III.ÚS 2304/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2304/23 ze dne 30. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky RG - parking, s. r. o., se sídlem Vlastec 7, zastoupené Mgr. Jiřím Maříkem, advokátem, se sídlem Gregorova 2585, Písek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2023, č. j. 20 Cdo 71/2023-500, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2022, č. j. 8 Co 1396/2021-367, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 6. září 2021, č. j. 2 EXE 1429/2019-263, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku jako účastníků řízení a Společenství vlastníků jednotek Garáže Archeologická, se sídlem Archeologická 2621/5, Praha 13, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení podstaty věci 1. Spor před obecnými soudy se týkal užívání střechy parkovacího domu. Stěžovatelka byla na základě smlouvy o zřízení věcného břemene oprávněna užívat střešní plochy této budovy a zavázala se k tomu, že na nich bude bezplatně provozovat parkovací místa. Později však namontovala ke vjezdu na střechu bránu. Obecné soudy jí uložily, aby od tohoto jednání upustila. Ta tak neučinila a později bylo proti ní zahájeno exekuční řízení. Stěžovatelka však namítá, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný a exekuční soudy postupovaly protiústavně. II. Dosavadní průběh řízení 2. Stěžovatelce bylo exekučním titulem uloženo, aby se zdržela "bránění volnému, bezplatnému a nerušenému užívání vjezdu na střechu a střechy budovy, bránění volnému přístupu osob a volnému, bezplatnému a nerušenému vjezdu a výjezdu vozidel na střechu této budovy za účelem parkování vozidel" a aby odstranila "technické zařízení, které brání volnému přístupu osob a vjezdu a výjezdu vozidel na střechu budovy [...], a to bránu umístěnou na střeše budovy" (viz výrok I a II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 6 C 138/2018-100, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 28 Co 156/2019-144). 3. Stěžovatelka tyto povinnosti nesplnila a na návrh vedlejšího účastníka jako oprávněného bylo proti ní zahájeno exekuční řízení. Stěžovatelka navrhla exekuci zastavit. Uložené povinnosti podle ní splnila, protože na bránu ve vjezdu na střechu budovy přidala elektrický pohon k otevírání brány a klíče k ovládání brány spolu s dokumentací zaslala oprávněnému. 4. Obecné soudy jejímu návrhu na zastavení exekuce nevyhověly. V napadených usneseních došly k závěru, že stěžovatelčino jednání neodpovídá povinnostem uloženým exekučním titulem. Ten stěžovatelce ukládá bránu odstranit, což stěžovatelka neučinila, proto uložené povinnosti nesplnila. Exekuční titul je formulován zcela jasně a je závazný pouze mezi účastníky řízení, takže není důvod zpochybňovat jeho materiální vykonatelnost. III. Namítaná porušení základních práv a svobod 5. Stěžovatelka podává proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví ústavní stížnost. Rozhodnutí podle ní porušují její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě) a závazek státu ukládat povinnosti pouze na základě zákona, v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). Stěžovatelčiny argumenty jsou popsány v následující části tohoto usnesení. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavnímu soudu nepřísluší všeobecný dozor nad rozhodováním obecných soudů. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu stejně jako výklad podústavního práva je v zásadě věcí obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti má Ústavní soud pravomoc zasáhnout jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí porušuje stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. K tomu však v daném případě nedošlo. 7. Stěžovatelka dovozuje materiální nevykonatelnost exekučního titulu z důvodu absence přesné identifikace oprávněného ve výroku rozhodnutí. Výrok je podle ní formulován tak obecně, že nepřiznává právo pouze oprávněnému, ale i všem blíže neurčeným "osobám" (viz bod 2 tohoto usnesení). Nesrozumitelná a materiálně nevykonatelná formulace výroku exekučního titulu tak prakticky vymezuje parkovací plochu jako veřejnou, což vede k tomu, že parkoviště může užívat nejen společenství vlastníků jednotek a jeho členové, ale i kdokoli jiný. Tuto námitku stěžovatelka opakovaně vznášela a obecné soudy se jí podle jejího názoru nezabývaly. 8. Materiální vykonatelnost je jedním z předpokladů výkonu exekučního titulu. Podmínky materiální vykonatelnosti stanoví § 261a odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí kromě jiného i "označení oprávněné a povinné osoby". Posoudit, zda je exekuční titul materiálně vykonatelný, je především úkolem obecných soudů. Ty přitom v daném případě nijak nepochybily. 9. To, že není ve výroku rozhodnutí oprávněný jmenovitě označen, neznamená, že je exekuční titul materiálně nevykonatelný. Materiální vykonatelnost rozhodnutí se podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neposuzuje jen podle jeho výroku (jak argumentuje stěžovatelka), ale v případě potřeby i podle jeho záhlaví a odůvodnění - a to i pokud jde o otázku individualizace účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, které se týká otázky individualizace povinného; z novějších rozhodnutí pak např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2840/2011 nebo sp. zn. 21 Cdo 1813/2022-II.). V záhlaví i v odůvodnění byl přitom oprávněný jmenovitě a správně označen, což i stěžovatelka sama uznává (viz str. 7, bod 1 ústavní stížnosti). O tom, kdo je oprávněný z exekučního titulu, tak v daném případě nemůže být pochyb. 10. Vykládání výroku vykonávaného rozhodnutí v souvislosti s jeho záhlavím je přitom nejen přípustné, ale podle odborné literatury i běžné: "K výkladu výroku vykonávaného rozhodnutí v souvislosti se záhlavím [...] dochází pravidelně, především při individualizaci oprávněného a povinného, aniž by tento postup vzbuzoval v praxi pochybnosti" (viz Mádr, Jaroslav. § 261a. In: Jirsa, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha III. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2023, str. 76). Ústavní soud považuje tento postup za smysluplný a praktický, jenž sám o sobě zároveň není způsobilý porušit ústavně zaručená práva a svobody účastníků řízení. Závěr obecných soudů, podle nichž exekuční titul obsahuje dostatečně konkrétní označení oprávněného, proto plně obstojí. 11. Ústavní soud nesouhlasí ani s tvrzením stěžovatelky, že se obecné soudy touto otázkou "vůbec nezabývaly" (viz str. 12 ústavní stížnosti). Argument týkající se materiální nevykonatelnosti vznesla stěžovatelka v odvolání i dovolání a oba soudy na její námitky reagovaly. Krajský soud odkázal na předešlá rozhodnutí, která se touto otázkou zabývala, a zároveň doplnil, že uložené povinnosti jsou formulovány jasně a srozumitelně (viz bod 14 jeho rozhodnutí). Nejvyšší soud uvedl, že závěr krajského soudu ohledně materiální vykonatelnosti je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (viz bod 11 až 13 jeho rozhodnutí). Ústavnímu soudu tak nezbývá než dodat, že se obecné soudy námitkou stěžovatelky zabývaly a řádně se s ní vypořádaly. 12. Stěžovatelka dále namítá, že exekuce měla být zastavena i proto, že byla vedena způsobem, který vedl k rozšíření práv z exekučního titulu i na jiné osoby než na oprávněného, soudy jí přitom neposkytly žádnou ochranu. Jako příklad uvádí, že se okresní soud nezabýval její námitkou, podle které oprávněný demontoval veškeré zařízení parkoviště i nad rámec exekučního titulu a tím umožnil veřejnosti užívat parkovací plochu na úkor stěžovatelky (viz str. 5 ústavní stížnosti). Dalším příkladem je sdělení Odboru dopravy Městské části Praha 13, který v jednom z dopisů uvedl, že parkovací plocha má charakter veřejně přístupné účelové komunikace (a citoval přitom exekuční titul) nebo že by umístěním dopravní značky "zákaz vjezdu" s dodatkovou cedulí "vjezd pouze na povolení RG- parking s.r.o." stěžovatelka porušila svou povinnost stanovenou exekučním titulem (viz str. 8 ústavní stížnosti). 13. Ústavní soud připouští, že pokud by obecné soudy exekuci zastavily, nemohlo by pokračovat to, co stěžovatelka nazývá nepřípustným rozšiřováním práv z exekučního titulu. Tím, že obecné soudy exekuci nezastavily, však nijak nepochybily. 14. Stěžovatelka v této souvislosti argumentuje dvěma nálezy Ústavního soudu. Ani jeden z nich však není v daném případě přiléhavý. V prvním z těchto nálezů Ústavní soud konstatoval, že je povinností obecných soudů zastavit výkon rozhodnutí v případě nepřiměřené výše vymáhaných úroků z prodlení. Jejich výše přitom vyplývala z exekučního titulu (nález sp.