III.ÚS 2442/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2442/25 ze dne 20. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky E. J. B., zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2025 č. j. 37 Co 114/2024-711, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. března 2024 č. j. 129 Nc 2109/2022-359, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ch. B. Ch. B. a nezl. G. A. R. B. a D. T. D. B., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Kounicova 683/14, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z napadených rozhodnutí, jakož i z obsahu vyžádaného spisu a dalších přiložených listin plyne, že stěžovatelka - matka uzavřela s vedlejším účastníkem - otcem nezletilých manželství dne 14. 12. 2013 ve Francii; starší syn se narodil v roce 2015 ve Francii a mladší syn v roce 2020 v Brně. Dne 24. 11. 2021 opustila stěžovatelka s nezletilými společnou domácnost bez vědomí otce a přestěhovala se s nimi do Polska; dle sdělení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí - opatrovníka nezletilých se stěžovatelka ve dnech 27. 10., 10. 11. a 11. 11. 2021 dostavila na osobní schůzky s opatrovníkem, který ji poučil o následcích vycestování s nezletilými bez souhlasu otce do Polska, kdy by otec mohl zahájit řízení o navrácení do místa obvyklého bydliště dětí v České republice. Dne 1. 12. 2021 otec informoval o vycestování stěžovatelky s nezletilými opatrovníka, který dne 20. 1. 2022 zaslal žádost o navrácení nezletilých. Poté otec viděl nezletilé syny naposledy v srpnu 2022 za přítomnosti kurátora, v listopadu 2022 je viděl "ve dveřích", protože byli nemocní a následný styk nadále probíhal pouze online formou. Usnesením Krajského soudu ve Varšavě ze dne 17. 11. 2022 bylo rozhodnuto o navrácení nezletilých do České republiky (viz bod 24 napadeného rozsudku městského soudu), usnesením Apelačního soudu ve Varšavě ze dne 18. 4. 2023 bylo zamítnuto odvolání matky (bod 25 napadeného rozsudku městského soudu) a kasační stížnosti Veřejného ochránce práv dětí a Nejvyššího státního zástupce byly odmítnuty k projednání (rozhodnutí občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu Polské republiky ze dne 15. 1. 2025). Současně bylo v Polsku vedeno trestní stíhání otce z podnětu stěžovatelky, v rámci něhož polské orgány opakovaně rozhodly o zastavení trestního stíhání, ale stěžovatelka proti rozhodnutím podala opravné prostředky. Z vyjádření opatrovníka plyne, že trestní stíhání bylo nepravomocně zastaveno. 3. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilé do péče otce, a to pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů (výrok I.), stanovil stěžovatelce povinnost platit výživné (výrok II.) a určil rozsah jejího běžného styku s nezletilými (od pátku do neděle, dále telefonicky nebo prostřednictvím prostředků elektronické komunikace vždy v pondělí, ve středu a v pátek) i mimořádný styk o prázdninách a svátcích (výrok III.). Rovněž zakázal stěžovatelce během styku s nezletilými vycestování s nezletilými mimo území České republiky bez písemného souhlasu otce opatřeného jeho úředně ověřeným podpisem (výrok IV.), bydlištěm nezletilých určil hlavní město Praha, Česká republika (výrok V.) a nahradil souhlas stěžovatelky s podáním přihlášky nezletilého staršího syna do vzdělávacího zařízení L. a s plněním povinné školní docházky v tomto zařízení (výrok VI.) i souhlas stěžovatelky s podáním přihlášky nezletilého mladšího syna k předškolnímu vzdělávání do jakékoliv spádové mateřské školy pro Prahu 5 (výrok VII.), přičemž zamítl návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky nezletilých k zápisu k povinné školní docházce a předškolnímu vzdělávání do vzdělávacích zařízení ve Varšavě, Polsko (výroky VIII. až X.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok XI.). Městský soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že je v nejlepší zájmu nezletilých, aby byli svěření do péče otce. Zdůraznil především protiprávní jednání stěžovatelky, která nezletilé bez svolení otce odvezla do Polska. Vypořádal se též s tvrzením stěžovatelky o domácím násilí, kterého se měl otec dopouštět vůči ní i nezletilým a poukázal i na závěry polských soudů, které se rovněž tvrzením stěžovatelky zabývaly. V podrobnostech Ústavní soud pro stručnost odkazuje na body 101 až 112 napadeného rozsudku městského soudu. 4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil výroky I., IV., V., VI., VII., VIII., IX. a X. rozsudku městského soudu (výrok I.), dále změnil výrok II. téhož rozsudku ve výši výživného pro nezletilé stanoveného stěžovatelce (výrok II.) a rovněž jeho výrok III. tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilými každý sudý týden od čtvrtka do neděle a v období letních prázdnin po dobu 14 dnů v červenci a 14 dnů v srpnu s tím, že přesný termín otci oznámí nejpozději do 30. 4. daného roku a mezi termíny styku bude rozestup minimálně 14 dnů, jinak jej potvrdil (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.) Krajský soud se ztotožnil se závěry městského soudu a mimo to zdůraznil, že stěžovatelka se nijak nesnaží o nápravu negativního vztahu nezletilých k jejich otci; naopak utvrdila soud o svém (zcela v rozporu se zájmy nezletilých) "nesmiřitelném" postoji zabránit nezletilým v kontaktu s otcem. Takové jednání zcela popírá její rodičovské kompetence. Přihlédl i k postoji opatrovníka, který navrhoval svěření obou nezletilých do péče otce. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po shrnutí dosavadního průběhu řízení, včetně průběhu řízení před polskými soudy (nejen) v řízení o navrácení nezletilých uplatňuje tyto okruhy námitek: a) Nejlepší zájem a participační práva nezletilých: Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutí obecných soudů jsou rozporná především s nejlepším zájmem a názorem nezletilých. Poukazuje přitom na "incident" - napadení staršího syna, při kterém jej měl otec dokonce škrtit, které se mělo odehrát dne 7. 10. 2021, po němž se rozhodla chránit sebe i nezletilé a od otce, který se vůči ní i nezletilým dopouštěl fyzického násilí již dříve, odešla. Obecné soudy jí však - namísto pomoci - vytkly, že napadení otcem neprokázala. Podle stěžovatelky se soudy nedokázaly "oprostit od touhy potrestat ji za to, že nezletilé odvezla do Polska bez souhlasu otce". Starší syn se přitom otce bojí a vídat se s ním nechce (kvůli násilnému chování otce musí navštěvovat v Polsku psychologa) a mladší syn k němu nemá vůbec žádný vztah; oba jsou již plně adaptování v Polsku, chodí tu do školy a mateřské školy, mají tu své prarodiče a kamarády. Podstatná je též jazyková bariéra, neboť nezletilí prakticky neumí mluvit česky (ani francouzsky). Stěžovatelka též nesouhlasí s tím, že by soudy musely volit mezi dvěma variantami a hledat, která z nich je "menším zlem". O nezletilé řádně pečuje a není její vinou, že k otci nemají pozitivní, resp. žádný vztah (nemanipuluje jimi). Přesto doposud probíhal distanční styk nezletilých s otcem, čemuž stěžovatelka nebrání. Stěžovatelka souhlasila i s asistovaným stykem nezletilých s otcem, ale otec se jej opakovaně neúčastnil. b) Zákaz vycestování: Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že jí soud uložil zákaz vycestování s nezletilými mimo území České republiky, v důsledku čehož se nemohou stýkat s prarodiči v Polsku. Rozhodnutí obecných soudů podle stěžovatelky "prakticky navozuje stav, kdy dojde k úplnému zpřetrhání velmi dobrých vztahů nezletilých s jejich polskými prarodiči, což v závěru vnímají jako újmu všichni dotčení." Zákaz vycestování dále neumožní nezletilým setkávat se s jejich kamarády z Polska, "neumožňuje jim navštívit s matkou její rodnou zemi, cestovat a poznávat cizí krajiny". c) Výživné: Podle stěžovatelky se obecné soudy nevypořádaly s jejím návrhem na stanovení výživného otci, přestože měl být součástí jejích námitek a podání, a to za období od prosince 2021. Soudy se spokojily s tvrzením otce, že hradí na každé z dětí částku ve výši 1 000 zlotých, tedy asi 5 800 Kč měsíčně. Městský soud však nijak nezjišťoval majetkové poměry otce a přiměřenost takto hrazeného výživného, tj. zda odpovídá skutečně jeho možnostem a zdali jim zajišťuje srovnatelnou životní úroveň s otcem. Naopak byla napadenými rozhodnutími stanovena vyživovací povinnost stěžovatelce, přestože nezletilí setrvávají i nadále