III.ÚS 3395/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3395/19 ze dne 28. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Hedvikou Vítkovou, advokátkou, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Hradci Králové dne 12. srpna 2019 č. j. 4 Nt 2728/2019-5, č. j. 4 Nt 2729/2019-5, č. j. 4 Nt 2730/2019-6, č. j. 4 Nt 2724/2019-5, č. j. 4 Nt 2721/2019, č. j. 4 Nt 2725/2019-5, č. j. 4 Nt 2723/2019-5, č. j. 4 Nt 2726/2019 a č. j. 4 Nt 2722/2019-10 a 14. srpna 2019 č. j. 4 Nt 2741/2019-11, a proti příkazům k domovní prohlídce vydaným Okresním soudem v Hradci Králové dne 12. srpna 2019 č. j. 4 Nt 2732/2019-5 a č. j. 4 Nt 2731/2019-5 a dne 13. srpna 2019 č. j. 4 Nt 2740/2019-5, č. j. 4 Nt 2737/2019-5, č. j. 4 Nt 2733/2019-5, č. j. 4 Nt 2734/2019-5, č. j. 4 Nt 2739/2019-5, č. j. 4 Nt 2736/2019-5, č. j. 4 Nt 2735/2019-5 a č. j. 4 Nt 2738/2019-5, a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Pardubicích při provedení těchto prohlídek, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví označené příkazy k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, vydané Okresním soudem v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"), a postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Pardubicích (dále jen "policejní orgán") při provedení těchto prohlídek s tvrzením, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud uvedené příkazy zrušil, policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny a současně mu přikázal obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, sepsaných policejním orgánem dne 20. 8. 2019 pod sp. zn. KRPE-44743/TČ-2019-170080. 2. Z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví označené příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, a to konkrétně objektů bydlení, osobních motorových vozidel a několika budov a pozemků, byly vydány na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Příkazy byly odůvodněny obdobně, s tím, že ve věci probíhá prověřování podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měly dopustit dosud přesně neurčené osoby vystupující za obchodní společnost X, tím, že v období od ledna 2016 přinejmenším do prosince 2018 působily za účelem nižšího vyměření daně z přidané hodnoty. Údajná trestná činnost byla páchána pomocí řetězců plátců daně z přidané hodnoty, v nichž obchodní společnost X, měla pozici koncového článku profitujícího ze zapojení v řetězci uplatněním odpočtu daně z přidané hodnoty. Předpokládaná výše zkrácené daně byla daňovými orgány vyčíslena částkou nejméně 15 milionů korun. Důvodnost zahájení úkonů přípravného řízení a dalšího vedení prověřování je dle okresního soudu dostatečně podložena spisovým materiálem. Provedení úkonu nesnese odkladu, neboť věc není zadokumentována v rozsahu nezbytném k zahájení trestního stíhání konkrétních osob, přičemž existuje obava, že v případě neprovedení prohlídek by mohlo dojít ke ztrátě důkazních prostředků. Trestné jednání bylo pácháno velmi sofistikovaně, dlouhodobě a pachatelům za ně hrozí vysoký trest. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel ve své stížnosti namítá, že napadené příkazy byly vydány bez řádného odůvodnění. S ohledem na to, že domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků znamenají zvlášť závažný zásah do ústavně zaručených práv, musí být i rozhodnutí, na jejichž základě mají být takové úkony provedeny, dostatečně odůvodněna. V příkazech musí být kromě obecných náležitostí vymezeno, jaké prostory mají být podrobeny prohlídce, aby nemohlo dojít k jejich záměně, musí být specifikován účel prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele strpět prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku [viz § 85a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád")]. Dále musí být v příkazu upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení případně při ní nalezené s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (viz § 78 a § 79 tr. řádu). Poučení podle § 78 a § 79 tr. řádu však ve všech napadených příkazech zcela schází. Tuto absenci nemůže zhojit ani případné dobrovolné vydání věcí. K tomu stěžovatel ještě namítá, že napadené příkazy rovněž neobsahují úplné poučení podle § 85 odst. 1 tr. řádu. 4. Nedostatečnost odůvodnění napadených příkazů se pak projevuje také tím, že v nich není stanoveno, v jakém období má být prohlídka vykonána a příkazy tak mají prakticky neomezenou časovou využitelnost. V takovém případě však soud nemůže hodnotit, zda důvody, jež vedly k vydání příkazu, trvají i k okamžiku provedení prohlídky. Takový postup soudu nemůže být považován za ústavně souladný. Napadené příkazy dále neobsahují bližší specifikaci toho, co má být předmětem jednotlivých prohlídek - tzn. toho, co je hledáno, a neobsahují ani žádný odkaz na skutečnosti, které blíže vymezují, čeho se mají zajištěné věci týkat, či konkrétní vymezení zájmových osob, jakož i zájmových společností a obchodních vztahů mezi nimi. Předmětné příkazy tak jsou de facto "bianko" šekem, umožňujícím zabírat věci, které se trestné činnosti nijak netýkají. Vyznačují se rovněž naprostou absencí jakéhokoliv vyhodnocení či přezkoumání správnosti skutečností rozhodujícím soudcem, který tak pouze přejal návrh státního zástupce na vydání příkazu. 5. Stěžovatel argumentuje i porušením svého práva na zákonného soudce, neboť dle jeho názoru napadené příkazy nebyly vydány místně příslušným soudem. Tyto závěry odvozuje od toho, že místně příslušným soudem v přípravném řízení je soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, přičemž u daňových deliktů je dle ustálené judikatury určující sídlo příslušného finančního úřadu. V nyní posuzovaném případě je proto patrné, že místní příslušnost soudu měla být odvozována od místně příslušného finančního úřadu obchodní společnosti KORREKT spol. s r. o. nebo obchodní společnosti P. S. P. Praha, tedy od Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. 6. Dále stěžovatel argumentuje i absencí doručení příkazů k prohlídkám, když příkaz k prohlídce (ve stížnosti není blíže specifikováno, o jaký příkaz z výčtu napadených jde) byl stěžovateli doručen až tři dny po provedení prohlídky, byť dřívějšímu doručení nic nebránilo. V této souvislosti stěžovatel namítá nezákonnost postupu policejního orgánu, který - přestože si byl vědom toho, že nemá příkaz k prohlídce doručen (byť mu v tom nebránila žádná překážka) - prohlídku započal. 7. Okresní soud podle názoru stěžovatele ani neodůvodnil neodkladnost úkonů. Navíc je evidentní, že policejní orgán již v době vydání příkazů k prohlídkám měl postaveno najisto, kdo bude obviněn, i to, že uvedené provede vzápětí po uskutečnění prohlídek. Oprávněnost této námitky potvrzuje fakt, že po provedení prohlídek nebyla žádná z vydaných nebo zajištěných věcí užita pro zahájení trestního stíhání. Tímto postupem se orgány činné v trestním řízení snažily jen vyhnout tomu, aby o prohlídkách v dané trestní věci byl obhájce obviněných informován a mohl se jich účastnit a dohlížet na jejich zákonnost. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly napadené příkazy vydány, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostře