III.ÚS 3223/25 – Ústavní soud

III.ÚS 3223/25 ze dne 27. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2025, č. j. 61 Co 143/2025-1001, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a nezletilého P. V. a D. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena ústavně zaručená práva jeho i nezletilého vedlejšího účastníka garantovaná čl. 3, čl. 12, čl. 16 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel a vedlejší účastnice (dále též "matka") jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (dále též jen "nezletilý"), narozeného v prosinci 2018. Rodiče žili po narození nezletilého společně do léta 2021. Vzhledem k jejich konfliktnímu vztahu nebyli schopni dosáhnout dohody o úpravě poměrů nezletilého. Pravomocně o nich tedy rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 56 Co 10/2023-530, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí okresního soudu tak, že svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů s týdenním střídáním, dále upravil zvláštní režim střídavé péče o svátcích a prázdninách a rozhodl o výživném obou rodičů. 3. Matka se od září 2023 přestěhovala z P1 do P2. Po změně jejího bydliště obecné soudy několikrát rozhodovaly o návrzích na určení bydliště nezletilého. V rozsudku ze dne 24. 6. 2024, č. j. 61 Co 99/2024-815, krajský soud konstatoval, že matka změnou svého bydliště nejednala v rozporu se zájmem nezletilého, nezletilý má vzhledem ke střídavé péči dvě obvyklá bydliště, tj. v P1 a v P2 (ústavní stížnost otce proti tomuto rozsudku byla pod sp. zn. II. ÚS 2629/24 zamítnuta). 4. V nyní projednávané věci obecné soudy rozhodovaly o určení místa vzdělání nezletilého, který měl v září 2025 nastoupit do první třídy základní školy. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že nahradil souhlas otce se zahájením školní docházky nezletilého v základní škole v P2 a zamítl návrh otce na nahrazení matčina souhlasu se zahájením povinné školní docházky nezletilého v P1 5. V odůvodnění upozornil na to, že vzhledem ke vzdálenosti bydlišť rodičů měl soud prvního stupně upravit poměry nezletilého komplexně, zejména měl s určením místa vzdělávání nově upravit jeho péči (na což odvolací soud upozorňoval již v předchozích rozhodnutích). Pokud tak soud prvního stupně neučinil, krajský soud je v odvolacím řízení omezen stejným předmětem řízení a nemůže tento nedostatek napravit. Odvolací soud rozhodoval vzhledem k blížícímu se datu nástupu nezletilého do školy v časové tísni, vydání rozhodnutí o určení místa školní docházky do konce srpna bylo v zájmu nezletilého, proto soud nemohl vyžádat nová znalecká posouzení a vycházel z těch, které byly provedeny v předchozích fázích řízení. 6. K výroku napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, že není v zájmu nezletilého, aby navštěvoval dvě základní školy. Docházka do dvou škol není vhodné řešení u žádného dítěte nastupujícího povinnou školní docházku, u nezletilého k této obecné nevhodnosti přistupují problémy se schopností soustředění. Primárně nezletilý potřebuje při nástupu do první třídy klidné a stabilní prostředí. Oba rodiče směšují vlastní přání a zájmy s nejlepším zájmem nezletilého. Odvolací soud považoval za rozhodující hledisko výchovný styl a výchovné působení rodičů na nezletilého, a dále jejich ochotu hledat řešení co nejvíce vyhovující potřebám nezletilého. Po vyhodnocení uvedených hledisek krajský soud dospěl k závěru, že matka nezletilého skýtá větší záruku ochoty spolupráce s otcem, což je plně v zájmu nezletilého. V řízení projevila vůli ke kompromisu, navrhovala různé varianty řešení problému, zatímco otec setrvával výhradně na své výchozí pozici (školní docházka nezletilého v P1) a neposkytoval soudu součinnost při vyžádání zprávy o průběhu terapie. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadající rozsudek krajského soudu rekapituluje dosavadní průběh řízení. Rozhodnutí krajského soudu bylo překvapivé, neboť soud stěžovateli nijak nenaznačil, že má na věc zcela odlišný pohled než soud prvního stupně. Neposkytl mu tak příležitost adekvátní obrany. Napadeným rozsudkem soud fakticky rozhodl o změně péče nezletilého, kdy bez objektivních a řádně provedených důkazů favorizoval matku. Odvolací soud se nepokusil napravit případná pochybení soudu prvního stupně při dokazování, namísto toho sám rozhodl na základě důkazů, které v odvolacím řízení neprovedl. Krajský soud nesprávně uvedl a interpretoval fakta týkající se hledání kompromisního řešení rodiči. Matka jednala opakovaně a v zásadních otázkách protiprávně. 8. Krajský soud při odůvodnění účelově a izolovaně použil věty ze znaleckých posudků, které byly vypracovány v předchozím řízení, a neprovedl je k důkazu. Tím porušil mimo jiné zásadu přímosti, neumožnil stěžovateli se k těmto důkazům vyjádřit. Na základě stejných znaleckých posudků soudy dospěly k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilého je střídavá a rovnoměrná péče obou rodičů. Krajský soud dále rezignoval na zjištění aktuálního názoru nezletilého a nezohlednil ani stanovisko opatrovníka. Ochrana důležitých práv nezletilého měla převážit mírný zásah do práv matky. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny. 10. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. 11. V projednávané věci je zásadním faktorem ovlivňujícím nejlepší zájem nezletilého vysoký stupeň konfliktu jeho rodičů. Otec i matka spatřují ohrožení zájmu nezletilého v jednání druhého rodiče, právě tímto přístupem a jednáním však nezletilého zásadně poškozují. Pomíjejí vědeckými studiemi prokázaný poznatek, že až na výjimky nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů [viz např. projekt Dítě v rodičovském konfliktu II, Rodičovství před a po rozchodu, řešený Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, v. v. i., (RILSA) v letech 2019 až 2024, případně studie Fučík, P. - Šolcová, M. 2022. Vliv střídavé péče na děti - přehledová studie zahraničních zdrojů. Sociální studia, 19(2), s. 35-54., či studie Lehmann, Š. - Barvíková, J. 2023. Dítě v rodičovském konfliktu I. Uspořádání péče o děti po rozchodu rodičů - představy, preference a realita. Praha: VÚPSV]. 12. Ústavní soud zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud tuto schopnost jeden z rodičů projevuje ve výrazně nižší míře, jedná se o významné (byť samozřejmě nikoliv jediné) hledisko při rozhodování o péči o nezletilé dítě. 13. Stěžovatelova stížnost směřuje proti rozhodnutí o určení místa vzdělávání nezletilého, obsahově však jeho námitky ve velké míře zpochybňují předchozí rozhodnutí, kterým se soudy nevymezily proti změně bydliště matky nezletilého. Jak ho však správně upozornil krajský soud (bod 27 napadeného rozsudku), tato otázka byla již soudy řešena, jejich rozhodnutí obstálo v přezkumu Ústavním soudem. 14. Ústavní soud dlouhodobě ve věcech péče o nezletilé zdůrazňuje, že je součástí rodičovské odpovědnosti, aby pro své děti nalezli a zajistili typ uspořádání jejich záležitostí, který by pro ně byl vzhledem k situaci a k osobnosti dítěte nejvíce přijatelný. Jsou to právě rodiče, kteří své děti znají nejlépe, na základě toho mohou zohlednit jejich vnitřní potřeby při uzavření dohody o péči. Pokud toho nejsou schopni dosáhnout, toto rozhodnutí učiní soud. Přestože tak učiní s odborností a s nejvyšším nasazením rozhodnout v zájmu nezletilých dětí, jeho rozhodnutí je vždy kvalifikovaným kompromisem. 15. Za kompromis, který však z ústavněprávního hlediska obstojí, lz