III.ÚS 1659/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1659/25 ze dne 2. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou, sídlem Koliště 1965/13a, Brno, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně ve věci sp. zn. 1 KZN 1015/2025, usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 22. ledna 2025 č. j. 5 ZN 1919/2024-35 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Oddělení analytiky a kybernetické kriminality ze dne 28. listopadu 2024 č. j. KRPB-159278-70/TČ-2024-060288-DOH, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Oddělení analytiky a kybernetické kriminality, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Ustanovené opatrovnici stěžovatelky JUDr. Haně Klusáčkové se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 16 141,40 Kč. Odůvodnění I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená usnesení a postup Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství") při výkonu dohledu ve věci sp. zn. 1 KZN 1015/2025 s tvrzením, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2, v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka v době, kdy jí bylo 13 let, nalezla v nehtovém studiu, kde vypomáhala své matce, která v něm pracuje, na matkou jí svěřeném telefonu, používaném ke komunikaci se zákazníky nehtového studia, řadu videí ze skryté kamery ze svého pokoje, z nichž na některých se převléká. S věcí se svěřila kamarádce, ta o tom informovala svoji matku, která věc nahlásila policejním orgánům. 3. V návaznosti na to byly dne 30. 7. 2024 zahájeny úkony trestního řízení. Dne 28. 11. 2024 však bylo rozhodnuto napadeným usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Oddělení analytiky a kybernetické kriminality (dále jen "policie") podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení trestní věci, neboť nebylo potvrzeno podezření ze spáchání přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 ani poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 4. Napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") byla zamítnuta stížnost stěžovatelky (podaná ustanovenou opatrovnicí) proti usnesení policie jako nedůvodná. Krajské státní zastupitelství následně neshledalo důvodným stěžovatelčin podnět k výkonu dohledu nad postupem městského státního zastupitelství. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka má za to, že byla naplněna skutková podstata přečinu poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015 č. j. 4 Tdo 843/2015-37 vážnou újmu na právu na soukromí ve smyslu § 181 trestního zákoníku může představovat například i zřízení utajené pozorovatelny na takových místech, na kterých poškození mylně předpokládali nejvyšší míru intimity, jako například na toaletě nebo v koupelně, a přechovávání videozáznamů s intimními záběry bez souhlasu poškozených. V projednávané věci byla kamera nainstalována v pokoji dítěte, tedy na místě, které dítě právem považuje za svůj osobní prostor a kde oprávněně předpokládá nejvyšší míru intimity, a k přechovávání záběrů nebyl dán souhlas. 6. Stěžovatelka namítá, že orgány činné v trestním řízení stran toho, čí byl mobilní telefon s videozáznamy, a proč záběry vznikly, vycházejí z vysvětlení podezřelých (matky poškozené a jejího partnera) bez komplexnějšího ověření. O výpovědi své matky, že záběry byly pořizovány, aby na ni dohlížela, má stěžovatelka pochybnosti. Není jí jasné, proč by matka měla za nutné nahrávky uchovávat. 7. Stěžovatelce se nadto jeví, že není dána podstatná odlišnost od situace řešené zmíněným judikátem Nejvyššího soudu (popřípadě od medializovaného případu nahrávek ve sprše spáchaného B. B. /jedná se o pseudonym/), ani kdyby byly výpovědi podezřelých pravdivé. Není rozdíl mezi natáčením v koupelně a v dětském pokoji - obě místa znamenají zachycení poškozeného v intimních chvílích. I zde byly záběry uchovávány. Pokud šmírující osobou měla být o stěžovatelku pečující osoba, na věci to nic nemění, respektive je to spíše přitěžující, neboť taková osoba by naopak její soukromí měla zajišťovat. Narušení soukromí dítěte instalací skrytého nahrávacího zařízení a ponecháváním vzniklých nahrávek nelze přejít prostým konstatováním, že se jednalo o konání nestandardní. 8. Odůvodnění orgánů činných v trestním řízení je dle stěžovatelky z uvedených důvodů nedostatečné, neodpovídá zmíněné rozhodovací praxi obecných soudů a má charakter libovůle. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí předchozího řízení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 10. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 11. Policie a krajské státní zastupitelství poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužily. 12. Městské státní zastupitelství vyjádřilo názor, že námitky stěžovatelky již byly v řízení vypořádány. Byla vyslechnuta stěžovatelka, kamarádka, které se svěřila, matka stěžovatelky i matčin partner. Byla zajištěna dostupná digitální data z mobilního telefonu, i z dalších elektronických zařízení, přičemž za tímto účelem byla provedena domovní prohlídka. Byly obstarány informace ze školy, kde stěžovatelka studovala. 13. Na tomto základě nebylo zjištěno, že by došlo k výrobě pornografického díla, které by bylo jakýmkoliv způsobem šířeno. Směrnice 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii je definuje jako "jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům, jakýkoli materiál, který zobrazuje osobu se vzhledem dítěte, která se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo každé zobrazení pohlavních orgánů osoby se vzhledem dítěte k prvotně sexuálním účelům, nebo realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům." Obdobné vymezení dětské pornografie obsahuje i čl. 9 odst. 2 Úmluvy Rady Evropy o kybernetické kriminalitě. 14. Dané nahrávky neodpovídají tomu, jak je chápáno pornografické dílo, zejména když bylo prokázáno, že kameru dala do pokoje své dcery její matka a takto získané nahrávky chtěla použít k výchovným účelům. V tomto směru orgány činné v trestním řízení vyšly nejen z výpovědí matky stěžovatelky a partnera této matky, ale byl zkoumán i obsah daných videozáběrů. Verzi matky, že měla za potřebné na stěžovatelku více dohlédnout, např. kontrolovat, zda si dcera neaplikuje vyzývavý make-up a oblečení a nepořizuje z toho fotky a nedává je na sociální sítě, přitom podporuje vícero zjištění. Ze školy byla získána informace, že matce stěžovatelky bylo telefonováno o jejím závadném chování, kdy stěžovatelka měla mnoho neomluvených absencí. Sama stěžovatelka uvedla, že již v minulosti měla v pokoji kamera umístěnou z důvodu výchovných problémů. Při domovní prohlídce pak nebyly nalezeny žádné soubory s motivy dětské pornografie. Bylo zkoumáno čí je telefon, na kterém byly dané videozáznamy, a zda něco nesvědčí o nějakém šíření nahrávek, přičemž nebylo zjištěno nic podezřelého. Bylo tedy uzavřeno, že záběry stěžovatelky nebyly vytvářeny se sexuálním podtextem, ale z důvodů výchovných (jakkoliv realizovaných nevhodným způsobem). 15. Pokud jde o otázku, zda i tak nemůže jít o trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 trestního zákoníku, daná skutková podstata je naplněna jen pokud je zde "vážná újma na právech". Její existenci je nutno