III.ÚS 2034/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2034/23 ze dne 11. 1. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Tomáše Lichovníka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, sídlem Pavlovova 8, Havířov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 18. května 2023 č. j. 14 Co 370/2021-431, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) L. K. a 2) nezletilého A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, v čl. 32 odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") sp. zn. P 366/2018, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 8. 2021 č. j. 0 P 366/2018-296 byl zamítnut návrh první vedlejší účastnice (dále jen "matka") na svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 26. 4. 2022 č. j. 14 Co 370/2021-344 rozsudek okresního soudu potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že skutečnost, že si matka od doby poslední úpravy péče uspořádala své poměry, nepředstavuje takovou závažnou změnu poměrů, která by odůvodňovala změnu stávajícího výchovného prostředí. Rozsudek krajského soudu zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2022/22 (dostupným stejně jako další citovaná rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz) s poukazem na to, že § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), a § 475 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních"), stanovují, že změnou v poměrech je nutno rozumět podstatnou změnu v takových skutečnostech, které tvořily skutkový podklad pro předchozí rozhodnutí soudu. Výlučným důvodem, pro který byl nezletilý v posuzované věci rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 3. 2019 č. j. 0 P 366/2018-174 odňat z péče matky, bylo zhoršení jejího zdravotního (psychického) stavu. Bylo-li proto v nynějším řízení o novou úpravu péče zjištěno, že stav matky se od té doby podstatně zlepšil a je dlouhodobě stabilizován, tj. že de facto "odpadl" důvod, který matce dříve bránil v péči o nezletilého, měly soudy této skutečnosti přiznat náležitou váhu a pečlivě posoudit, zda nemohla s ohledem na popsané okolnosti věci přece jen představovat takovou změnu poměrů na straně matky, pro níž by bývalo bylo namístě přehodnotit stávající úpravu péče. 3. Krajský soud poté napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že nezletilý se odnímá z péče stěžovatele a svěřuje se do střídavé péče rodičů, a to od 17:00 hodin neděle každého sudého kalendářního týdne do následující neděle 17:00 hodin do péče matky a od 17:00 hodin neděle každého lichého kalendářního týdne do následující neděle 17:00 hodin do péče stěžovatele. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem krajského soudu, který bez řádně provedeného dokazování (opětovného neprovedení důkazů), vyhodnocení všech okolností případu a vážení nejlepšího zájmu nezletilého automaticky rozhodnul o změně výchovného prostředí nezletilého. Krajský soud se také neřídil závazným právním názorem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2022/22 a vyvodil z něj závěry, které z něho nevyplývají. V nálezu Ústavní soud neuvedl, že změna poměrů podle § 909 občanského zákoníku v daném případě nastala, nýbrž krajskému soudu uložil, aby změnu zdravotního stavu matky pečlivě posoudil a vyhodnotil, zda tato skutečnost nemůže být důvodem pro změnu stávající úpravy. Krajský soud však tuto skutečnost řádně neposoudil, zcela rezignoval na provedení důkazů, jejich hodnocení a učinění řádných závěrů o tom, zda změna zdravotního stavu matky je podstatnou změnou okolností, jež je způsobilá založit změnu poměrů. Z napadeného rozsudku podle stěžovatele není zřejmé, v jakém směru převažuje zájem nezletilého nad stabilitou výchovného prostředí za situace, kdy jde o v pořadí třetí změnu výchovného prostředí, přičemž matka měla a má styk s nezletilým dostatečně zajištěn v rámci úpravy styku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo pravomocným rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 7. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. 8. Tak tomu je i v dané věci, v níž krajskému soudu nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužil platnou právní úpravu, nebo že by jeho skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování. Ústavní soud má naopak za to, že krajský soud ústavně souladným způsobem odůvodnil svůj závěr, že nebyly prokázány žádné specifické okolnosti, které by matce bránily v rovnocenné péči o nezletilého. 9. K uvedenému závěru dospěl krajský soud na základě rozsáhlého dokazování (zprávami Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná, zaměstnavatele stěžovatele, Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v Ostravě, výpisem z živnostenského rejstříku matky, přiznáním k dani z příjmu fyzických osob matky, zejména však zprávou ošetřujícího lékaře matky MUDr. Mgr. Marka Péreze, Ph.D., zprávou opatrovníka ze dne 11. 1. 2022 a ze dne 16. 5. 2023, pohovorem s polorodým bratrem nezletilého F. B. a zprávou dětské lékařky nezletilého). Uvedenými důkazy bylo prokázáno, že zdravotní stav matky je stabilizován a nebrání péči o nezletilého, s nímž je matka je v pravidelném kontaktu, nezletilý je na ni zvyklý, má k ní citovou vazbu, opakovaně vyjádřil přání být s matkou častěji, uvedl, že by chtěl být s matkou stejně jako se stěžovatelem. Z opakovaného šetření v místě bydliště matky nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, její domácnost byla shledána v čistotě a pořádku. Matka má ve své péči staršího syna, k péči o toto dítě rovněž nebyly zjištěny žádné výhrady. Z výše uvedeného je zřejmé, že krajskému soudu nelze vytkno