III.ÚS 2111/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2111/07 ze dne 2. 10. 2008 N 160/51 SbNU 3 K podmínkám pro podnikání v oblasti poskytování investičních služeb a sistaci hlasovacích práv podle § 48 odst. 8 zákona o cenných papírech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 2. října 2008 sp. zn. III. ÚS 2111/07 ve věci ústavní stížnosti SPGroup, a. s., IČ: 630 78 571, se sídlem Praha 1, Masarykovo nábř. 28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007 č. j. 9 Afs 29/2007-115, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost ve věci týkající se podnikání na kapitálovém trhu, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Městského soudu v Praze a České národní banky, Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 8. 2007, a doplněné návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, doručeným dne 13. 9. 2007, napadá stěžovatelka rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007 č. j. 9 Afs 29/2007-115 a tvrdí, že jím byla porušena její základní práva a svobody. Jmenovitě tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno právo jednotlivce na všeobecnou ochranu svobodné sféry osoby, které vyvěrá z ústavní kautely obsažené v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), právo vlastnit majetek dle článku 11 odst. 1 a 4, resp. článku 4 odst. 4 Listiny, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, které jí náleží podle článku 26 Listiny, a právo na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a řádně a splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. Ústavní soud si vyžádal spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 29/2007, z něhož zjistil: Komise pro cenné papíry svým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2004 č. j. 43/N/17/2003/3 rozhodla tak, že se společnosti SPGroup, a. s., (tj. stěžovatelce v řízení před Ústavním soudem) neuděluje následný souhlas s nabytím kvalifikované účasti na obchodníkovi s cennými papíry Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., protože stěžovatelka ve smyslu § 11 odst. 5 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, (dále též jen "zákon o podnikání na kapitálovém trhu") není osobou vhodnou z hlediska zdravého a obezřetného vedení obchodníka s cennými papíry. Své rozhodnutí zdůvodnila Komise (zkráceně řečeno) tím, že Ing. P. S., který je předsedou představenstva stěžovatelky a vlastníkem 93% podílu na základním kapitálu stěžovatelky a zároveň je vedoucí osobou společnosti Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., není osobou důvěryhodnou ve smyslu § 10 odst. 2 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Komise konstatovala, že Ing. P. S. byl činný v letech 1993 až 1998 jako předseda představenstva a prokurista několika obchodních společností (Finance Engineering investiční společnost, a. s., Investiční společnost podnikatelů, a. s., Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s.), přičemž jako osoba oprávněná jednat za tyto společnosti umožnil porušení zákona a nezabránil v trvání těchto porušení; uvedeným obchodním společnostem za porušení právních předpisů byly tehdy uloženy Ministerstvem financí milionové pokuty. Proti uvedenému rozhodnutí Komise pro cenné papíry podala stěžovatelka rozklad, který byl zamítnut rozhodnutím prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 7. 9. 2004 č. j. 10/NoO/4/2004/2 a kterým bylo potvrzeno předchozí rozhodnutí Komise pro cenné papíry. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006 č. j. 5 Ca 208/2004-79 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007 č. j. 9 Afs 29/2007-115 (napadeným ústavní stížností) byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze. III. Stěžovatelka se domnívá, že Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím porušil její ústavní práva, a to těmito chybnými postupy a nesprávnými právními závěry, vyznívajícími v její neprospěch: Nejvyšší správní soud prý v předmětném sporu zcela ponechal stranou otázku, zda v době podání žádosti o udělení souhlasu s nabytím kvalifikované účasti, resp. v době rozhodování, byla vůbec dána pravomoc a působnost Komise pro cenné papíry o předmětné otázce (tj. o udělení následného souhlasu s nabytím kvalifikované účasti na obchodníkovi s cennými papíry) rozhodovat. Stěžovatelka má za to, že tomu tak v daném případě nebylo, protože již v roce 1995 získala více než devadesátiprocentní kapitálovou účast na společnosti Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., která má postavení obchodníka s cennými papíry, a je prý tedy nesporné, že již od tohoto roku byla de facto "osobou s kvalifikovanou účastí na obchodníkovi s cennými papíry". Institut souhlasu Komise pro cenné papíry s nabytím kvalifikované účasti na obchodníkovi s cennými papíry byl prý zaveden teprve zákonem č. 362/2000 Sb. (který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001), jímž došlo k novelizaci zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, do něhož byl implementován nový § 48a odst. 1. Stěžovatelka tvrdí, že tento institut souhlasu nedopadá na případy a osoby, které získaly kvalifikovanou účast na obchodníkovi s cennými papíry před nabytím účinnosti předmětné novely. Proto má stěžovatelka za to, že rozhodnutí Komise pro cenné papíry, které předcházelo napadanému rozsudku Nejvyššího správního soudu, nemělo oporu v zákoně a jde o nulitní správní akt. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud neměl být vázán pouze na důvody kasační stížnosti (s odkazem na ustanovení § 109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řádní správní), ale měl přezkoumat předcházející rozhodnutí jako celek, a to zejména s důrazem na neexistenci oprávnění Komise pro cenné papíry vydat rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud tak neučinil, a vzhledem k tomu, že z odůvodnění rozsudku nelze zjistit všechny skutečnosti, které by opravňovaly Komisi pro cenné papíry neudělit souhlas stěžovatelce, je prý rozsudek nepřezkoumatelný a zmatečný; z tohoto důvodu prý došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka dále soudí, že napadený rozsudek je založen na nesprávné aplikaci ustanovení § 11 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, protože se opírá o metodiku vydanou Komisí pro cenné papíry, která nemá povahu obecně závazného právního předpisu a nemá ani oporu v zákoně. V tomto ohledu se stěžovatelka domnívá, že byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož "státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví". Rozpor s ústavně zaručeným právem vlastnit majetek, zakotveným v článku 11 odst. 1 Listiny, spatřuje stěžovatelka v tom, že ačkoli nabyla vlastnické právo k akciím před nabytím účinnosti předmětné novely, došlo rozhodnutím Komise pro cenné papíry (neudělením souhlasu s nabytím kvalifikované účasti na obchodníkovi s cennými papíry) k omezení jejího vlastnického práva k předmětným akciím v rozporu se zákonem, bez náhrady a bez veřejného zájmu. Samotný zásah do vlastnického práva k akciím pak stěžovatelka spatřuje v omezení jedné složky vlastnického práva, spočívající v právu vlastníka věc užívat ve smyslu § 123 občanského zákoníku, jakož i v zákazu výkonu hlasovacích práv spojených s předmětnými akciemi, což prý vedlo ke znehodnocení předmětných akcií. Za toto omezení nebyla poskytnuta odpovídající náhrada zaručená článkem 11 odst. 4 Listiny. Podle názoru stěžovatelky jde prý o "de facto vyvlastnění, resp. nucené omezení vlastnického práva". Toto její vlastnické právo neochránily ani obecné soudy ve správním soudnictví, na něž se obrátila. K porušení práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, zaručeného článkem 26 Listiny, dochází podle stěžovatelky proto, že předmětné akcie vlastní s cílem je v budoucnu prodat a realizovat případný zisk na základě jednorázového prodeje, který provede svým jménem a na vlastní odpovědnost, což naplňuje znaky hospodářské činnosti. Stěžovatelka uvádí, že předmětné akcie má jako podnikatel ve svém obchodním majetku a ve vztahu ke společnosti Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., jako osoby ovládané, má stěžovatelka postavení ovládající osoby ve smyslu ustanovení § 66a obchodního zákoníku, neboť jejím úkolem je řídit osobu ovládanou a vykonávat všechny činnosti související s řídící činností. Protiústavním postupem správních orgánů a obecných soudů, omezujícím její užívací právo k akciím, došlo dle mínění stěžovatelky k zásahu do jejího práva podnikat. Souhrnně stěžovatelka vyslovuje názor, že bylo porušeno též ustanovení článku 4 odst. 4 Li