III.ÚS 3459/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3459/19 ze dne 3. 12. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Dobešové, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2019 č. j. 28 Cdo 1623/2019-291 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2018 č. j. 11 Co 139/2018-216, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě. 2. Z vyžádaného soudního spisu, ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Domažlicích (dále jen "okresní soud") žalobu, kterou se domáhala, aby soud nahradil projev vůle vedlejší účastnice vydat jí na základě jejího restitučního nároku náhradní pozemky za pozemek, který nebylo možno vydat pro jeho zastavění mateřskou školou. Okresní soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2018 č. j. 5 C 117/2016-153 nahradil projev vůle vedlejší účastnice k bezúplatnému převodu specifikovaných pozemků. Uvedl, že uplatnila restituční nárok na nemovitosti v katastrálním území Dubeč, které přešly na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek [§ 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě")]. Pozemek však nebylo možno vydat pro jeho zastavěnost mateřskou školou. Stěžovatelka po vedlejší účastnici bezvýsledně nárokovala vydání náhradních pozemků. Vedlejší účastnice nezpochybňovala samotnou existenci tohoto nároku. Spornou však byla jeho výše a s tím spojené ocenění nevydaného pozemku. Dle vedlejší účastnice byla cena nevydaného pozemku 28 470,50 Kč při jeho ocenění jako orné půdy [§ 14 odst. 3 vyhlášky ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen "vyhláška č. 182/1988 Sb.")]. Okresní soud však shledal, že šlo o pozemek určený k zastavění a jako takový měl být oceněn dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. cenou 250 Kč za 1 m2, tj. v ocenění 2 740 000 Kč. Mezi stranami bylo dále sporné, zda se má při ocenění užít 60% srážka z ceny pozemku pro stavební nesrostlost městské části Dubeč, kde se nemovitost nachází, s hlavním městem Prahou (srážka dle položky č. 1.1. v I. tabulce v příloze č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). Bez této srážky by byl pozemek oceněn částkou 2 740 000 Kč, se srážkou by byl oceněn částkou 1 096 000 Kč. Okresní soud měl za to, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2010 č. j. 2 Afs 35/2010-163 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná http://www.nssoud.cz) vyplývá závěr, že srážka pro stavební nesrostlost nemůže činit výjimky pro některé části hlavního města a jiné nikoli. Okresní soud dodal, že má-li restituční předpis splnit svůj účel, je třeba stěžovatelce přiznat nárok na náhradní pozemek v hodnotě pozemku nevydaného bez ohledu na stavební srostlost či nesrostlost Dubče s hlavním městem Prahou, neboť jde o městskou část hlavního města s cenami stavebních pozemků, které jsou dnes mnohem vyšší, než je cena stanovená oceňovacími předpisy. 3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 4. 12. 2018 č. j. 11 Co 139/2018-216 k odvolání vedlejší účastnice změnil rozsudek okresního soudu, když zúžil okruh pozemků, u nichž se nahrazuje projev vůle vedlejší účastnice k vydání. Dle krajského soudu měla být při ocenění pozemku uplatněna 60% srážka za stavební nesrostlost. Nejvyšší správní soud se ve zmíněném rozsudku sp. zn. 2 Afs 35/2010 zabýval jinou situací a jeho závěry se netýkají vyhlášky č. 182/1988 Sb., která se užila ve stěžovatelčině věci, nýbrž pozdější vyhlášky Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen "vyhláška č. 279/1997 Sb."). Krajský soud poznamenal, že i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při použití vyhlášky č. 182/1988 Sb. nelze použít závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 35/2010. I po 60% srážce jde o cenu přiměřenou. Dále krajský soud dodal, že skutečnost, že Dubeč není stavebně srostlá s územím hlavního města Prahy, vyplývá i z vyhlášky č. 279/1997 Sb., byť se tato vyhláška na danou věc neuplatní. Krajský soud tak vyšel z toho, že se měla uplatnit 60% srážka z ceny pozemku pro stavební nesrostlost Dubče s územím hlavního města a že výše nároku stěžovatelky činila 1 096 000 Kč. V minulosti byl tento nárok zčásti uspokojen ve výši 397 763 Kč, zbylá výše nároku (698 237 Kč) nepostačovala k vydání všech pozemků, jichž se týkal rozsudek okresního soudu. Krajský soud se dotázal stěžovatelky, jaké pozemky preferuje, a podle toho zúžil jejich okruh oproti rozsudku okresního soudu. 4. Proti rozsudku krajského soudu podaly dovolání jak stěžovatelka, tak vedlejší účastnice. Obě dovolání odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 8. 2019 č. j. 28 Cdo 1623/2019-291. Ke stěžovatelčinu dovolání zdůraznil, že dle § 28a zákona o půdě se náhrady dle daného zákona poskytují v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u nemovitých věcí dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Dle § 14 odst. 1 zmíněné vyhlášky činí pro Prahu cena pozemku určeného k zastavění nebo vedeného v evidenci jako zastavěná plocha a nádvoří 250 Kč za 1 m2. Cena se upraví dle přílohy č. 7 k vyhlášce, kde mezi důvody pro snížení ceny figuruje i 60% srážka, jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá. Námitky, jimiž stěžovatelka brojila proti závěru krajského soudu o ceně nevydaného pozemku, nemohly založit přípustnost dovolání. Stěžovatelka jimi brojila proti správnosti hodnocení provedeného důkazu v podobě znaleckého posudku (znalec uvedl, že Dubeč není stavebně srostlá s hlavním městem Prahou, a pozemek ocenil dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. částkou 1 096 000 Kč). Kritika skutkových závěrů soudů nižších stupňů nenaplňuje jediný dovolací důvod. Nejvyšší soud dále zmínil, že již např. ve svém usnesení ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5487/2017 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z http://www.nsoud.cz) shledal, že závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 35/2010 nedopadají na oceňování pozemků dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., protože se týkají jiného předpisu - vyhlášky č. 279/1997 Sb. Tím, že odvolací soud nevycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 35/2010, se nijak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Způsob oceňovaní nevydaných pozemků s ohledem na jejich umístění v rámci administrativního členění města a obcí v době převzetí pozemku státem odvolací soud neřešil. Dále pak za nepřiléhavý Nejvyšší soud považoval stěžovatelčin odkaz na rozsudky, které se věnovaly pozemkům odňatým za atypickým účelem rozšíření letiště. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že již samotné uplatnění srážek dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem. Úředně stanovená cena i bez těchto srážek je vzhledem k současným cenám tak nízká, že má pro oprávněné osoby jen symbolický význam. Další snižování této ceny je tak nepřípustné. V současné době by dle cenové mapy měl nevydaný pozemek hodnotu 49 539 200 Kč. Cena určená dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. bez srážek však činila 2 740 000 Kč. 6. Za nesprávné stěžovatelka považuje hodnocení Nejvyššího soudu, že proti ocenění nevydaného pozemku uplatnila námitky, jimiž zpochybňovala výsledky dokazování. Stěžovatelka uplatnila námitku nesprávného použití právního předpisu (přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb.), neboť namítala, že tato příloha neměla být vůbec užita, což není námitka ke skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud se tak měl dle jejího názoru zabývat aplikovatelností přílohy č. 7 dané vyhlášky na její případ.