III.ÚS 185/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 185/24 ze dne 22. 5. 2024 Vydání cizince k trestnímu stíhání do USA   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele N. G., st. příslušníka Indie, t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, sp. zn. 14 To 136/2023, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. Nt 417/2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva spravedlnosti a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Proti stěžovateli, státnímu příslušníkovi Indické republiky, je ve Spojených státech amerických vedeno trestní stíhání pro trestný čin spiknutí za účelem spáchání nájemné vraždy, porušující ustanovení Hlavy 18, Zákona spojených států, § 1958(a), a trestný čin nájemné vraždy a napomáhání a navádění k tomuto trestnému činu, porušující ustanovení Hlavy 18, Zákona spojených států, § 1958(a) a 2. 2. Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným usnesením rozhodl, že je vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Spojených států amerických na základě Smlouvy mezi Spojenými státy americkými a Československou republikou o vzájemném vydávání uprchlých zločinců, podepsané dne 2. 7. 1925, Dodatkové smlouvy o vydání mezi Spojenými státy americkými a Československou republikou, podepsané dne 29. 4. 1935 a Druhé dodatkové smlouvy o vydání mezi Spojenými státy americkými a Českou republikou, podepsané dne 16. 5. 2006 ("Smlouva o vydávání") přípustné a zamítl žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu, když nepřijal náhradu za vazbu ve formě peněžité záruky ani ve formě uložení zákazu vycestování do zahraničí. Podle městského soudu vydání nebrání žádné překážky, extradiční materiály jsou úplné, identifikace stěžovatele byla jednoznačná a současně se lze opodstatněně domnívat, že je stěžovatel osobou, která se trestné činnosti mohla dopustit. Proti propuštění z vazby svědčily skutečnosti, že stěžovatel nemá na území České republiky pobyt, nemá zde žádné vazby, je ohrožen citelným trestem a nemá problém cestovat. 3. O stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí městského soudu rozhodl Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") nyní rovněž napadeným usnesením tak, že ji zamítl. Konstatoval přitom, že v postupu městského soudu neshledal žádné vady, které by mohly odůvodňovat zrušení napadeného usnesení pro procesní pochybení. Souhlasil s výrokem o přípustnosti vydání, neboť je logický, věcně správný a v souladu se zákonem a mezinárodní smlouvou. Vrchní soud se v usnesení podrobně vyjádřil k námitkám stěžovatele, k tvrzené záměně stěžovatele, k údajné manipulaci s dokumenty k zadržení stěžovatele, k nedostatku důkazů, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání, k nové skutkové situaci spočívající ve zveřejnění rozšířeného usnesení o sdělení obvinění newyorským státním zastupitelstvím i k nové argumentaci uplatněné obhajobou - tzn. k nemožnosti vydání stěžovatele z důvodu povahy politicky motivovaného trestného činu. Vrchní soud rovněž souhlasil s výrokem zamítajícím propuštění stěžovatele z předběžné vazby, neboť její důvod nejenže trvá, ale jeho intenzita je zvýšena právě rozhodnutím o přípustnosti vydání stěžovatele. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nezkoumaly všechny relevantní okolnosti, jež se mohou stát překážkou vydání, neakceptovaly důkazní návrhy stěžovatele, jeho námitkám a argumentaci nevěnovaly náležitou pozornost a ani se s nimi nevypořádaly. Nepřípustnost vydání do Spojených států amerických dovozuje mimo jiné z politického charakteru skutku, který je mu kladen za vinu, a který nebyl dostatečně posouzen. Přípustnost vydání prý soudy posoudily pouze formálně, přehlížejí flagrantní nedostatky úkonů, na jejichž základě se v dožadujícím státě předmětné trestní řízení vede. 5. Jednotlivé výhrady stěžovatel dále konkretizuje. Extradiční materiály neměly všechny náležitosti, ostatní dokumenty nebyly soudy interpretovány ústavně konformním způsobem a namítá vady při jeho identifikaci. Skutek tak, jak je vymezen ve výroku městského soudu, údajně neodpovídá skutku vymezenému v původní ani v dodatečně zaslané nahrazující obžalobě. Ani městský soud, ani vrchní soud obhajobě nahrazující obžalobu neposkytly a neumožnily stěžovateli, aby se k jejímu obsahu náležitě vyjádřil. Podle stěžovatele z ní ale vyplývá, že jde o záležitost politickou a minimálně polovojenskou s vědomím indické vlády. Stížnostní soud tedy aproboval usnesení městského soudu, aniž se řádně vypořádal s novou procesní situací. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že v jeho případě obecné soudy upřednostnily rychlost rozhodování na úkor jeho základních práv. 6. Stěžovatel dále popisuje sled událostí před rozhodnutím vrchního soudu, které ve spojení s obdobím konce roku negativně ovlivnily možnosti obhajoby. Uvádí, že obhajoba byla e-mailem vyzvána k odůvodnění stížnosti ve čtvrtek 4. 1. 2024 v odpoledních hodinách. V pátek 5. 1. 2024 požádal advokát stěžovatele (s ohledem na vánoční svátky a jeho dovolenou) o prodloužení lhůty a nahlédnutí do spisu, avšak nebylo mu vyhověno. Odůvodnění stížnosti tedy advokát odeslal v neděli v 7. 1. 2024 v 16.11 hodin, vrchní soud o ní rozhodoval již v 8 hodin ráno následujícího dne. Poskytnutá lhůta dle stěžovatele neodpovídá požadavku rozhodovací praxe na poskytnutí "přiměřené" lhůty. 7. Závěrem stěžovatel namítá, že se obecné soudy nezabývaly aktuální situací ve Spojených státech amerických, nezajistily žádné listinné důkazy, pouze abstraktně posuzovaly záruky zachování jeho procesních práv. Ani ze strany Spojených států amerických přitom nebyly ve vztahu ke stěžovateli poskytnuty záruky k zajištění jeho procesních práv. Podle judikatury Ústavního soudu je však při hodnocení dodržování lidskoprávních závazků v rámci rozhodování o vydání do některého státu nutné vycházet z aktuální situace v daném státě ověřené z objektivních zdrojů od více spolehlivých autorit. Nesmí se přitom jednat o rozhodování paušální, ale založené na konkrétním posouzení reálného rizika. 8. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel znovu zpochybňuje proces identifikace, poukazuje na neodpovídající údaje o výšce a váze, na informaci, že by měl vlastnit pakistánský pas, ačkoliv tomu tak není. Stěžovatel uvádí, že mu během eskorty z letiště dva agenti cizího státu kladli otázky, pořizovali si obrazové záznamy stěžovatele a jeho cestovních dokladů, nahlíželi do jeho mobilních telefonů a zajišťovali z nich data, ačkoliv cizozemské orgány nemohou na území České republiky provádět úkony trestního řízení. Městské státní zastupitelství se přímému dotazu na přítomnost zástupců orgánů Spojených států amerických vyhnulo a vrchní soud se s touto námitkou rovněž relevantně nevypořádal. Jelikož je přítomnost takových osob v rozporu se zákonem, měl by si podle stěžovatele Ústavní soud vyžádat informace o těchto popsaných úkonech agentů "DEA" během eskorty stěžovatele. 9. Stěžovatel se opět vyjadřuje k nahrazující obžalobě, má za to, že s ní měl být seznámen a měl mít možnost uplatnit své námitky a navrhovat důkazy. Stěžovatel se nadto domnívá, že nahrazující obžaloba byla vydána již v době, kdy soud I. stupně rozhodl o přípustnosti vydání na základně podkladů, jejichž součástí byla obžaloba původní. Upozorňuje přitom, že rozsah skutkových okolností v obou obžalobách se zásadně odlišuje. 10. Stěžovatel tvrdí a dokládá svoji dosavadní bezúhonnost a ve snaze doložit, že trestný čin je politicky motivovaný, připomíná, že poškozený byl indickou vládou zařazen na oficiální seznam teroristů. 11. Ze všech těchto důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení vrchního soudu a městského soudu, a to pro porušení jeho základních práv zaručených čl. 7 odst. 2, čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 3, čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. 12. K ústavní stížnosti připojil stěžovatel návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, kterému Ústavní soud usnesením ze dne 30. 1. 2024 vyhověl. 13. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení, vedlejších účastníků řízení a spis městského soudu. 14. Vrchní soud k ústavní stížnosti sdělil, že se již obdobnou argumentací stěžovatele zabýval jak soud městský, tak i vrchní soud. Namítá-li stěžovatel nyní nově, že si soudy neopatřily zprávy o stavu dodržování lidských práv ve Spojených státech amerických ani potřebné záruky dodržování práv stěžovatele, považuje ji vrchní soud za účelovou. Stěžovatel ji tot