III.ÚS 2595/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2595/25 ze dne 12. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky E. H., zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Jandova 185/6, Praha 9 - Vysočany, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2025 č. j. 54 Co 166/2025-270, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. Š., zastoupeného Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou, sídlem Pavla Švandy ze Semčic 7, Praha 5 - Smíchov, a nezl. R. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 a 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 2024 č. j. 33 P 1/2024-109 bylo rozhodnuto o péči o nezletilou vedlejší účastnici, jejího nezletilého bratra, určen styk nezletilé vedlejší účastnice s jejím otcem (vedlejším účastníkem) a stanoveno výživné na obě nezletilé děti. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 3. 2025 č. j. 33 P 1/2024-220 soud prvního stupně zamítl návrh otce, aby byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 9 000 Kč za nedodržení styku nezletilé vedlejší účastnice s otcem, jak byl stanoven výše citovaným rozsudkem obvodního soudu č. j. 33 P 1/2024-109, a to v termínech 18. 10. 2024, 28. 10. 2024 a 1. 11. 2024 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že matka ve smyslu judikatury Ústavního soudu týkající se výkonu rozhodnutí o styku rodiče s nezletilým dítětem podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů ("z. ř. s."), dceru dostatečně motivuje ke kontaktu s otcem, nepřenáší na nezletilou rozhodnutí o realizaci kontaktu, avšak dceru nenutí, pokud si sama styk nepřeje. Stěžovatelka se snažila dceři vysvětlit, že by k otci jít měla a aktivně vymýšlela řešení, jak jí čas strávený s otcem zpříjemnit, soud proto dovodil, že stěžovatelka přiměřené úsilí v tomto směru vyvinula a nedopustila se tak porušení svých povinností, jež jí vyplývají z rozhodnutí ve věci samé. 4. Městský soud v Praze následně v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu změnil tak, že se stěžovatelce ukládá pokuta ve výši 9 000 Kč za nedodržení styku nezletilé v daném rozsahu (výrok I.), a dále, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 400 Kč. Městský soud zdůraznil, že ve smyslu konstantní judikatury pokutu k vymožení respektování úpravy styku s dítětem nelze uložit tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: 1) nezletilé dítě odmítá kontakt s oprávněným, 2) postoj nezletilého dítěte je autentický a nebyl vyvolán ovlivňováním ze strany povinného, 3) povinný či další relevantní osoby vynaložily adekvátní úsilí k tomu, aby dosáhly změny tohoto postoje, 4) přes tuto zjevnou a odpovídající snahu se nezdařilo postoj nezletilého dítěte změnit. Všechny tyto skutečnosti městský soud zjišťoval a zohlednil. Soud prvního stupně k těmto skutečnostem vyslechl oba rodiče a provedl pohovor s nezletilou vedlejší účastnicí. Městský soud rovněž provedl pohovor s nezletilou a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že matka nevyvinula zjevnou a odpovídající snahu, aby mohla splnit povinnost nezletilou dceru ke styku s otcem řádně připravit. Nezletilá vedlejší účastnice obecně kontakt s vedlejším účastníkem neodmítá, řada jednotlivých styků s otcem, včetně styků, za jejichž neuskutečnění se otec domáhá nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty, však neproběhla, a to z důvodu odmítavého postoje nezletilé. Z pohovoru s nezletilou (provedeného odvolacím soudem) vyplynulo, že se jedná o její rozhodnutí, které není vyvoláno ovlivňováním ze strany stěžovatelky, resp. ovlivňování ze strany matky nebylo v řízení prokázáno. Odvolací soud však měl za to, že stěžovatelka nevyvinula dostatečné úsilí, aby dosáhla změny tohoto postoje nezletilé. Z průběhu řízení je patrné, že vždy před nařízením výkonu rozhodnutí styky řádně probíhají. Z průběhu odvolacího řízení dospěl soud k závěru, že stěžovatelka