III.ÚS 2793/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2793/25 ze dne 8. 1. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, LL.M., advokátem, sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2025 č. j. 13 Co 97/2025-279, a výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. ledna 2025 č. j. 0 P 194/2024-183, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a nezl. J. K. a K. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zvýšil stěžovatelem - otcem doposud hrazené výživné pro nezletilého (ve výši 7 500 Kč měsíčně), čímž změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 18. 9. 2017 č. j. 22 Nc 1030/2017-43, a počínaje 1. 9. 2022 stanovil výživné na částku 15 000 Kč měsíčně (výroky I. a III.); současně uložil stěžovateli povinnost uhradit nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2025 celkem ve výši 217 500 Kč, a to ve splátkách po 7 500 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje změnu původního soudního rozhodnutí. Naposledy bylo výživné upraveno rozsudkem ze dne 18. 9. 2017, kdy nezletilý navštěvoval 1. třídu základní školy, přičemž v době rozhodování soudu navštěvoval již 8. třídu základní školy. Změnu poměrů shledal též u stěžovatele, jehož příjmy vzrostly; soud při určení výše výživného vycházel z jeho příjmů okolo 100 000 Kč čistého měsíčně (tuto částku uvedl u kolizního opatrovníka i v korespondenci zástupců rodičů). Tento příjem navíc podle soudu odpovídá životní úrovni stěžovatele - vlastní dva domy (splácí hypotéku ve výši 55 000 Kč měsíčně), vlastní motocykl a jezdí na zahraniční dovolené. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil výrok III. rozsudku okresního soudu, avšak změnil jej ve výrocích I. a II. a výživné pro nezletilého zvýšil s účinností od 1. 9. 2022 na částku 11 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 na částku 15 000 Kč; nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2022 do 31. 5. 2025 ve výši 171 500 Kč uložil stěžovateli zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody (výrok I.). Soud doplnil skutková zjištění okresního soudu o aktuální údaje, a to zejména pokud jde o výdělkové a majetkové poměry obou rodičů a poměry nezletilého. Soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že poměry nezletilého se změnily jeho nástupem na druhý stupeň základní školy. Hodnotil též majetkové poměry stěžovatele, resp. celkově jeho životní úroveň, a to s poukazem mj. na nemovitosti v jeho vlastnictví (a příjmy plynoucí z nájmu), výpisy z účtů, daňová přiznání či doloženou komunikaci právních zástupců rodičů (a též tvrzení stěžovatele před OSPOD, že má příjmy 100 000 Kč měsíčně). Neopomněl zmínit též dluhy stěžovatele plynoucí primárně z nevydařeného podnikatelského záměru. Soud uzavřel, že zjištěná životní úroveň stěžovatele odpovídá životní úrovni zaměstnance s čistým měsíčním příjmem okolo 100 000 Kč. Současně soud rozlišil jeho příjmy v roce 2022 a následné navýšení "obratu" od roku 2023. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že krajský soud byl povinen náležitě zkoumat poměry všech účastníků řízení. Namísto toho se oba soudy u nezletilého "spokojily" pouze s tím, že od 1. 9. 2022 dochází na druhý stupeň základní školy a u vedlejší účastnice - matky bylo obecně přihlédnuto k osobní péči o nezletilého a k její výdělkové a majetkové situaci. Oproti tomu jeho majetkovou situaci a životní úroveň zkoumal zejména krajský soud "až nebývale podrobně" A to podle stěžovatele "dokonce až tak moc, že musel přistoupit k libovůli a ničím neodůvodněným domněnkám, aby mu mohl vyživovací povinnost zvýšit na kýžených 15 000 Kč měsíčně, a to rovnou od 1. 1. 2023; to je ovšem pro něj likvidační." Skutečnost, že vlastní nemovitosti, dva motocykly a jezdí na zahraniční dovolenou jednou za rok, podle něj nijak neprokazuje, že si "žije nad poměry". Naopak zdůrazňuje svoje zadlužení, kdy měsíčně splácí na úvěr 57 750,76 Kč a každé čtvrtletí i další úvěr ve splátkách po 68 973,63 Kč. Brojí též proti tomu, že krajský soud využil při zjišťování jeho příjmů a majetku ukazatel DSTI - ukazatel úvěryschopnosti; soud jej však na to předem neupozornil a nemohl se tedy k němu nijak vyjádřit. Podle stěžovatele jde dokonce o "jádro" odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu. 5. Napadená rozhodnutí obecných soudů označuje stěžovatel jako nepřezkoumatelná. Z odůvodnění krajského soudu není podle něj patrné, zda a jakým způsobem použil pro výpočet výživného doporučující tabulky (ty navíc nemohou zohlednit vysoké dluhy stěžovatele). Výživné je stanoveno nahodile, neboť za jeho určením nestojí žádná myšlenková úvaha či přezkoumatelný výpočet. 6. Podle stěžovatele je navíc zásadní, že krajský soud se nijak nezabýval "neuctivým" chováním nezletilého, který se s ním nyní odmítá stýkat, ačkoliv dříve byl jejich kontakt poměrně pravidelný (jednou za dva týdny). Stěžovatel konkrétně uvádí, že "namísto soudní moci a pravidel slušnosti a dobrých mravů začíná vše řídit čtrnáctileté dítě a on je jeho rukojmí". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku okresního soudu, které byly změněny výrokem I. napadeného rozsudku krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit části rozhodnutí, které byly změněny [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. 9. Pokud jde o výši výživného, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl, že toto posouzení je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 (N 114/81 SbNU 785)]. 10. Pro správné určení výživného pro nezletilé děti musí obecné soudy zjistit všechny relevantní skutečnosti, včetně celkové majetkové situace povinného. Soudy tedy musí přihlédnout k celkové sumě movitého a nemovitého majetku povinného a ke způsobu jeho života, resp. jeho životní úrovni. Ta je dána bydlením, zájmovými aktivitami a koníčky, způsobem trávení dovolené atd. [nález ze dne 16. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2492/24]. Je-li povinnou osobou podnikatel, je situace ohledně jeho příjmů často velmi nepřehledná a těžko prokazatelná. Je nutno vyžadovat daňová přiznání, účetní závěrky, výpisy z bankovních účtů, soupisy zásob, zjistit počet nemovitostí, které jsou ve vlastnictví podnikatele nebo firmy, kterou on vlastní, zjistit počet jeho zaměstnanců a výši jejich příjmů, vlastnictví motorových vozidel nebo jiných velkých majetkových hodnot [srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Beck-online. Beck, 2024 (komentář k § 913, autorka H. Nová, bod 13)]. 11. Při určování rozsahu vyživovací povinnosti obecné soudy vycházejí nejen z faktických příjmů, ale v odůvodněných případech i z příjmů, kterých by rodič mohl dosahovat, jestliže by se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, nebo jestliže podstupuje nepřiměřená majetková rizika (tzv. potenciální příjem) (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. Cpjn 204/2012). 12. V nyní posuzované věci provedl krajský soud (resp. oba obecné soudy) rozsáh