III.ÚS 2271/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2271/25 ze dne 29. 10. 2025 Postup soudů k naplnění práva styku rodiče a dítěte, které striktně tohoto rodiče odmítá   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. L. N., zastoupeného Mgr. Silvií Felix Koubíkovou, advokátkou, sídlem Plaská 623/5, Praha 5 - Malá Strana, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 56/2025-375 ze dne 24. dubna 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 43 Nc 364/2024-270, 16 P a Nc 17/2024, 16 P a Nc 18/2024, 16 P a Nc 22/2024 ze dne 16. října 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a nezletilého D. N., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Kounicova 683/14, Brno, a E. N., zastoupené JUDr. Petrou Veruňákovou, advokátkou, sídlem Želivská 373/20, Praha 14 - Kyje, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 56/2025-375 ze dne 24. dubna 2025 a výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 43 Nc 364/2024-270, 16 P a Nc 17/2024, 16 P a Nc 18/2024, 16 P a Nc 22/2024 ze dne 16. října 2024 byla porušena práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky I a V rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 56/2025-375 ze dne 24. dubna 2025 a výroky II a V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 43 Nc 364/2024-270, 16 P a Nc 17/2024, 16 P a Nc 18/2024, 16 P a Nc 22/2024 ze dne 16. října 2024 se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatel (otec) se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i základní práva nezletilého vedlejšího účastníka (chlapce) v čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Klíčovou v souzené věci je otázka, jak mají obecné soudy přistupovat k naplnění práva styku rodiče a dítěte za předpokladu, že dítě rodiče striktně odmítá. II. Skutkové okolnosti a obsah rozhodnutí 3. Otec je občan Francouzské republiky, pracující ve Spolkové republice Německo. Otec dlouhodobě pracoval v zahraničí a do České republiky se pravidelně vracel za rodinou. Rodiče spolu žili a vedli společnou domácnost do 2. února 2024. Koncem února 2024 podala vedlejší účastnice (matka) návrh na úpravu poměrů k chlapci (nyní 11,5 roku) k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. 4. Obvodní soud uložil na prvním jednání ve věci (27. května 2024) rodičům, aby se zúčastnili rodinné terapie podle doporučení Městské části pro Prahu 7 (OSPOD), která byla v řízení před obecnými soudy chlapcovým procesním opatrovníkem. OSPOD doporučila rodičům organizaci Area fausta (pozn. Ústavního soudu: tato organizace neposkytuje rodinnou terapii). 5. V průběhu srpna 2024 proběhly dva ze tří plánovaných asistovaných kontaktů prostřednictvím organizace Area fausta. Třetí asistovaný styk otec zrušil vzhledem k průběhu předchozích dvou kontaktů, při nichž chlapec s otcem stěží komunikoval a otec se cítil zraněný a odmítnutý (č. l. 235 spisu). Area fausta ve zprávách z kontaktů doporučila facilitovaný asistovaný styk prostřednictvím videohovorů, jelikož je stěží představitelný spontánní rozhovor chlapce s otcem. 6. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil chlapce do péče matky (výrok I). Upravil otcovo právo styku s chlapcem každou středu od 18.00 hodin do 19.00 hodin prostřednictvím videohovoru (výrok II). Otci určil výši výživného na chlapce ve výši 20 000 Kč měsíčně, z toho 15 000 Kč k rukám matky a 5 000 Kč na účet chlapce (výrok III). Matce stanovil povinnost otce písemně informovat minimálně jednou měsíčně o školním prospěchu, mimoškolních aktivitách a zdravotním stavu chlapce (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 7. Obvodní soud vycházel z vyjádření organizace Area fausta a konstatoval, že vztah otce a chlapce je velmi narušený. Měl za to, že mezi rodiči panuje vysoce konfliktní vztah, velmi špatná komunikace a mají zcela odlišný přístup k výchově. Otec ztratil výchovný vliv a žije v zahraničí. Přestože shledal, že matka má podíl na negativním postoji chlapce k otci, jelikož s chlapcem řeší konflikty mezi rodiči, měl za to, že svěření chlapce do její péče je v chlapcově zájmu. Přihlédl k pevnému stanovisku chlapce, že chce být v péči matky, otce považuje za zlého, nechce s ním trávit čas a na zprávy mu neodpovídá. S přihlédnutím ke stanovisku OSPOD a Area fausta a výše uvedenému měl soud styk prostřednictvím videohovoru za nejvhodnější. Při výpočtu výživného vyšel z měsíčního výdělku otce v částce 145 000 Kč, výsluhového příspěvku 22 500 Kč a příspěvku na dítě 6 250 Kč od německého státu. Náklady a potřeby chlapce považoval za standardní i přes jeho zhoršenou imunitu a výdaje na léky. Měl za nespravedlivé a nepřiměřené vzhledem k omezenému kontaktu a jeho okolnostem určit výživné podle tabulky Ministerstva spravedlnosti ve výši 16 % příjmů. 8. Městský soud v Praze k odvolání obou rodičů rozsudek obvodního soudu změnil ve výroku II tak, že otci určil styk každou středu od 18.00 hodin do 18.30 hodin formou psaného textu prostřednictvím komunikační sítě. Matce určil povinnost chlapce na styk připravit a zajistit komunikační spojení (výrok I). Ve výroku III jej změnil dále tak, že od 1. února 2024 do 31. prosince 2024 stanovil výživné v částce 20 000 Kč a od 1. ledna 2025 jej zvýšil na částku 30 000 Kč měsíčně (výrok II). Výživné do 31. prosince 2024 rozdělil na částku 15 000 Kč k rukám matky a 5 000 Kč na konkrétně označený účet, od 1. ledna 2025 poté 20 000 Kč k rukám matky a 10 000 Kč na konkrétně označený účet (výrok III). Vyčíslil nedoplatek na výživném a povinnost k úhradě stanovil otci ve dvou splátkách (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok V). 9. Městský soud shledal, že oba rodiče jsou milujícími rodiči, avšak vztah chlapce k otci je ambivalentní a nedoznal změny ani po asistovaných stycích. Autoritativní rozhodnutí o osobním styku podle názoru městského soudu k obnově vztahu nepovede. Vzhledem k hypersenzibilitě chlapce je tak v zájmu chlapce písemná komunikace s citlivým a trpělivým přístupem napomáhající vytvoření důvěry a zdravého vztahu k otci. K výživnému městský soud uvedl, že otci odpadly dvě další vyživovací povinnosti k 31. prosinci 2024, proto výživné od ledna 2025 zvýšil. III. Argumentace stěžovatele 10. Otec namítá, že obecné soudy rezignovaly jak na precizní posouzení, tak na to, aby dostály pozitivní povinnosti napomoci obnovení vazeb rodiče a dítěte. Tím podle něj není písemná komunikace, kterou pročítá a kontroluje matka mající podíl na negativním postoji chlapce k otci. Tento postoj matky se do rozhodnutí nijak nepromítl a soudy z něj nevyvodily žádné důsledky. Otec proto vyjadřuje pochybnosti, zda názor chlapce nebyl ovlivněn a odkazuje na dopisy chlapce, zaslané soudkyni jakožto doplnění pohovoru a zdůrazňující negativní postoj k otci, ve spojení s vyjádřením matky, rovněž popisující závadné chování otce. 11. Dále má otec za to, že přestože soudy založily rozhodnutí na zprávách Area fausta, při jejich hodnocení nevzaly v potaz okolnosti asistovaného styku. S asistovaným stykem otec nesouhlasí, neboť jej vnímá jako kontrolu, nikoli podporu, a nerozumí, co má být jeho cílem a účelem. Otec upozorňuje, že cílem mohla stěží být rekonstrukce vztahů se synem, nemohl-li stěžovatel s ním komunikovat rodným jazykem - francouzsky, ale pouze anglicky, tedy v cizím jazyce, v němž není schopen dostatečně vyjádřit své pocity a obavy. Otec zpochybňuje i zvolené pracoviště, neboť to neposkytuje služby ani podle zákona o sociálních službách, ani nemá pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, tedy nenabízí rodinnou terapii, kterou rodičům uložil soud. Pracovištěm vypracované a matkou poskytnuté zprávy pro soud obsahují závěry jiné osoby, než která byla styku přítomna (studentka psychologie). Otec proto odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ke znaleckým posudkům a kritickému hodnocení celého procesu utváření posudků, jsa si vědom, že Area fausta ani znaleckým ústavem není, tedy nelze ani jeho zprávám přikládat stejnou důkazní sílu jako posudku znalce. Podivuje se, že znalec nebyl soudem v souzené věci ani ustanoven. 12. Obecným soudům otec tedy vytýká, že nevyužily žádné další nástroje k obnově vztahu otce a chlapce. Neumožnily ani otci, ani synovi, aby byl součástí života otce, znal jeho kulturu