III.ÚS 1701/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1701/14 ze dne 27. 8. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. M. T. a 2. M. T., zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem v Praze 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 5 To 392/2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 9. 2013 sp. zn. 24 T 56/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů co do výroků týkajících se ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty - peněžních prostředků na bankovních účtech, jejichž jsou majiteli, neboť jimi mělo být dotčeno jejich právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na spravedlivý proces garantované v jejím článku 36 odst. 1 a 3. Obvodní soud pro Prahu 7 obviněného J. T. uznal vinným trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů účinném do dne 30. 6. 2008) a odsoudil jej podle § 161 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem, a podle § 53 odst. l tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 40 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zákona na dva měsíce. Soud prvního stupně podle § 101 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) vyslovil zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: "1/ finančních prostředků ve výši 1 016 345,12 Kč, zajištěných na účtu č. X1, vedeném u spol. Komerční banka, a. s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, majitele účtu M. T. (stěžovatel 1.), 2/ finančních prostředků ve výši 261 572 Kč, zajištěných na účtu č. X2, vedeném u spol. Živnostenská banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 858/20, majitele účtu M. T.(stěžovatelka 2.)". (Obdobně rozhodl též ve vztahu k "finančním prostředkům ve výši 400 000 Kč, konkrétně 68 ks bankovek nominální hodnoty 5 000 Kč a 30 ks bankovek nominální hodnoty 2 000 Kč, zajištěných během domovní prohlídky provedené dne 25. 7. 2006 v místě bydliště odsouzené R. K.".) Odvolání obviněného J. T., podané proti výroku o vině a trestu, a odvolání stěžovatelů 1. a 2. (zúčastněných osob), podaná proti výroku o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, Městský soud v Praze ústavní stížností rovněž napadeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl. Následné dovolání obviněného J. T. Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. 7 Tdo 769/2014 podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (jako zjevně neopodstatněné) odmítl. Proti označenému usnesení, jakož i nyní projednávanou ústavní stížností napadeným usnesením podal obviněný ústavní stížnost evidovanou pod sp. zn. I. ÚS 3513/14; řízení o tomto návrhu není skončeno. Plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 10. 6. 2014 rozhodlo ve věci ústavních stížností sp. zn. III. ÚS 1701/14 (řízení bylo zahájeno k návrhu podanému stěžovatelkou 2.) a sp. zn. I. ÚS 1705/14 (návrh podal stěžovatel 1.) tak, že se spojují ke společnému řízení; nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1701/14. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že k vydání ochranného opatření, jakož i usnesení Policie ČR o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech, došlo na základě nezákonné domovní prohlídky, dne 26. 7. 2006 provedené v nájemním domě na adrese Y. Příkaz k domovní prohlídce byl nedostatečně odůvodněn, chybí označení osoby podezřelé, tj. J. T., chybí cíle prohlídky, ale především absentuje podpis soudkyně, která příkaz údajně vystavila. Příkaz je podepsán, a to nesprávně dle kancelářského a jednacího řádů soudů, pouze úřednicí soudu Brožíkovou. Stěžovatelé tuto argumentaci dále rozšiřují v doplnění ústavní stížnosti, a to srovnáním grafické podoby "paraf" na jednotlivých rozhodnutích. Příkaz, dovozují dále stěžovatelé, nebyl vydán jako neodkladný a neopakovatelný. Dům byl v rozporu se zákonem a výpisem z katastru nemovitostí označen za rodinný, ač se jedná o objekt bydlení, konkrétně nájemní dům o šesti bytech, přičemž stěžovatelé užívají jen části objektu vymezené nájemními smlouvami (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. 11. 