III.ÚS 2087/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2087/24 ze dne 4. 9. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Lucie Hrdé, advokátky, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024 č. j. 11 To 133/ 2024-486 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. března 2024 č. j. 1 T 83/2022-477, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Posuzovaná věc se týká výše odměny, která měla být stěžovatelce přiznána za výkon funkce opatrovníka. 2. Stěžovatelka byla v trestním řízení ustanovena opatrovnicí dvěma nezletilým poškozeným. Obviněný v trestním řízení prohlásil vinu a obecné soudy toto prohlášení přijaly. Obviněného shledaly vinným ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku a ze zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku, za což mu uložily trest odnětí svobody v trvání tří let a protialkoholní ochranné léčení. Každému z poškozených, které stěžovatelka jako opatrovnice zastupovala, dále přiznaly náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách ve výši 100 000 Kč. 3. Stěžovatelka poté podala návrh na to, aby jí byla za výkon funkce opatrovnice přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Uvedla, že za každý z dvanácti úkonů právní služby, který ve věci provedla, jí náleží odměna ve výši 4 080 Kč určená z tarifní hodnoty 100 000 Kč, tedy z částky, která byla každému z poškozených přisouzena, a to podle § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). 4. Okresní soud Praha-západ se v usnesení označeném v záhlaví s takto vypočtenou výší odměny neztotožnil. Uvedl, že obecné soudy nejsou v obecné rovině advokátním tarifem jako podzákonným předpisem vázány a mohou při výpočtu odměny zvolit jiný výklad, a to za předpokladu, že takový výklad nebude zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní. V této souvislosti okresní soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 1882/21. 5. V posuzované věci se částka vyúčtovaná stěžovatelkou podle okresního soudu jeví nepřiměřeně vysoká vzhledem k obtížnosti a časové náročnosti věci. Okresní soud se proto rozhodl částku moderovat a výši odměny za úkon navázat na odměnu, která v této věci náležela obhájci obviněného za jeden úkon právní služby, tedy na částku 2 300 Kč za úkon. Protože stěžovatelka činila společné úkony za dva opatrovance, odměnu za úkon pro každého z nich okresní soud dále snížil o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy na 1 840 Kč. Tuto odměnu stěžovatelce přiznal za všech 12 úkonů (dvakrát převzetí a příprava zastoupení; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení; prostudování spisu; písemné podání nebo návrh ve věci samé; účast na jednání 26. 1. 2023 a účast na jednání 22. 3. 2023). Přiznal jí také paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč za šest úkonů, jakož i náhradu za promeškaný čas a cestovné. Po připočtení DPH dospěl ke konečné odměně ve výši 30 752 Kč, ve zbytku návrh zamítl. 6. Stěžovatelka se bránila stížností. Namítala, že jí mělo být přiznáno celkem 49 192,55 Kč. 7. Krajský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví její stížnost zamítl. Podle krajského soudu by stěžovatelce podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu skutečně náležela odměna 4 080 Kč za úkon. V kontextu posuzované věci jde však o sazbu nepřiměřeně vysokou a odporující kritériu účelnosti. V souladu s judikaturou Ústavního soudu je tak třeba ji moderovat. Krajský soud zdůraznil, že se jednalo "o věc důkazně velmi dobře podloženou, nijak zvlášť obsáhlou (spis v době vyhlášení rozsudku čítal 410 listů) a ani samotná příprava k hlavnímu líčení nevyžadovala nasazení mimořádného úsilí. Navíc opatrovnice zastupovala současně dva poškozené, kdy příprava k hlavnímu líčení ve vztahu k jejich zastupování byla v podstatě totožná". Odměna ve výši 1 840 Kč za úkon, kterou určil již okresní soud, ve světle těchto okolností není ani podle krajského soudu nepřiměřeně nízká či nespravedlivá. Krajský soud připustil, že judikatura obecných soudů i Ústavního soudu se rozchází, ale zopakoval, že v obecné rovině podle Ústavního soudu nejsou obecné soudy vázány advokátním tarifem a zvolí-li z vícero možných výkladů jeden, který není nelogický, nespravedlivý nebo jinak excesivní, není z ústavního pohledu rozumný důvod jej zpochybňovat. Krajský soud má za to, že těmto požadavkům dostál. 8. Stěžovatelka napadla usnesení krajského a okresního soudu ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. II. Argumentace stěžovatelky 9. Podle stěžovatelky byla napadenými usneseními porušena její základní práva, a to právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, její legitimní očekávání chráněné podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 10. Stěžovatelka připomíná, že v rámci trestního řízení vystupovala jako opatrovnice dvou nezletilých poškozených, kteří byli zvlášť zranitelnými oběťmi trestné činnosti. Uvádí, že odměnu opatrovníka je třeba stanovovat shodně jako odměnu zmocněnce poškozeného, že zastupování zvlášť zranitelných obětí je náročnější, a že na postavení poškozených, zvláště v případě, jde-li o zvlášť zranitelné oběti, nelze v trestním řízení nahlížet jako na doplňkové. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nepřípustně připodobnily roli opatrovníka k roli obhájce obviněného. Tato úvaha dovedla obecné soudy k nepřijatelné úvaze, že odměnu stěžovatelky jakožto opatrovnice je namístě odvozovat z odměny obhájce. 11. Tento výklad advokátního tarifu považuje stěžovatelka za nelogický, nespravedlivý a excesivní. Stěžovatelka uvádí, že dle aktuální judikatury se měla její odměna určit podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu, a to přinejmenším u úkonů spojených výlučně s adhezním řízením. Zároveň stěžovatelka obecným soudům vytýká, že jejich judikatura k odměně zmocněnců je nejednotná. Uvádí, že neopodstatněné stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci. Konečně stěžovatelka s odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva dovozuje, že ohledně výše své odměny měla legitimní očekávání, které bylo napadenými rozhodnutími porušeno. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 nemusí být zastoupena jiným advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je úkolem Ústavního soudu přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. 14. Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, a to i v adhezním řízení, postupuje nanejvýš zdrženlivě, neboť spory o náhradu nákladů řízení zpravidla nedosahují ústavněprávní intenzity Ke zrušení rozhodnutí o nákladech řízení se tak Ústavní soud uchyluje pouze výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 či usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2135/12 nebo ze dne 5. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 303/02). 15. V posuzované věci stěžovatelka, ale i obecné soudy vycházejí z nesprávného předpokladu, tedy že nebýt provedeného snížení odměny, náležela by stěžovatelce odměna za úkon určená z tarifní hodnoty 100 000 Kč jakožto částky přisouzené každému z poškozených, a to podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Tak tomu ovšem není. Obecné soudy přiznaly poškozeným částku 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené psychickým utrpením. Šlo tedy o náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu (k té viz např. nález ze dne 9. 2. 2021 sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 31 a násl.). Podle judikatury Ústavního soudu je v těchto případech ústavně konformní, aby se při určení odměny za úkon analogicky použil