III.ÚS 1579/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1579/09 ze dne 15. 10. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 23. 4. 2009, sp. zn. 43 Nt 2518/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, neboť je názoru, že jím došlo k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Z ústavní stížnosti a spisového materiálu se podává, že: Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným příkazem k domovní prohlídce rozhodl s poukazem na § 83 odst. 1 tr. řádu tak, že se nařizuje domovní prohlídka "bytu č. 14 a prostor k němu náležejících na adrese P., jehož uživatelem je podezřelý J. P., vlastníkem je M. K.". Příkaz soud odůvodnil tím, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání trestných činů podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b), § 261 a § 261a tr. zákona. Uvedl dále, že "Policejní orgán, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV, odbor terorismu a extremismu, zahájil dne 28. 1. 2008 pod ČTS: ÚOOZ-103/TČ-2008-27-V5 podle § 158 odst. 3 tr. řádu úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) trestního zákona a podle § 261a tr. zákona, kterých se mohl dopustit neznámý pachatel tím, že nejméně od roku 2005 umísťuje na světově veřejně přístupné webové stránky http://www.vzdelavaci-institut.com jménem nezávislé instituce Národně vzdělávací institut texty popírající a zpochybňující holocaust a dále propagující a šířící extremistické ideje a rasovou a národnostní zášť. Dne 31. 3. 2008 bylo šetření rozšířeno o zahájení úkonů tr. řízení pro další skutky, kvalifikované jako trestné činy podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a 2 písm. a) a b) tr. zákona, podle § 261 tr. zákona a podle § 261a tr. zákona, kterých se měli dopustit neznámí pachatelé tím, že vytvářejí a umísťují na veřejně přístupných webových stránkách http://www.odpor.org a http://www.altermedia.cz texty, propagující extremistické ideje a rasovou a národnostní zášť a organizují veřejná shromáždění, demonstrace a jiné akce Hnutí odporu a jeho lokálních skupin. V průběhu vedeného trestního řízení bylo zjištěno, že na prověřovaném jednání se má podílet též pod. Jan Pohl." V ústavní stížnosti stěžovatel především dovozuje, že k porušení jeho práv mělo dojít tím, že obvodní soud nerespektoval ustanovení trestního řádu, jež přikazují vydaná rozhodnutí náležitě odůvodnit; ačkoli domovní prohlídku nařídil před zahájením trestního stíhání (není mu "zřejmé", zda odpovídající požadavek státní zástupce vůbec vznesl), v příkazu k domovní prohlídce nebylo uvedeno, proč má jít o neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu. To je podle stěžovatele nepřípustné, a ku podpoře tohoto názoru odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 362/06, N 200/43 SbNU 239, a ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1780/07. Tvrzenou "urgentnost" domovní prohlídky pokládá nadto za "velmi nepravděpodobnou", pakliže "mezi vydáním příkazu k ní a její realizací uplynula doba půldruhého měsíce". Stěžovatel posléze namítl, že "účelovost" napadeného příkazu, ve skutečnosti sloužícího ke "konstruování obvinění" podle výsledků domovní prohlídky, se podává z jeho následného obvinění usnesením Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru terorismu a extremismu, ze dne 9. 6. 2009, č. j. UOOZ-42/Tč-2009-27, "pro zcela jiný skutek, než pro který byla nařízena domovní prohlídka, přestože k obvinění došlo v den jejího provedení". Vytýká též "nepřiměřenou šíři" vymezení předmětů, které "mají být v prohledávaném bytě zajištěny" (zahrnující též "knihy, diáře, poznámky, fotoaparáty, vlajky, trika a další předměty, odkazující na příslušnost k hnutí", a dokonce i "osobní písemnosti"), z níž se zřetelem k nedostatku trestnosti samotné příslušnosti "k tomu nebo onomu hnutí nebo organizaci, eventuálně držení předmětů, jež se ke hnutí vztahují", dovozuje rovněž "nepřípustnou hmotněprávní analogii v neprospěch obviněného". Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 ve vyjádření k ústavní stížnosti námitku "účelového zneužití" domovní prohlídky odmítlo s tím, že odůvodnění příkazu je "dostatečně konkrétní, je srozumitelně popsána trestná činnost, jež je prověřována, a jsou specifikovány okolnosti, z nichž je dovozováno podezření, že se v bytě užívaném podezřelým nacházejí věci důležité pro trestní řízení". Uvedlo, že je regulérní, pokud usnesení o zahájení trestního stíhání vychází z "konkretizovaných" skutkových zjištění učiněných v rámci domovní prohlídky. Policejní orgán (Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor terorismu a extremismu) ve vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že ve svém podnětu k podání návrhu na provedení domovní prohlídky ze dne 20. 4. 2009 výslovně uvedl, že "domovní prohlídka je považována za úkon neodkladný"; jelikož k zahájení trestního stíhání došlo "až řádově hodiny po zadržení podezřelých", hrozilo, že věci důležité pro trestní řízení mezitím budou odstraněny. Nezbytností "koordinovaného postupu zúčastněných složek Policie České republiky" zdůvodnil pak i "časové rozpětí" mezi vydáním příkazu a provedením domovní prohlídky, a k námitce stěžovatele, že byl obviněn "pro zcela jiný skutek, než pro který byla nařízena domovní prohlídka", policejní orgán uvedl, že "domovní prohlídka není vázána na konkrétní útok, nýbrž na vedené trestní řízení", přičemž "pořádání neonacistických hudebních koncertů", kvůli kterému je vedeno trestní stíhání, uvedl již v podnětu k podání návrhu na provedení domovní prohlídky. Policejní orgán pak "šíři" předmětů vymezených v příkazu zajištěných v rámci domovní prohlídky zařadil do souvislosti s jejich způsobilostí být prostředkem k páchání prověřované trestné činnosti. V replice podané k těmto vyjádřením stěžovatel na dříve vyjádřených názorech setrval. Vyslovil též podezření, že příkaz byl opatřen "lstí", neboť pokud by se v podnětu k podání návrhu na provedení domovní prohlídky uváděl jen skutek, z něhož byl posléze obviněn (tzn. "účast na organizaci tří koncertů hudby stylu White Power"), byl by takový návrh "s velkou pravděpodobností" zamítnut, což dovozuje z toho, že odpovídající činnost soud "pokládal za natolik podružnou, že jej ze svého rozhodnutí bez pocitu, že tím něčemu škodí, z rekapitulace vypustil". K otázce neodkladnosti úkonu stěžovatel znovu připomíná ustanovení § 160 odst. 2 tr. řádu, které dává možnost doručit obviněnému opis usnesení o zahájení trestního stíhání až na počátku prvního výslechu. Posléze (po uplynutí stanovené lhůty) Ústavní soud obdržel vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 1; jelikož z tohoto vyjádření nikterak nevycházel, a se zřetelem k tomu, že posléze dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřijatelnou, nebylo toto vyjádření stěžovateli intimováno. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 46/96 a sp. zn. IV. ÚS 582/99), za - všeobecně - nepř