III.ÚS 3161/23 – Ústavní soud

III.ÚS 3161/23 ze dne 18. 6. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Tomia Okamury, zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2023 č. j. 25 Cdo 3108/2021-525, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CZECH NEWS CENTER, a.s., se sídlem Komunardů 1584/42, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byl porušen čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). 2. Z ústavní stížnosti, z napadeného rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí jemu předcházejících, které stěžovatel k ústavní stížnosti doložil, Ústavní soud zjistil následující. Stěžovatel se žalobou na ochranu osobnosti domáhal po vedlejší účastnici zadostiučinění za zásah do svých osobnostních práv. Zásah měl spočívat mj. v opakovaném (ve 14 blíže specifikovaných mediálních výstupech, zejména článcích, uveřejněných v letech 2012 až 2013) označování stěžovatele jako "Pitomio" a v jeho vyobrazení jako klauna (fotografie doplněná líčením a klaunským nosem). Stěžovatel byl též označen jako poradce ministra pro místní rozvoj Ing. Jiřího Paroubka a byla uveřejněna informace, že stěžovateli "zkrachovala" společnost zabývající se organizací zájezdů pro plyšové hračky. Stěžovatel se domáhal uveřejnění omluvy za uvedené zásahy, uložení povinnosti zdržet se publikování a uveřejňování upravené fotografie, zdržet se komolení jeho jména v podobě "Pitomio" a uložení povinnosti poskytnout mu zadostiučinění v penězích ve výši 300 000 Kč. 3. Obecné soudy rozhodovaly o nároku stěžovatele opakovaně. Nejprve Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") uložil vedlejší účastnici povinnost uveřejnit na internetových stránkách www.reflex.cz omluvu stěžovateli za to, že byl na těchto stránkách označován jako "Pitomio" v článku "Pitomio: Všichni se perou, já se směju" ze dne 28. 8. 2013 a v on-line komentáři redaktorů Reflexu s názvem "Sledujte s námi první povolební debatu" ze dne 26. 10. 2013 (výrok I) a dále povinnost zdržet se ve všech jejích tištěných médiích i na on-line serverech komolení jména stěžovatele jeho označováním jako "Pitomio", ledaže takové označení bude projevem oprávněné kritiky (výrok II). V tomto rozsahu nabyl rozsudek právní moci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Proti zamítavé části podal stěžovatel odvolání. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudek městského soudu v odvoláním napadené části potvrdil. 5. Nejvyšší soud následně dovolání zčásti zamítl, zčásti odmítl. 6. Ústavní soud nálezem ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. US 2300/18 (N 45/99 SbNU 74), zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů v částech, které se (zjednodušeně řečeno) týkaly zamítnutí žaloby stěžovatele. 7. Po kasačním zásahu Ústavního soudu rozhodl opětovně městský soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 66 C 173/2013-417, tak, že vedlejší účastnice je povinna se stěžovateli omluvit touto omluvou: Omlouváme se panu Tomio Okamurovi za to, že v článku s názvem Úsvit aneb pohádka o přímé demokracii uveřejněném ve vydání časopisu Reflex ze dne 10. 10. 2013 bylo uvedeno, že byl poradcem pana Jiřího Paroubka a že mu zkrachovala cestovka pro plyšáky - obě tyto informace nebyly pravdivé. CZECH NEWS CENTER a. s. (výrok I). Dále zamítl žalobu v části týkající se omluvy stěžovateli tohoto znění: Omlouváme se panu Tomio Okamurovi, že na stránkách týdeníku Reflex a na www.reflex.cz byl označován jako "Pitomio", dále že opakovaně byla uveřejněna jeho fotografie upravená tak, že je na ní panu Okamurovi přimalováno klaunské líčení, že z jeho facebookového profilu byla stažena a uveřejněna soukromá fotografie s přidaným komentářem, který se nezakládá na pravdivých údajích (výrok II). Dále zamítl žalobu v části týkající se označování stěžovatele jako "Pitomio" nad rámec takového označování v článku a komentáři specifikovaných ve výroku I původního rozsudku městského soudu (výrok III), v části týkající se uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 300 000 Kč (výrok IV) a v části týkající se povinnosti zdržet se ve všech jejích tištěných médiích i na on-line serverech komolení jména stěžovatele jeho označováním jako "Pitomio", pokud takové označení bude projevem oprávněné kritiky (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení. 8. Vrchní soud na základě odvolání stěžovatele rozhodl rozsudkem ze dne 24. 5. 2021, č. j. 3 Co 85/2020-491, tak, že potvrdil rozsudek městského soudu ve výroku IV (zamítnutí nároku na finanční satisfakci). Dále potvrdil rozsudek městského soudu ve výroku II. v rozsahu zamítnutí žaloby týkající se fotografie s klaunským líčením, resp. stažení fotografie z facebookového profilu stěžovatele. Ve zbývající části výroku II. a ve výroku III. změnil rozsudek městského soudu tak, že žalovaná je povinna uveřejnit na stránkách týdeníku REFLEX a na www.reflex.cz omluvu ve znění: Omlouváme se panu Tomio Okamurovi, že na stránkách týdeníku REFLEX a na www.reflex.cz byl označován jako Pitomio nejen v článcích s názvem ,Pitomio: Všichni se perou, já se směju' ze dne 28. 8. 2013 a v on-line komentáři redaktorů Reflexu: ,Sledujte s námi první povolební debatu' ze dne 26. 10. 2013. Ve výroku V. změnil rozsudek tak, že žalovaná je povinna zdržet se ve všech svých tištěných médiích i na on-line serverech komolení jména žalobce jeho označováním jako Pitomio, "i pokud takové označení bude projevem oprávněné kritiky". Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. 9. Vedlejší účastnice následně napadla rozsudek vrchního soudu dovoláním. Podle vedlejší účastnice se vrchní soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda je právo na jméno podle čl. 10 Listiny nadřazeno svobodě projevu podle čl. 17 Listiny. 10. Nejvyšší soud shledal dovolání vedlejší účastnice přípustným a důvodným a rozhodl, že se rozsudek vrchního soudu v části, jíž byl změněn rozsudek městského soudu v části výroku II, výroku III a výroku V mění tak, že v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Nejvyšší soud se tedy v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí (zjednodušeně řečeno) přiklonil k závěru městského soudu vedoucímu k zamítnutí částí nároků stěžovatele tak, jak je shora rekapitulováno v bodě 7. 11. Pro přehlednost Ústavní soud shrnuje, že stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy částečně úspěšný, šlo-li o omluvu za dva mediální výstupy používající označení "Pitomio" a článek uvádějící o stěžovateli nepravdivé údaje. Stěžovatel nebyl před městským, resp. vrchním soudem úspěšný v části žaloby týkající se uveřejnění upravené fotografie s klaunským líčením a nárokem na finanční satisfakci. Proti těmto závěrům nižších soudů však stěžovatel nebrojil dovoláním, nebyly předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího soudu, a nejsou tak ani předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti. 12. Z hlediska nyní podané ústavní stížnosti tak zůstává pro přezkum otevřena otázka nároku na omluvu za všechny další mediální výstupy užívající výrazu "Pitomio" (kromě dvou, za něž byla nařízena omluva) a nároku na úplný (absolutní) zákaz zdržení se užití pojmu "Pitomio" vedlejší účastnicí do budoucna, tedy i nad rozsah stěžovateli přiznaný (vedlejší účastnici uložený) již prvním rozsudkem městského soudu. II. Argumentace stěžovatele 13. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud neposoudil kolizi mezi právem na ochranu jména a právem na svobodu projevu správně, čímž porušil ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel rekapituluje 8 kritérií, která mají být v podobných případech podle judikatury Ústavního soudu brány v potaz a uvádí, v jakých aspektech s posouzením Nejvyššího soudu nesouhlasí. 14. Konkrétně stěžovatel akceptuje, že označení Pitomio je hodnotový soud, nicméně v jeho případě nejde jen o reakci na vystupování stěžovatele, ale i o úmyslně vyvolanou kampaň s cílem stěžovatele v očích veřejnosti difamovat v souvislosti s jeho kandidaturou na post prezidenta republiky za použití vulgarismů. 15. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by kritika jeho osoby měla reálný základ. Pokud svou politickou kampaní neoslovil vedlejšího účastníka, resp. autory předmětných článků, neměli důvod jej označit hanlivě jako Pitomio. I kdyby byly názory a vystupování stěžovatele hloupé, měl vedlejší účastník takto označit chování a vystupování stěžovatele, a nikoliv začít používat výraz Pitomio, přičemž odkaz