III.ÚS 2084/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2084/18 ze dne 27. 8. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti Colosseum, a.s., sídlem Londýnská 730/59, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. dubna 2018 č. j. 3 Afs 168/2016-163, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2016 č. j. 6 Af 45/2012-104, rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 4. října 2012 č. j. 2012/2887/110 a rozhodnutí České národní banky ze dne 19. června 2012 č. j. 2012/5872/570, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a České národní banky, sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 6. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i principů uvedených v čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před správními soudy 2. Stěžovatelka je akciovou společností, která má povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry a v rámci své činnosti poskytuje hlavní a doplňkové investiční služby. Rozhodnutím České národní banky ze dne 19. 6. 2012 č. j. 2012/5872/570 byla uznána vinnou spácháním správního deliktu podle § 157 odst. 2 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném po nabytí účinnosti zákona č. 230/2008 Sb. (dále jen "zákon o podnikání na kapitálovém trhu"), a byla jí uložena pokuta ve výši 6 000 000 Kč. Správního deliktu se měla dopustit tím, že jako obchodník s cennými papíry porušila povinnost podle § 15 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků. Stěžovatelka totiž měla v období od 29. 4. 2009 do 4. 12. 2009 poskytovat investiční poradenství zákazníkovi Ing. Milanu Macháčkovi (dále jen "dotčený zákazník") způsobem, který vedl k podávání pokynů k obchodům s investičními nástroji v takové frekvenci, při které tento zákazník uhradil za provedené obchody provize v celkové výši 4,7 mil. Kč, tj. 52 % investovaných prostředků. Poměr mezi veškerými náklady uhrazenými zákazníkem za poskytování investičních služeb k průměrnému čistému majetku na účtu zákazníka (tzv. ukazatel cost to equity; dále jen "ukazatel C/E") v tomto období dosáhl hodnoty 126,4 % (po přepočtu na roční základ mělo jít o 75,84 % p.a.). Tímto způsobem investičního poradenství měla stěžovatelka sledovat cíl spočívající v maximalizaci svého příjmu z poplatků za realizaci obchodů. 3. K naplnění skutkové podstaty uvedeného správního deliktu mělo dojít i dalším jednáním stěžovatelky. Konkrétně měla při poskytování investičních služeb přijmout odměnu, která byla v rozporu se zákazem vyplývajícím z § 15 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve vazbě na § 44 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 237/2008 Sb., o podrobnostech některých pravidel při poskytování investičních služeb. Stěžovatelka měla v období od 29. 4. 2009 do 4. 12. 2009 při poskytování investičních služeb dotčenému zákazníkovi přijmout od společnosti MF Global UK Ltd., sídlem Sugar Quay, Lower Thames Street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, pobídku ve výši 4,1 mil. Kč, tj. 87 % celkové provize uhrazené dotčeným zákazníkem a 46 % jeho vkladu, aniž jej před poskytnutím investiční služby jasně, srozumitelně a úplně informovala o výši nebo hodnotě pobídky, nebo o způsobu jejího výpočtu. Přijatá pobídka měla být v rozporu s povinností stěžovatelky podle § 15 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu jednat v nejlepším zájmu dotčeného zákazníka. 4. Rozhodnutím Bankovní rady České národní banky (dále jen "bankovní rada") ze dne 4. 10. 2012 č. j. 2012/2887/110 byl zamítnut rozklad stěžovatelky a potvrzeno výše uvedené rozhodnutí. Stěžovatelka tak podala žalobu, v níž namítala nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí, porušení svého práva na spravedlivý proces, nedostatečné zjištění skutkového stavu, nesprávné právní posouzení věci a porušení povinnosti správních orgánů při stanovení výše pokuty. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal jednotlivé žalobní body důvodnými, pročež žalobu rozsudkem ze dne 7. 6. 2016 č. j. 6 Af 45/2002-104 zamítl. Následnou kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 4. 2018 č. j. 3 Afs 168/2016-163. 5. Nejvyšší správní soud neshledal, že by rozsudek městského soudu byl nepřezkoumatelným. Ve shodě se závěry městského soudu spatřoval v jednání stěžovatelky nadměrné obchodování (tzv. churning), jehož následkem je, že zákazník platí obchodníkovi s cennými papíry vyšší provize za uskutečnění obchodů na jeho účet. Vyšší náklady spojené s obchodováním vedou k potřebě dosažení vyšších výnosů, aby obchodování bylo pro zákazníka ziskové. Znaky, které definují uvedené protiprávní jednání, jsou kontrola obchodníka s cennými papíry nad zákazníkovým účtem, odpovědnost za správní delikt a nadměrnost obchodování. Tyto znaky mohou být naplněny i celým souhrnem kroků, které obchodník s cennými papíry provedl, aniž by bylo nezbytné, aby měl kontrolu nad účtem zákazníka v tom smyslu, že by jej svým jednáním přímo ovládal. Postačí nepřímá kontrola, při níž zákazník činí úkony vedoucí k nadměrnému obchodování, jehož cílem není jeho nejlepší zájem, ale jen a pouze míra obchodování, která sama o sobě generuje zisk obchodníka s cennými papíry z poplatků za provedené obchody. 6. Pro hodnocení jednání stěžovatelky jako nadměrného obchodování byla podstatná zejména výše poplatků za provedené obchody, které inkasovala. Na rozdíl od městského soudu považoval Nejvyšší správní soud za podstatný také profil zákazníka a jeho investiční strategii. Nadměrnost obchodování nutno vždy posuzovat ad hoc vůči konkrétnímu zákazníkovi. Četnost jednotlivých realizovaných obchodů bude zcela nepochybně jiná u konzervativního zákazníka než u zákazníka spekulativního. Zákazníkův investiční profil není předurčen toliko jeho cíli a očekávanými výnosy, nýbrž také jeho předcházejícími zkušenostmi, jež nabyl při obchodování na finančních trzích. Zákazník musí zvolené strategii plně rozumět. Pouhé mechanické spoléhání na doporučení obchodníka s cennými papíry může být v kontextu dalších okolností výraznou indikací nadměrného obchodování. Podle Nejvyššího správního soudu si obchodník musí být vědom své případné odpovědnosti. Bude-li nadměrné obchodování, z něhož má zisk, zjištěno, pak musí věrohodně doložit, že jednal v zájmu zákazníka. Může tak učinit například záznamem hovorů se zákazníkem, jestliže z nich vyplývá, že zákazníka na rizika transakce upozorňuje, případně poukazuje na to, že transakcí je příliš, zákazník však na provedení obchodů trvá. 7. V posuzované věci bylo vhodné hodnotit také smysl jednotlivých obchodů. Nejvyšší správní soud nicméně ve shodě s městským soudem uzavřel, že u natolik extrémního poměru mezi výší poplatků a investovanou částkou, jaký lze sledovat v posuzované věci (tzn. 52 % investovaných prostředků dotčeného zákazníka), lze v kontextu okolností věci dovodit, že k nadměrnému obchodování došlo. Pro tento závěr byly postačující podklady obsažené ve správním spise. Naopak nebylo třeba provádět stěžovatelkou navržené důkazy, zejména výslech dotčeného zákazníka. Ten ostatně při výslechu před městským soudem potvrdil, že předtím, než začala jeho spolupráce se stěžovatelkou, nikdy neobchodoval s finančními deriváty a ani nevěděl, co je finanční páka. Zmínit je třeba i to, že sama stěžovatelka v kasační stížnosti odkázala na znalecký posudek, jenž nadměrné obchodování na její straně potvrdil. 8. Důvod zrušení rozhodnutí bankovní rady nebyl shledán ani v přítomnosti jiných osob na jednání rozkladové komise, která je pouze poradním orgánem, jehož návrh rozhodnutí má toliko doporučující charakter. Vliv na zákonnost rozhodnutí o rozkladu neměla ani vada spočívající v tom, že do správního spisu nebylo založeno stanovisko správního orgánu, který vydal rozkladem napadené rozhodnutí. Bankovní rada se nedopustila pochybení, jestliže ve věci nenařídila ústní jednání. Stěžovatelce ostatně nic nebránilo, aby ve správním řízení vyjádřila své stanovisko, navrhovala důkazy či činila jiné návrhy, a to až do vydání rozhodnutí. O těchto svých právech byla poučena. 9. Některými námitkami se Nejvyšší správní soud nezabýval s ohledem na jejich nepřípustnost. Šlo o námitku nesprávného výpočtu ukazatele C/E, přepočteného na roční základ, kd