III.ÚS 2746/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2746/21 ze dne 7. 12. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2021 č. j. 13 Co 46/2021-972, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, a M. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 12. 2020 č. j. 17 P 13/2013-861 byl zamítnut návrh vedlejší účastnice na zákaz styku stěžovatele s nezletilou T. (výrok I.), dále byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče o nezletilou spočívající v tom, aby byla nezletilá svěřena do péče stěžovatele (výrok II.), a byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. 17 P 13/2013-121 tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden roku v sobotu od 9:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli v době od 9:00 hodin do 18:00 hodin a každý týden ve středu v době po vyučování nezletilé do 18:00 hodin (výrok III.). Výrokem IV. soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice nezletilou ke styku se stěžovatelem řádně připravit. 3. K odvolání vedlejší účastnice a stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výrocích III. a IV. jej změnil tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat s výjimkou měsíců července a srpna každý sudý týden od soboty 9:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a v měsících červenci a srpnu tak, že v lichém kalendářním roce se stěžovatel bude s nezletilou stýkat v době od 1. 7. od 9:00 hodin do 15. 7. do 18:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 15. 8. do 18:00 hodin a v sudém kalendářním roce v době od 16. 7. od 9:00 hodin do 31. 7. do 18:00 hodin a od 16. 8. od 9:00 hodin do 31. 8. do 18:00 hodin. Dále rozhodl o realizaci písemného kontaktu stěžovatele s nezletilou jedenkrát týdně prostřednictvím emailu s tím, že vedlejší účastnice je povinna zajistit jedenkrát týdně přístup nezletilé prostřednictvím funkčního technického zařízení k emailové adrese nezletilé a zajistit alespoň jedenkrát měsíčně písemný kontakt ze strany nezletilé se stěžovatelem prostřednictvím emailové adresy. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut jeho návrh na změnu péče o nezletilou, přičemž poukazuje na to, že se s nezletilou naposledy setkal dne 25. 3. 2017 tak, jak mu umožňoval platný rozsudek okresního soudu ze dne 24. 5. 2013. Od té doby nebyl styk podle uvedeného rozsudku realizován, neboť ho vedlejší účastnice neumožňovala. Předběžným opatřením okresního soudu ze dne 15. 11. 2017 byl upraven asistovaný styk s nezletilou za účasti třetích osob v krizovém centru Spirála. Stěžovatel navrhl toto předběžné opatření změnit tak, aby byla nezletilá předána do jeho péče, eventuálně aby byla vedlejší účastnici uložena povinnost předávat nezletilou k pravidelnému styku a aby bylo předběžné opatření o asistovaném styku zrušeno. Okresní soud však jeho návrh zamítl a krajský soud k odvolání stěžovatele rozhodl o úpravě styku tak, že stěžovatel je oprávněn být s ní v písemném kontaktu nejvýše 1x týdně prostřednictvím poštovní zásilky, emailu nebo aplikace WhatsApp, vedlejší účastnice je povinna měsíčně stěžovatele informovat o zdravotním stavu nezletilé, jejich školních výsledcích a aktivitách. Dle stěžovatele soudy zamezovaly ve styku s nezletilou, a to až do vydání napadeného rozsudku krajského soudu. Stěžovatel upozorňuje na to, že mu vedlejší účastnice i nadále styk neumožňuje, z čehož viní nejenom ji, ale i soudy, které vycházely z nepravdivých zpráv. Podle jeho přesvědčení měly soudy nezákonné předběžné opatření zrušit, jakmile zjistily, že je způsobilý nezletilou vychovávat a pečovat o ni. Poukazuje na to, že mu nepomohli ani Spirála a opatrovník nezletilé (dále jen "OSPOD"), přičemž se nezletilá vinou nezdravého působení vedlejší účastnice zablokovala, takže ani předběžné opatření nikdy nebylo realizováno, přestože platilo čtyři roky. Tvrdí, že pokud vedlejší účastnice brání ve styku, není způsobilá řádné péče a nezletilá by tak měla být svěřena do jeho výchovy. Každé jiné řešení je dle jeho názoru odmítnutím spravedlnosti. Polemizuje přitom se znaleckými posudky a s důkazy, z nichž soudy vycházely. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu má za to, že je třeba sledovat nejlepší zájem dítěte. Neschopnost vedlejší účastnice se dohodnout, odmítání otce a syndrom programujícího rodiče měly soudy hodnotit vůči vedlejší účastnici negativně a měly vyslyšet jeho návrhy a argumenty. I podle názoru okresního soudu zamezení styku, k němuž vedlejší účastnice přistoupila v roce 2017, nebylo důvodné a mohlo by založit důvod pro změnu dosud platného rozhodnutí dle § 899 o. z. Zjištěnou situaci ovšem soud vyřešil pouze lehkým rozšířením styku, přičemž nepočítal s tím, že ztráta otce v důsledku zlovolného jednání matky a jejího partnera bude mít pro nezletilou nedozírné následky. Okresní soud měl nalézt správné a zákonné řešení, což neučinil. Za nezbytné opatření přitom označuje změnu péče o nezletilou či její umístění na pár měsíců do krizového centra. Poukazuje na svůj zdravý psychický stav, konstatovaný ve zprávě psycholožky, který okresní soud nezohlednil. Zdůrazňuje, že péče vedlejší účastnice nemůže být hodnocena jako dobrá a bezproblémová, zamezuje-li styku nezletilé s otcem. Poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, vydané v obdobné věci, kdy dospěl soud k závěru, že za situace, kdy nemá otec dlouhodobě kontakty s nezletilým, je nadbytečné zjišťovat přání nezletilého. 5. Stěžovatel uvádí, že všechny zmíněné argumenty platí i pro napadené rozhodnutí krajského soudu, který ponechal nezletilou v péči vedlejší účastnice. Podrobně rozebírá jednotlivé odstavce odůvodnění rozsudku, s nimiž polemizuje a označuje je za svévolné, přičemž krajskému soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav a protiřečí si, čímž porušuje jeho lidská práva i práva nezletilé, která stěžovatele zcela zavrhuje. Je přesvědčen, že přechod nezletilé do jeho péče by byl odůvodněný, přičemž má za to, že stabilita výchovného prostředí nemůže být sama o sobě argumentem pro zachování dosavadního uspořádání. Dospívá-li odvolací soud po čtyřech letech k závěru, že asistované styky nic nepřinesly, je to dle stěžovatele zcela opožděný a nespravedlivý závěr. Tvrdí, že i procesně provází celé řízení celá řada nezákonností a nesprávností. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení současně porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důk