III.ÚS 1882/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1882/24 ze dne 24. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného Mgr. Františkem Jarošem, advokátem, sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2024, č. j. 21 Co 126/2024-377, a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 30. 11. 2023, č. j. 0 P 171/2016-318, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2024, č. j. 0 P 171/2016-327, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a R. J., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Klíčovou otázkou v posuzované věci je to, jakým způsobem a do jaké míry zohledňovat názor dítěte při úpravě styku rodiče s téměř dospělým dítětem ve světle čl. 32 odst. 4 Listiny. 3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud"), ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2024, byl zamítnut návrh stěžovatele (otce nezletilých synů M. a T.) na změnu poměrů nezletilých dětí (výrok I.); výživné stanovené rozsudkem okresního soudu ze dne 17. 5. 2016 bylo zvýšeno, jak je uvedeno v tomto výroku (výrok II.); stěžovateli bylo uloženo uhradit dlužné výživné za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2023 (výrok III.); stěžovateli byl umožněn styk s nezl. T. v roce 2024 vždy v neděli od 8:30 hodin do 18:00 hodin v konkrétních kalendářních týdnech (výrok IV.); návrh stěžovatele na úpravu styku k nezl. M. byl zamítnut (výrok V.); návrh stěžovatele u obou nezletilých na určení vzdělávání ve školském zařízení byl zamítnut (výrok VI.); návrh vedlejší účastnice na nahrazení souhlasu stěžovatele se změnou speciálně pedagogického centra u obou nezletilých byl zamítnut (výrok VII.); soud schválil právní jednání vedlejší účastnice týkající se dispozic s finančními prostředky uloženými na účtech obou nezletilých (výrok VIII.); návrh stěžovatele na vložení veškerých finančních prostředků obou nezletilých na účet u třetí finanční instituce byl zamítnut (výrok IX.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok X.). 4. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z následujících skutečností. V roce 2016 byla schválena soudem dohoda rodičů, podle které byly obě děti svěřeny do péče vedlejší účastnice, stěžovateli bylo stanoveno výživné. O styku synů s otcem nebylo nikdy meritorně rozhodováno. Dne 10. 8. 2022 podal stěžovatel návrh na určení styku s nezl. M., neboť se nepodařilo nastavit pravidelný styk, rámcově v rozsahu několika hodin týdně. Stěžovatel podal další návrh na určení vzdělávání obou chlapců ve školském zařízení v denním studiu, tj. nikoliv formou domácího vzdělávání jako tomu bylo doposud a konečně při jednání dne 31. 10. 2023 vznesl návrh střídavé výchovy pro oba syny. U obou chlapců byla diagnostikována porucha autistického spektra s poruchou interakcí a komunikace, avšak psychický stav obou chlapců je možno označit za stabilizovaný. Chlapci se se stěžovatelem stýkají spíše nárazově podle toho, jak má stěžovatel směny jako strojvedoucí. Vzhledem k diagnóze je nepředvídatelnost styku pro chlapce stresující a náročná. Stěžovatel psychické potíže a diagnózu chlapců spíše bagatelizuje. Nezl. T. aktivity se stěžovatelem přijímá pozitivně, kdežto starší M. otce odmítá a kontakt si nepřeje. Soud několikrát zjistil názor nezl. M. k věci, a to i prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí. Dospěl k závěru, že nezl. M. je velmi inteligentní chlapec, i přes svou diagnózu Aspergerova syndromu velmi dobře komunikoval a sděloval jasně a rozhodně své názory na styk se stěžovatelem. Uvedl, že kdyby to šlo, nechtěl by se stěžovatelem stýkat vůbec. Taktéž se jasně vyjádřil v tom smyslu, že vedlejší účastnice mu ve styku nebrání, naopak by jej uvítala. U nezl. M. byly zjištěny psychosomatické obtíže spočívající v silných bolestech hlavy, které pramení z nátlaku stěžovatele na M., aby se s ním stýkal. Soud provedl důkaz několika lékařskými zprávami od ošetřujících lékařů a dalších odborníků, z nichž dle interpretace okresního soudu vyplynulo, že není vhodné na nezl. M. vyvíjet tlak ohledně styku se stěžovatelem, neboť to vede k opakovanému přetěžování nezletilého a k afektivnímu jednání. 5. Stěžovatel i vedlejší účastnice napadli rozsudek okresního soudu odvoláními. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích I., V., VI., VII., VIII. a IX. potvrdil (výrok I.). Krajský soud dále ve výroku II. a III. změnil rozsudek okresního soudu tak, že snížil výši dlužného výživného z důvodu faktické chyby na straně okresního soudu i částku měsíčního výživného s účinností od 1. 9. 2023 (výrok II.). Krajský soud zároveň určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem (výrok III.). V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud zdůraznil zájem nezletilého dítěte, který je nadřazen zájmům rodičů. V tomto ohledu zdůraznil, že oba nezletilí jsou dlouhodobě v péči matky, kde objektivně prospívají, jsou v ní i subjektivně spokojeni a nepřejí si změnu. Vedlejší účastnice zajišťuje sama jejich zvýšené potřeby dané autistickým onemocněním (zejména domácí výuku ale i četné návštěvy u lékařů a terapeutů). U stěžovatele krajský soud zdůraznil, že nemá bytové ani pracovní podmínky nastavené pro střídavou péči, nadto se s oběma syny v minulosti stýkal spíše zřídka, přibližně jednou měsíčně a bez přespání. Nezl. M., t. č. ve věku 16 let, tedy v době takřka již dospělosti, se navíc zcela zřetelně vyjádřil v tom smyslu, že se se stěžovatelem stýkat nechce a krajský soud zdůrazňuje, že tento názor je nutno upřednostnit před přáním stěžovatele. Za takové situace krajský soud uzavřel, že není v nejlepším zájmu dítěte nezletilého M. jej nutit ke styku se stěžovatelem. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že se již od roku 2022 marně domáhá styku s nezl. M. Stěžovatel je toho názoru, že u něj dochází ke vzniku syndrom zavrženého rodiče, kdy nezletilý není již zvládán ani vedlejší účastnicí. Na tuto skutečnost upozornila i odborná vyjádření, však soudy k závěrům těchto listin nepřihlédly. Obecné soudy takto braly v potaz pouze vyjádření nezl. M. a nikoliv právo stěžovatele na styk se svým dítětem. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 4247/18, který uvádí, že důvodem pro nerozšíření styku nemůže být obecný poukaz na nevhodnost změny zažitého a fungujícího režimu styku. 7. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že oba nezletilí nemají téměř žádný styk s vnějším světem, zejména se svými vrstevníky. Veškerý čas tráví pouze s vedlejší účastnicí a jejím otcem, dědečkem nezletilých. V této souvislosti stěžovatel uvádí, že nesouhlasí s dalším domácím vzděláváním obou synů, nýbrž si přeje, aby oba nastoupili k dennímu studiu, a to především z důvodu nutné socializace. Vedlejší účastnice však jakákoliv doporučení odborníků v tomto směru ignoruje. Stěžovatel dále poukazuje na závěry zprávy Národního ústavu pro autismus a na sdělení MUDr. M. Milkovičové, kdy z těchto důkazů vyplývá, že u obou chlapců jde o lehkou symptomatologii poruchy autistického spektra. Je doporučen styk obou nezletilých se stěžovatelem a nadto doporučuje i denní studium a vyšší socializaci pro oba chlapce. Stěžovatel namítá, že se soudy nevypořádaly s námitkami a důkazními návrhy stěžovatele ohledně výchovných kompetencí rodičů a schopnosti nezl. M. realizovat styk se stěžovatelem, jakož i k možnosti prezenčního studia u obou dětí. V neprovedení stěžovatelem navržených důkazů spatřuje porušení svého ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústa