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je projevem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio. 10. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59), poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež svým významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Připouští-li proto ústavní pořádek České republiky průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. 11. V této souvislosti Ústavní soud akcentuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda jsou v konkrétní věci