nerespektuje práva otce jako rodiče, opakovaně odjíždí na dovolenou před obvyklým stykem dcery s otcem, aniž by otce o tomto informovala. Před soudem stěžovatelka připustila dokonce možnost soudního výkonu odnětím dítěte. Jakkoliv stěžovatelka deklaruje snahy k plnění povinností pravomocným rozhodnutím, ve skutečnosti tak nečiní. Výše pokuty se pak odvíjí od majetkových poměrů stěžovatelky, za tím účelem si odvolací soud zajistil potvrzení o zdanitelných příjmech za pět měsíců. Vhledem k prvnímu uložení pokuty soud stanovil pokutu v samotné dolní hranici za každý neuskutečněný styk, tj. celkem 9 000 Kč. II. Ústavní stížnost a vyjádření k ní 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem městského soudu bylo zasaženo její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Stěžovatelka upozornila na pohovory s nezletilou vedlejší účastnicí před soudy obou stupňů. Z nich plyne, že nechuť nezletilé navštěvovat otce plyne především z představ vedlejšího účastníka o styku, ze kterých nechce slevit. Závěr obvodního soudu, že se stěžovatelka k motivaci nezletilé snažila, avšak neúspěšně, což jí nelze klást k tíži, je podle stěžovatelky věcně správný. Stejný závěr měl i kolizní opatrovník, který však před soudem odvolacím již podpořil návrh na výkon rozhodnutí. Podle stěžovatelky chování předsedkyně senátu vůči ní samotné při jednání odporuje zárukám nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce podle § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Samotný pohovor s nezletilou pak byl soustředěn na aktuální situaci, nikoliv minulé styky. Pohovor s nezletilou není důkazním prostředkem ale nástrojem participačních práv nezletilé. Ta si však na období realizovaných styků nepamatuje a přímo k nim nevypovídala. Aktuální styky jsou předmětem jiných návrhů na výkon rozhodnutí. Navíc v rámci styků, které jsou předmětem tohoto řízení, se nezletilá vedlejší účastnice s vedlejším účastníkem vždy na část dne sešla. Vedlejší účastník sám mohl s nezletilou pohovořit. Odvolací soud se podle stěžovatelky dále nevypořádal s prohlášením matky kamarádky nezletilé, která doložila pláč dívky před jedním z realizovaných styků. Pokuta nemá být sankčním nástrojem k prosazení změny projevu vůle nezletilých dětí. 6. Podle Městského soudu v Praze jako účastníka řízení stěžovatelka nesplnila podmínku vyvinutí adekvátního úsilí k tomu, aby dosáhla změny postoje nezletilé. Za jediný relevantní prostředek, jak o motivaci dcery matkou získat objektivní přehled, je pouze pohovor s nezletilou. O tom, zda stěžovatelka nezletilou dostatečně motivuje, nelze jiné důkazy provést, neboť jde o interakci mezi nezletilou a matkou, které není nikdo jiný přítomen. Z pohovoru s nezletilou zcela jasně vyplynulo, že si o tom, zda k vedlejšímu účastníkovi půjde, rozhoduje sama. Stěžovatelka ji motivuje pouze tak, že jí říká, že by k vedlejšímu účastníkovi měla podle rozsudku chodit. Nelze předpokládat, že by stěžovatelka při svém případném doplňujícím výslechu soudu sdělila něco jiného, než před obvodním soudem, proto její doplňující výslech neprovedl. Čestné prohlášení matky kamarádky nezletilé pak ničeho o motivaci nezletilé stěžovatelkou nevypovídá. Nezletilá si při pohovoru nebyla schopna vzpomenout na konkrétní neproběhlé styky na podzim roku 2024, avšak z toho, že i v následujícím období styky probíhaly velmi nepravidelně, je zřejmé, že se stěžovatelka po celou dobu chová stejně, tj. dostatečně nezletilou ke styku nemotivuje. Závěr, zda matka nezletilou dostatečně pozitivně motivovala, pak není závěrem skutkovým, ale právním. Odvolací soud tytéž skutkové okolnosti jen jinak právně posoudil. S ohledem na následné (ne)uskutečňování dalších styků uložení pokuty navrhl rovněž kolizní opatrovník. 7. Podle vedlejšího účastníka je ústavní stížnost založena převážně na jednostranné a účelové interpretaci skutkových okolností a na nesouhlasu s hodnocením důkazů, nikoli