III.ÚS 2923/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2923/23 ze dne 13. 2. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů O. K. a nezletilého D. O. K., zastoupených JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, sídlem Libická 1832/5, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2023, č. j. 12 Co 306/2023-4755, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. června 2023, č. j. 0 P 298/2017-4569, P a Nc 119/2023, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. srpna 2023, č. j. 0 P 298/2017-4699, P a Nc 119/2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a J. M. O. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), sp. zn. 0 P 298/2017, vyplývá, že uvedený soud napadeným rozhodnutím zamítl návrh vedlejšího účastníka (otce) na nařízení předběžného opatření, na základě něhož by byl nezletilý stěžovatel svěřen do okamžité péče otce, stěžovatelka (matka) by byla povinna nezletilého otci předat, při předání by byl přítomen pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí a Policie České republiky, stěžovatelce by bylo stanoveno výživné podle uvážení soudu na základě jí doložených příjmů a zároveň by jí bylo uloženo předat otci občanský průkaz a všechny cestovní pasy nezletilého (I. výrok). Soud zároveň nařídil předběžné opatření, jímž stěžovatelce zakázal vycestovat s nezletilým mimo území České republiky bez souhlasu otce (II. výrok), a podle rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 3. 2023, č. j. 12 Co 348/2022-4007, nařídil k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému výkon rozhodnutí uložením pokut stěžovatelce ve výši 3 x 50 000 Kč za nepředání nezletilého v termínech od 14. 5. od 18:00 hodin do 21. 5. 2023 do 18:00 hodin, od 28. 5. od 18:00 hodin do 4. 6. 2023 do 18:00 hodin a od 11. 6. od 18:00 hodin do 19. 6. 2023 do 18:00 hodin (III. až V. výrok). Nezletilému jmenoval pro rozhodnutí o návrhu otce na výkon rozhodnutí kolizního opatrovníka (VI. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (VII. výrok, doplněný doplňujícím usnesením). 2. Obvodní soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelka měla nezletilého předat do péče otce dne 14. 5. 2023, k tomu však nedošlo a od té doby otec nemá možnost výkonu svých rodičovských práv, o nezletilém má minimum informací. V současnosti se stěžovatelka s nezletilým zdržují neznámo kde, pravděpodobně v Ruské federaci, a není známo, kdy a zda se vrátí. Stěžovatelka soustavně nedodržuje rozsudek o střídavé péči, podle obvodního soudu nicméně nebylo možno situaci řešit okamžitým svěřením nezletilého do otcovy péče, a proto jeho návrh zamítl. Shledal však důvodným rozhodnout předběžným opatřením o zákazu stěžovatelky vycestovat s nezletilým do zahraničí bez otcova souhlasu, neboť s takovými cestami by měl vždy souhlasit druhý rodič. K návrhům na výkon rozhodnutí uložením pokut stěžovatelce obvodní soud vyšel ze zjištění, že matka dobrovolně neplní soudní rozhodnutí o péči. V prvním termínu měl být nezletilý nemocný, nebylo však prokázáno, že by byl jeho zdravotní stav tak vážný, že by o něho nemohl v době nemoci pečovat otec. Krátce před druhým termínem stěžovatelka otci sdělila, že je s nezletilým z rodinných důvodů v Ruské federaci, a z tohoto důvodu mu nezletilého nepředala; ze stejného důvodu pak nedošlo k jeho předání otci ani ve třetím termínu. Stěžovatelka se podle obvodního soudu v uvedených případech dopustila protiprávního jednání, za které bylo namístě uložit jí pokutu podle § 502 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka brání otci v péči již dlouhou dobu, bylo namístě uložit pokuty v nejvyšší možné výši. Ačkoliv otec využil všech právních možností a nástrojů, aby se domohl péče o nezletilého, a maximálně se snaží o nápravu stavu, ze stěžovatelčiny strany nebyl doposud učiněn žádný vstřícný krok směřující k naplnění rozsudku, jímž byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů. 3. Stěžovatelka se odvolala proti výrokům II - V napadeného usnesení obvodního soudu, a dále navrhla, aby bylo řízení o výkonu rozhodnutí uložením pokut přerušeno do doby rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti nezletilého, vedené pod sp. zn. I. ÚS 1663/23. 4. Městský soud napadeným usnesením zamítl návrh na přerušení řízení (I. výrok), neboť ústavní stížnost nezletilého byla v mezidobí Ústavním soudem odmítnuta. Usnesení obvodního soudu ve II. výroku o nařízení předběžného opatření, v III. až V. výroku o výkonu rozhodnutí a v VII. výroku o nákladech řízení potvrdil (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok). 5. Městský soud se ztotožnil s názorem obvodního soudu, že otec prokázal nutnost zatímní úpravy poměrů, neboť i ze samotných odvolacích námitek stěžovatelky vyplývalo, že cestuje s nezletilým do zahraničí bez souhlasu otce, ačkoliv ví, že podle právních předpisů České republiky otcův souhlas potřebuje. Z obsahu spisu vyplývalo, že stěžovatelka dlouhodobě rozhoduje o všech podstatných záležitostech týkajících se nezletilého zcela sama; podle znaleckého posudku, zpracovaného v řízení ve věci samé, je stěžovatelčino působení na nezletilého hyperprotektivní a nezletilý je proti otci dlouhodobě negativně ovlivňován. Stěžovatelka byla obvodním soudem v řízení opakovaně vyzývána k plnění svých povinností, na jejím přístupu se však nic nezměnilo. Ani případná naléhavost odjezdu stěžovatelky do Ruské federace kvůli zdravotnímu stavu svého otce nemá vliv na povinnost vyžádat si k odjezdu nezletilého otcův souhlas, neboť nezletilý je český státní občan s obvyklým bydlištěm v České republice. Stěžovatelka navíc s nezletilým odjela bez ohledu na konec školního roku a datum odjezdu zvolila krátce po rozhodnutí odvolacího soudu o péči, s nímž nesouhlasí, přičemž, jak sama uvedla, již kontaktovala ruské úřady ve snaze uvedený rozsudek zvrátit. Městský soud označil jako správné rozhodnutí o uložení pokut v maximální výši, a to s ohledem na stěžovatelčino dlouhodobé a zcela vědomé bránění otci ve styku a péči o nezletilého; výše pokut slouží k tomu, aby stěžovatelku donutila k plnění pravomocného soudního rozhodnutí v budoucnu, pokud sama opakovaně vůči soudu uvádí, že tak činit nehodlá. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; rovněž namítají porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Navrhují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a "s ohledem na nezletilého" žádají o přednostní projednání věci. 7. Podstatou obsáhle koncipované stížnostní argumentace jsou zejména tyto námitky. Stěžovatelka žádnou povinnost stanovenou soudem neporušuje, pouze respektuje názor nezletilého, který k otci odmítá chodit a nechce s ním být v kontaktu; není přitom v její moci, aby ho proti jeho vůli nutila ke styku s otcem. Soudy měly v řízení zjišťovat názor nezletilého, což však neučinily. Předběžné opatření stěžovatelé považují za nezákonné, neboť k jeho nařízení nebyly splněny podmínky. Bylo vydáno toliko na základě nepodložených tvrzení otce, což platí i pro rozhodnutí o výkonu rozhodnutí uložením pokut. Stěžovatelce nebyly otcovy návrhy zaslány k vyjádření, a ona se tak proti nim nemohla účinně bránit. Výši uložených pokut stěžovatelka považuje za nepřiměřenou a pro ni likvidační. V dalších částech ústavní stížnosti pak obšírně brojí proti střídavé péči, pro kterou podle jejího přesvědčení nebyly splněny podmínky, a proti výši výživného. 8. Návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je odůvodněn tvrzením, že úhradou pokut by se stěžovatelka dostala do existenčních potíží, což by mělo negativní dopad i na nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti, nutných k jejímu meritornímu projednání. Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Další formální náležitosti však bylo nutné zkoumat u každého ze stěžovatelů samostatně. V případě stěžovatelky je ústavní stížnost po formální stránce bezvadná a způsobilá přezkumu. Odlišná situace byla ovšem zjištěna v případě nezletilého stěžovatele. 10. Ústavní soud se v minulosti opakovaně věnoval problematice procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů je