III.ÚS 2901/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2901/25 ze dne 8. 1. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatelky I. M., zastoupené Mgr. Janem Šafránkem, advokátem, se sídlem Slezská 1357/1, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2025, č. j. 13 Co 245/2025-423 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. července 2025, č. j. 50 P 247/2024-379, 12 P a Nc 202/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení, D. N. a nezletilých L. N. a M. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na rodinný život podle čl. 10 odst. 2, právo na svobodu pohybu a pobytu podle čl. 14 odst. 1, právo na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít za následujících okolností. 2. Stěžovatelka (dále také jen jako "matka") a vedlejší účastník D. N. (dále také jen jako "otec"), jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků, kteří se narodili z jejich manželství. Obě děti mají české a slovenské občanství. V souvislosti s rozpadem manželství rodičů, schválil Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud" nebo "opatrovnický soud") v únoru 2024 dohodu rodičů o svěření dětí do rovnoměrné střídavé péče (týdenní interval střídání), určil režim styku s rodiči po dobu prázdnin a otci uložil povinnost platit výživné ve stanovené výši. Brzy poté se stěžovatelka odstěhovala na Slovensko, kde si našla zaměstnání, a kde má svoji původní rodinu. Otec s přemístěním bydliště dětí nevyslovil souhlas a v dubnu 2024 proto opatrovnický soud určil, že trvalým bydlištěm nezletilých je bydliště otce. Děti v té době navštěvovaly dvě mateřské školy - v době pobytu u otce mateřskou školu v P., v době pobytu u matky mateřskou školu na Slovensku. Otec v souvislosti s blížícím se termínem zápisu do první třídy základní školy, navrhoval svěření dětí do své výlučné péče; střídavou péči považoval nadále za nerealizovatelnou. Obvodní soud v lednu 2025 návrh otce zamítl. Neshledal důvody pro změnu původního rozhodnutí; model péče fungoval v okamžiku rozhodování soudu dobře. Zároveň udělil otci za matku souhlas s podáním přihlášky do základní školy v P. Matka podala návrh na nahrazení souhlasu otce s přihlášením dětí do slovenské školy k Okresnímu soudu v Trnavě. Ten však odkázal matku na podání návrhu k českému opatrovnickému soudu. 3. Od července do října 2025 rozhodovaly obvodní a městský soud o sérii návrhů obou rodičů, týkajících se započetí povinné školní docházky. Děti byly přijaty do základní školy v P., matka neměla k dispozici souhlas otce k přihlášení do základní školy na Slovensku a péče zůstává nadále střídavá. Matka trvala na tom, že děti mají realizovat rovněž povinnou školní docházku na Slovensku. V návaznosti na to vydal obvodní soud předběžné opatření, jímž matce stanovil povinnost zajistit po dobu své péče školní docházku v P., poté předběžné opatření, jímž jí uložil povinnost strpět po určenou dobu výlučnou péči otce. Dále zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce s přihlášením dětí do slovenské základní školy a zahájil řízení na změnu péče o nezletilé ex officio. Řízení, v němž se má rozhodnout o změně péče o nezletilé, stále probíhá. Jednání, na němž se předpokládá rozhodnutí ve věci, je nařízeno na leden 2026. 4. Předběžné opatření, jímž obvodní soud matce uložil povinnost zajistit v době, kdy má děti ve své péči, jejich řádnou docházku do základní školy v P., napadá matka ústavní stížností. Napadá také rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního soudu potvrzeno. Soudy měly potřebu zatímní úpravy poměrů za prokázanou; vycházely zejména ze situace, kdy děti byly přijaty do základní školy v P., na Slovensku nikoliv. Považovaly za potřebné zajistit řádnou spolupráci matky na nástupu dětí do první třídy. Zohlednily, že matka v průběhu celého řízení dává jednoznačně najevo, že s dětmi chce žít na Slovensku. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka uvádí, že došlo k relativizování až ignorování nejlepšího zájmu nezletilých. Napadená rozhodnutí zasahují do práva stěžovatelky a jejích dětí na rodinný život tím, že jí byla uložena v praxi nerealizovatelná povinnost. Pokud by měla postupovat dle předběžného opatření, musela by jezdit pětkrát týdně ráno a odpoledne 350 km, což by znemožňovalo její výdělečnou činnost (bylo jí však v předchozím řízení uloženo platit výživné), dětem mimoškolní aktivity a mělo by i neblahý vliv na zdravotní potíže nezletilé (problémy se zády). Stěžovatelka dále podotýká, že soudy nevzaly potaz ani zájmy nezletilých, kteří byli ze dne na den vytrženi ze zaběhnuté rutiny a zázemí na Slovensku. Natolik excesivní zásah odůvodňuje ingerenci Ústavního soudu. 6. Právo na slyšení nezletilých bylo dle stěžovatelky porušeno tím, že soudy nevzaly náležitě v potaz názor nezletilých. Děti před OSPOD uvedly, že chtějí být více s matkou, otce se bojí, křičí na ně. V samotném, řízení, jež vedlo k vydání napadených rozhodnutí, nebyl názor nezletilých náležitě zjištěn. 7. Porušení práva na soudní ochranu spočívá dle stěžovatelky především v absenci řádného zdůvodnění napadených rozhodnutí, na němž je třeba trvat i přesto, že jde o rozhodnutí předběžná. Soudy neuvedly skutkové ani právní závěry, o něž rozhodnutí opřely. Nebyla prokázána naléhavost, která by odůvodňovala vydání předběžného opatření; předběžné opatření předjímalo rozhodnutí ve věci samé. 8. Stěžovatelka namítá i porušení práva na svobodu pobytu, neboť napadená rozhodnutí jí fakticky ukládají povinnost pobývat na území České republiky. Nezletilé děti nepřiměřeně omezují v právu na rozvoj jejich kultury a vzdělání jako občanů Slovenské republiky. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. 10. Spolu s touto okolností je v posuzované věci dále podstatné, že stěžovatelka svojí stížností napadá rozhodnutí o předběžném opatření. Ústavní soud k přezkumu takových rozhodnutí obecně zastává zdrženlivý postoj. Předběžná opatření jsou dočasného charakteru, nezasahují do práv a povinností účastníků řízení konečným způsobem [srov. například nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019 (N 106/94 SbNU 297), bod 13]. Vzhledem ke specifické povaze rozhodnutí o předběžných opatřeních je Ústavní soud podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. V rámci něj zkoumá, zda předběžné opatření (či rozhodnutí o něm) mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Pojem svévole v ustálené judikatuře Ústavního soudu znamená extrémní nesoulad právních závěrů se skutkovými a právními zjištěními, dále nerespektování kogentní normy, výklad, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), či užití zákonných pojmů v jiném významu, než jaký stanoví zákon nebo obecně přijímaná právní praxe [srov. nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU). K žádnému z uvedených excesů však v posuzované věci nedošlo. 11. Ústavnost napadených rozhodnutí je třeba posuzovat v kontextu celé konfliktní situace mezi rodiči tak, jak byl ve stručnosti nastíněn výše (body 1-4), a jak vyplývá také z obsahu spisového materiálu, který si Ústavní soud pro posouzení věci vyžádal. Především je podstatné, že matka se po rozpadu manželského soužití odstěhovala zpět ke svojí původní rodině na Slovensko a tím fakticky změnila i bydliště nezletilých. Děti zde bez souhlasu otce (tedy protiprávně) přihlásila k trvalému pobytu (usnesení Městského sudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 13 Co 313, 314/2025-62, bod 3). O určení bydliště dětí následně rozhodoval opatrovnický soud, který jej stanovil v místě bydliště otce. Jednostrannou změnu bydliště dítěte, nesvědčí-li pro ni ospravedlnitelné důvody, lze hodnotit jako protiprávní (usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15 ze dne 14. 3. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 518/24, závěry 1. rodinněprávní sympozium Justiční akademie ze dne 25. 10. 2024, dostupné na: https://ja.gov.cz/vzdelavani/rodinne-pravni-sympozia-justicni-akademie). V projednávané věci nebyly na straně matky shledány natol