III.ÚS 2123/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2123/24 ze dne 18. 12. 2025 Vnitřně rozporné odůvodnění rozhodnutí NSS k podmínce připojení na kanalizaci v územním plánu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Korába, zastoupeného Mgr. Františkem Málkem, advokátem, sídlem 17. listopadu 238, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 As 177/2023-63, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2023, č. j. 30 A 56/2023-210, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: I. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 As 177/2023-63, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Stěžovatel podal žádost o vydání stavebního povolení na novostavbu rodinného domu. Městský úřad Turnov (stavební úřad) svým rozhodnutím žádost stěžovatele zamítl, neboť stavební záměr shledal v rozporu s Územním plánem města Turnov (také "ÚP"). Stěžovatel totiž nemůže splnit podmínku připojení na kanalizaci, jelikož ta v dané lokalitě neexistuje a podle územního plánu není možné ani dočasné odkanalizování jímkou. Do vzniku kanalizace v dané lokalitě není dle stavebního úřadu možné připustit jakoukoli podobnou výstavbu. 2. Odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu Krajský úřad Libereckého kraje (vedlejší účastník) svým rozhodnutím zamítl. Stěžovatel proto podal u Krajského soudu v Hradci Králové ("krajský soud") žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu a současně podal návrh na zrušení části opatření obecné povahy, konkrétně Změny č. 2 Územního plánu Turnov ("Změna č. 2"), schválené zastupitelstvem města Turnov dne 27. 2. 2020, které nabylo účinnosti dne 24. 4. 2020. Stěžovatel žádal zrušení té části Změny č. 2, kterou byla zrušena možnost zbudovat u rodinných domů dočasné jímky, než bude kanalizace vybudována. Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou a zamítl i návrh s žalobou spojený. 3. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost. Uvedl, že stěžovatel nepodal při přijímání Změny č. 2 žádné námitky ani připomínky proti připravované úpravě, proto se Nejvyšší správní soud nemůže zabývat námitkami mířícími proti proporcionalitě změny funkčního využití dotčených ploch. 4. Dále konstatoval, že z Vyhodnocení vlivů Změny č. 2 na životní prostředí ("stanovisko SEA"), na které odkazuje ve svém odůvodnění Změna č. 2, vyplývají jasně definované důvody, pro které bylo potřebné zavést podmínku připojení na veřejnou kanalizaci (možnost zvýšeného zastavění dané plochy, změny charakteru území a nutnosti ochrany vod, zvýšení kapacity čističky odpadních vod). Nejvyšší správní soud tímto považuje Změnu č. 2 za dostatečně odůvodněnou a neshledal ji za vnitřně rozpornou. Požadavek připojení na veřejnou kanalizaci nepředstavuje podle Nejvyššího správního soudu omezení výstavby, které by záleželo na nepřípustném samosprávném a soukromoprávním rozhodnutí města. 5. Nejvyšší správní soud uvedl, že z jeho ustálené judikatury plyne, že podmínka připojení na splaškovou kanalizaci (či jinou veřejnou infrastrukturu) stanovená územním plánem, je přípustná (např. rozsudky ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021-53, ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 As 376/2020-39, nebo ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 272/2023-44). Nejde o nepřípustný požadavek podmiňující budoucí výstavbu, který by představoval omezení ve smyslu rozsudku ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 138/2017-33. S ohledem na výše citovanou judikaturu se nejedná ani o obcházení zákonné úpravy náhrady škody za změnu v území podle § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Přijatá regulace nemění funkční využití stěžovatelova pozemku, pouze stanovuje přípustnou podmínku výstavby. 6. Nejvyšší správní soud tedy potvrdil závěr krajského soudu o nedůvodnosti žaloby proti rozhodnutí krajského úřadu s tím, že podmínka připojení na veřejnou kanalizaci stanovená při vymezení dotčené plochy nedává žádný prostor pro interpretační volnost, ale právě naopak velmi jasně stanovuje podmínku, která neumožňuje žádný jiný výklad nebo výjimku. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho stavební záměr byl orgánem územního plánování vyhodnocen jako nesouladný s územním plánem města Turnov. Přijatou Změnou č. 2 (tj. ode dne 24. 4. 2020) byla totiž zavedena podmínka využití předmětného území ve znění: "Výstavba v ploše je podmíněna napojením na kanalizaci." Tato podmínka platí pro všechny způsoby stavebního využití plochy, tj. i pro hlavní využití. 8. Do nabytí účinnosti Změny č. 2 bylo možné díky mezitímnímu pravidlu v územním plánu odkanalizovat nové stavby rodinných domů dočasnými jímkami, čehož zamýšlel využít i stěžovatel. Změnou č. 2 však mezitímní pravidlo zaniklo a výstavba je v daném území vyloučena. Podmínku napojení na kanalizaci totiž není možné splnit, neboť zde není kanalizace vůbec vybudována, město ji ani budovat neplánuje a stěžovatel sám nemůže tento stav právně ani fakticky ovlivnit. 9. Proto navrhl zrušení Změny č. 2 v rámci incidenčního přezkumu ve smyslu § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Stěžovatel primárně tvrdí, že Změna č. 2 byla přijata bez řádného odůvodnění a současně namítá možné překročení limitů samosprávy městem Turnov. Podle stěžovatele je totiž nepřípustné, aby při vydávání územního plánu přijímala samospráva regulaci, která ponechává jakékoli možnosti výstavby a rozvoje konkrétního území na budoucím jednostranném (svou povahou soukromoprávním) rozhodnutí (vybudovat kanalizaci) této samosprávy, a to aniž by stanovila jakékoli termíny, limity či záruky, že tak v budoucnu učiní. 10. Stěžovatel připouští, že správní soudy sice stanovení obdobných podmínek výstavby (nutnost připojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu) v minulosti akceptovaly, šlo však pouze o výjimečné případy, které se výslovně týkaly - oproti nynějšímu případu - pouze podmíněně přípustného využití území, nikoli využití hlavního či obecně jakéhokoli využití (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021-53, a ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 As 376/2020-39). Podobnými podmínkami však podle stěžovatele nelze podmínit hlavní využití plochy a vyloučit tímto způsobem na neurčitou dobu jakoukoli výstavbu v území. 11. Stěžovatel je přesvědčen, že nynějším rozhodnutím, kterým Nejvyšší správní soud akceptoval jak stanovení předmětné podmínky výstavby, tak i pravomoc orgánů obce vázat možnost výstavby na jejich budoucí rozhodnutí, se Nejvyšší správní soud (v neprospěch stěžovatele) odchýlil od své dřívější rozhodovací praxe, aniž by věc postoupil rozhodnutí rozšířenému senátu. 12. Stěžovatel se současně domnívá, že Změna č. 2 měla primárně sloužit jiným zájmům a řešit jiné problémy města, než deklarovaná bezpečná likvidace odpadních vod. Napadenou regulací jsou obcházena konkrétní pravidla pro stavební uzávěry a pro etapizaci výstavby i zákonnou úpravu, která se týká povinnosti k náhradě za změnu v území (§ 102 stavebního zákona), jež by stěžovateli náležela v případě formálně přijaté stavební uzávěry či (byť jen dočasné) změně určení pozemku k zastavení. Práva vlastníků tím ztrácejí předpokládané nástroje ochrany. Přijatou podmínkou pro hlavní využití plochy přitom město vyloučilo na neurčitou dobu jakoukoli výstavbu v území, stavební využitelnost pozemků je závislá na libovůli orgánů města, neboť vstupní podmínka v územním plánu je pro vlastníky objektivně nesplnitelná. V této souvislosti upozorňuje, že v minulosti správní soudy taktéž rozhodly, že územně plánovací podmínkou zástavby nemůže být vnější okolnost závisející výhradně na vůli orgánů obce, o jejíž územní plán se jedná (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 4 As 138/2017-33). 13. Správní soudy nevěnovaly stěžovatelovým námitkám dostatečnou pozornost a hodnotily je přehlíživě proto, že v průběhu pořizování nepodal proti návrhu Změny č. 2 námitky. Podle stěžovatele však až ex post vyplynula najevo skutečnost, že město neplánuje v dané lokalitě v blízké budoucnosti kanalizaci budovat, proto není namístě argumentovat skutečností, že stěžovatel proti Změně č. 2 neuplatnil námitky. 14. Z uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení ústavně zaručených práv dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. III. Vyjádření účastníků řízení 15. Ústa