2012). Příkaz k domovní prohlídce, tím méně návrh státního zástupce, neobsahoval odůvodnění, proč by měla být domovní prohlídka provedena i v bytě stěžovatelů, či ve vztahu k nim, resp. jaké věci jsou zde hledány. Orgány činné v trestním řízení provedením nezákonné domovní prohlídky způsobily podle stěžovatelů nezákonnost všech dalších rozhodnutí, které byly vydány na jejím základě, jestliže získaly povědomost o jejich bankovních účtech z výsledků takové domovní prohlídky. Stěžovatelé oponují "bagatelizujícímu" konstatování obecných soudů, že při provedení domovní prohlídky byl sice zajištěn výběrný lístek na částku 400 000 Kč, avšak důležitější bylo zdokumentování výběru výpisy z účtu a originálem výběrného dokladu předloženého bankou; dovozují, že bez předmětného lístku by se orgány činné v trestním řízení o inkriminovaném výběru hotovosti nedozvěděly. Připomínají dále, že Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 215/12 ze dne 26. 9. 2013 konstatoval porušení ústavních práv stěžovatele a judikoval, že domovní prohlídka provedená na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 6. 2006 č. j. 44 Nt 1307/2006-3 byla provedena nezákonně. I přesto, že tuto skutečnost Obvodní soud pro Prahu 7 v průběhu řízení v podstatě dovodil z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 10. 2007 č. j. 6 T 89/2007-99, zcela účelově posuzoval domovní prohlídku provedenou v bytě M. T. za nezákonnou, a v ostatních bytech za zákonnou. Provedení domovní prohlídky však podle jejich názoru nelze takto účelově dělit, protože orgány činné v trestním řízení ji provádí na základě jednoho příkazu k provedení domovní prohlídky, proto domovní prohlídka musí být buď zákonná, nebo nezákonná. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dovodil nezákonnost domovní prohlídky ve výše uvedeném nálezu, pak tato domovní prohlídka musí být nezákonná jako celek, tedy i ve vztahu ke stěžovatelce. Stěžovatelé poukazují na to, že usnesení policejního orgánu ze dne 24. 8. 2006 č. j. FIPO 100-66/HK-VP-2005, kterým došlo k zajištění předmětných finančních prostředků, doprovázel zcela nepřípustný postup státního zástupce; přestože rozhodl dne 24. 8. 2006 o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelů ve smyslu ustanovení § 79a tr. řádu, z nepochopitelných důvodů bylo toto rozhodnutí založeno do trestního spisu až čtyři roky poté, což stěžovatelka považuje za významné pochybení, a Obvodní soud pro Prahu 7 je pouze bagatelizoval odůvodněním, že rozhodnutí bylo vydáno, ale pouze nebylo žurnalizováno. Stěžovatelé považují za nemožné, aby rozhodnutí bylo založeno do trestního spisu až čtyři roky po jeho vydání, a dodávají, že usnesení o zajištění finančních prostředků na účtu banky bylo vydáno i vůči dalším osobám, pročež je nemožné, aby státní zástupce opomněl pouze jedno z více usnesení o zajištění finančních prostředků na účtu banky založit do trestního spisu. Mají tedy za to, že státní zástupce o zajištění finančních prostředků na účtu nerozhodl a učinil tak dodatečně až po čtyřech letech antedatovaným usnesením. Podle stěžovatelů neobstojí ani závěry obecných soudů stran určení původu jejich finančních prostředků. Konstatování, že J. T. převzal finanční prostředky na úplatky a provize v kauze CETUS, a že vzápětí je rozdělil na bankovní účty svých dětí (stěžovatelů), je pouhým spekulativním tvrzením Obvodního soudu pro Prahu 7 i Městského soudu v Praze; z provedeného dokazování v žádném případě nevyplývá, že by částka ve výši 261 572 Kč pocházela z nepoctivého zdroje, či že by snad byla určena na poskytování úplatků. Bylo povinností orgánů činných v trestním řízení, aby mimo jakoukoli pochybnost prokázaly, že uvedená částka byla určena na úplatky, zatímco rozhodnutí obecných soudů velmi obecně hovoří o tom, že předmětné finanční prostředky byly určeny na úplatky, pročež je odůvodněno jejich zabrání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Finanční prostředky však výnosem z trestné činnosti nebyly, nebyly získány trestným činem, a proto je nelze zabrat prostřednictvím ochranného opatření. Stěžovatelé rovněž zpochybňují zákonnost provedení "odposlechu telekomunikačního provozu" výtkou, že odposlechy byly provedeny před zahájením trestního stíhání, předmětné příkazy obsahují podpis občanské zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 7 (a