III.ÚS 1178/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1178/24 ze dne 12. 6. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Pavel Kiršnerem, LL.M., advokátem, se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 28. listopadu 2023 č. j GŘC-45-724/TČ-2022-835430 a ze dne 8. prosince 2023 č. j GŘC-45-866/TČ-2022-835430 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2024 sp. zn. 61 To 86/2024 a ze dne 15. února 2024 sp. zn. 61 To 89/2024, za účasti Generálního ředitelství cel a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Včas podanými dvěma ústavními stížnostmi, které splňují podmínky řízení ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Ústavní soud usnesením ze dne 22. 5. 2024 obě ústavní stížnosti spojil ke společnému projednání. Stěžovatel se ústavními stížnostmi domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 11 Listiny. 2. Z ústavních stížností, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že pověřený celní orgán Generálního ředitelství cel (dále jen "celní orgán") rozhodl podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "tr. řád") ve spojení s § 79a odst. 1 tr. řádu o zajištění nemovitých věcí specifikovaných ve výroku jeho rozhodnutí. Vlastníkem nemovitostí je stěžovatel, resp. stěžovatel tyto nemovitosti vložil do svěřenského fondu s názvem X (dále jen "svěřenský fond"). Celní orgán uvedl, že k zajištění nemovitostí přistoupil, neboť v případě stěžovatele nelze zajistit věc, která byla nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z ní. Na základě kritérií, která celní orgán ve svých rozhodnutích specifikoval, vycházel z hodnoty každé nemovité věci ve výši přibližně 4 000 000 Kč. Dále ve výroku svých rozhodnutí celní orgán vyloučil jednotlivé majetkové dispozice s nemovitými věcmi, které podrobně specifikoval (zakázal též nemovité věci ničit a poškozovat). Své rozhodnutí celní orgán odůvodnil tak, že policejní orgán Generálního ředitelství cel, Odboru Pátrání Olomouc, oddělení Odhalování daňových podvodů (dále jen "policejní orgán") v dané době prováděl pod č. j. GŘC-45/TČ-2022-835430 úkony trestního prověřování ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měly dopustit policejním orgánem specifikované fyzické a právnické osoby, včetně stěžovatele. 3. Trestná činnost měla přitom zjednodušeně řečeno spočívat v tom, že policejním orgánem označené fyzické a právnické osoby v období minimálně od července roku 2020 do července roku 2023 (resp. do současnosti) společně v úmyslu a za účelem systematicky krátit daň z přidané hodnoty a neoprávněně se obohatit na úkor rozpočtu České republiky, účelově vytvořily umělé obchodní řetězce dodavatelsko-odběratelských vztahů, v nichž využily obchodní společnosti jimi ovládané. V rámci těchto řetězců neoprávněně uplatňovaly nároky na odpočet daně z přidané hodnoty, prostřednictvím vykazování nereálných přijatých zdanitelných plnění, která policejní orgán ve svém rozhodnutí velmi podrobně specifikoval. Policejní orgán rovněž specifikoval činnost a vztahy jednotlivých fyzických a právnických osob mezi sebou. Uvedenou činností měly fyzické a právnické osoby způsobit České republice škodu velkého rozsahu ve výši nejméně 68 850 726,12 Kč. 4. V odůvodnění svých rozhodnutí policejní orgán mimo jiné uvedl, že na jím popisované trestné činnosti se podílely i osoby, které byly za ekonomickou trestnou činnost pravomocně odsouzeny již v minulosti a měly tedy s vytvářením řetězců obchodních společností vykazujících fiktivní, nikdy neuskutečněné plnění zejména v oblasti reklamních služeb, zkušenosti. Ve vztahu k zajištění nemovitých věcí patřících stěžovateli (resp. vložených do svěřenského fondu) policejní orgán doplnil, že aplikace institutu zajištění v dané věci může napomoci, pokud se podíl stěžovatele na trestné činnosti potvrdí, k odčerpání výnosů z trestné činnosti, což je jedním z hlavních cílů trestního řízení tak, aby se trestná činnost nevyplácela. Vzhledem k tomu, že v případě stěžovatele nebyl doposud dohledán v rámci prověřování výnos z trestné činnosti, lze předpokládat, že byl již spotřebován nebo byl přeměněn na jiné hodnoty. Proto může být podle policejního orgánu přistoupeno k zajištění náhradní hodnoty. K vytvoření svěřenského fondu policejní orgán uvedl, že smlouvu o jeho vytvoření uzavřel stěžovatel se svěřenským správcem. Účelem svěřenského fondu je přitom zabezpečení správy majetku takového fondu, přičemž výnosy z majetku vloženého do fondu mají sloužit k zajišťování potřeb obmyšlených osob, k zajištění potřeb jeho zakladatele (zde stěžovatele) a členů rodiny zakladatele. Policejní orgán se s ohledem na jím zjištěné skutečnosti v této souvislosti domnívá, že založení svěřenského fondu a následné vyčlenění nemovitého majetku z majetku stěžovatele do majetku svěřenského fondu je toliko způsobem, jak zastřít skutečného vlastníka takového majetku a vyhnout se mimo jiné i zajišťovacím institutům a případnému zabrání majetku orgány veřejné moci. Proto policejní orgán k zajištění nemovitých věcí přistoupil. 5. Následné stížnosti stěžovatele a svěřenského fondu podané podle § 141 a násl. tr. řádu byly ústavní stížností napadenými usneseními Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") jako nedůvodné zamítnuty. V odůvodnění svých rozhodnutí se městský soud zcela ztotožnil s právními i skutkovými východisky rozhodnutí policejního orgánu. Nejprve podrobně popsal smysl a účel zajištění náhradní hodnoty pro trestní řízení, a to i v návaznosti na právní rámec zakotvený právem Evropské unie. Zajištění náhradní majetkové hodnoty nevyžaduje, aby takto zajištěný majetek měl přímý vztah ke spáchané trestné činnosti. Podstatná je naopak podle městského soudu skutečnost, že náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která by jinak měla povinnost strpět zajištění původní věci, která byla nástrojem k páchání trestné činnosti nebo byla výnosem z trestné činnosti. Vzhledem k poměrům v dané trestní věci městský soud rovněž nezjistil hrubý nepoměr mezi takto zajištěnými věcmi a eventuálním výnosem z trestné činnosti. Zajištění věcí podle městského soudu nezasahuje nevratně do práv stěžovatele a svěřenského fondu, neboť jde o opatření toliko dočasná, která jsou zpravidla činěna na počátku trestního řízení, a proto obstojí, pokud se při zajištění vychází toliko z principu pravděpodobnosti. Ve věci stěžovatele existuje přitom podle městského soudu řada dokladů nasvědčujících tomu, že trestná činnost, jak byla policejním orgánem popsána, se skutečně stala a stěžovatel se na ní v intencích popsaných policejním orgánem podílel. Pro městský soud bylo i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva podstatné, že rozhodnutí policejního orgánu o zajištění mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušným orgánem, sledují legitimní cíl a jako taková jsou přiměřená. K existenci svěřenského fondu městský soud dodal, že i jen z obsahu jím posuzovaných stížností podaných podle § 141 a násl. tr. řádu je zřejmé, že spravuje majetek stěžovatele, který jej do něj vložil. Podle městského soudu existuje přímá souvislost majetku vloženého do svěřenského fondu s osobou stěžovatele, jakož i časová souvislost uzavření smlouvy o vytvoření svěřenského fondu v návaznosti na prověřování eventuální trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že odůvodnění napadených rozhodnutí jsou příliš obecná. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele zejména nezohlednily, že stěžovatel nemovité věci nabyl na základě kupní smlouvy mnoho let předtím, než se měl podílet na údajné trestné činnosti. Odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí nemohou obstát ani ve světle judikatury Ústavního soudu (v této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 927/23; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz). Podle stěžovatele došlo rovněž ke zkrácení jeho práva na obhajobu, neboť mu bylo upíráno právo nahlížet do spisu a k zajištění věcí došlo, aniž by proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stí