III.ÚS 3675/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3675/25 ze dne 14. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného Mgr. Janem Vondrou, advokátem, sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2025 č. j. 37 Co 200/2025-396, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. M. B., 2. nezl. L. B. a 3. nezl. D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 11. 6. 2025 č. j. P 147/2017-364, rozhodl o návrhu vedlejší účastnice - matky na změnu rozsahu styku stěžovatele - otce s nezletilými ze dne 24. 4. 2024 tak, že styk stěžovatele s nezletilými neupravil, čímž v dotčených částech změnil rozsudek téhož soudu ze dne 30. 1. 2017 č. j. Nc 58/2016-130 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 3. Z obsahu napadeného rozsudku plyne, že situaci nezletilých opakovaně řešil Orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"), kdy již z protokolu ze dne 18. 3. 2022 (pohovor s psycholožkou Mgr. Janíkovou) vyplynulo, že nezletilí odmítali styk se stěžovatelem. Negativní postoj nezletilých ke stěžovateli je zřejmý i z protokolu z ústních jednání před OSPOD ze dne 13. 10. 2022, ze dne 5. 5. 2023, ze dne 15. 6. 2023, ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 24. 1. 2024. Speciální pedagog Mgr. Lazar při jednání dne 24. 1. 2024 označil situaci za vážnou a dokonce doporučil přerušit kontakt stěžovatele s nezletilými na dva měsíce. Ze zápisu z jednání případové konference dne 18. 3. 2024 vyplývá, že se nezletilí (tehdy ve věku 9 a 13 let; nyní již ve věku 12 a 15 let) opakovaně při pohovorech vyjádřili, že si nepřejí se stěžovatelem stýkat (blíže bod 9 rozsudku). Z výchovné zprávy OSPOD ze dne 12. 7. 2024 rovněž plyne, že se nezletilí opakovaně vyjádřili tak, že ke stěžovateli chodit nechtějí, nechtějí se s ním vůbec vidět (staršího syna před kontaktem s ním bolí hlava a je mu špatně; mladší syn opakoval, že jej nemá rád, protože nerespektuje jejich soukromí). Oba nezletilí současně od roku 2021 navštěvovali různá odborná pracoviště, a to jednak pro účely stanovení podpůrných opatření ve vzdělávání a dále z důvodu řešení rodinné situace (ze zprávy klinické psycholožky PhDr. Halířové ze dne 7. 1. 2025 se mj. podává, že staršímu synovi byla diagnostikována úzkostná porucha s projevy až obsedantně kompulzivní poruchy a porucha opozičního vzdoru mimo jiné rozvinutá na základě rodinné situace). 4. Již v průběhu řízení před okresním soudem bylo doporučeno asistované setkávání případně rodinná terapie v rovině nezletilých se stěžovatelem, a to na základě zprávy z Krizového centra pro děti a dospívající X (dále jen "Krizové centrum") ze dne 19. 11. 2024. Stěžovatel se rovněž bezúspěšně pokoušel nezletilým telefonovat a nabízet společné aktivity. Pokud měli jít společně na večeři, nezletilí vyžadovali přítomnost matky. Proto soud nařídil rodičům (v souladu se závěry jiného soudního roku svolaného dne 22. 11. 2024) usnesením ze dne 13. 12. 2024 č. j. P 147/2017-338, účast na rodinné terapii se zapojením nezletilých v Krizovém centru; po jejím absolvování nebylo doporučeno soudně upravit styk staršího syna se stěžovatelem a u mladšího syna se jevil terapeutický prostor pro navazování kontaktu se stěžovatelem jako velmi omezený. Krizové centrum doporučilo citlivý, dlouhodobý přístup, aktivní a jednotnou podporu rodičů a pokračování v terapeutické práci mimo soudní kontext. V průběhu soudního řízení rovněž proběhla tři setkání stěžovatele s nezletilými na neutrální půdě (pizzerie) za přítomnosti matky. V rámci terapie v Krizovém centru proběhlo též jedno asistované setkání stěžovatele s nezletilými, přítomna byla i matka. 5. Okresní soud konstatoval, že z provedeného dokazování je zřejmé, že mezi stěžovatelem a nezletilými je závažným způsobem narušen vztah, přičemž na jejich psychickém stavu se odráží zejména vyvíjený tlak na kontakt se stěžovatelem. Přesnou příčinu tohoto stavu se sice nepodařilo odhalit, avšak vliv na něj mají špatné vztahy mezi rodiči či nevyhovující osobnostní nastavení stěžovatele (neochota k ústupkům). Nadto jsou oba nezletilí již z opakovaných pohovorů s psychology vyčerpaní a buduje se v nich o to větší vzdor. Soud přitom zhodnotil, že matka nezletilé nijak ve vztahu ke stěžovateli negativně neovlivňuje; vycházel mj. i z toho, že ke změně jejich vztahu začalo postupně docházet až od konce roku 2021 - tedy až po téměř pěti letech od schválení dohody rodičů o úpravě styku nezletilých se stěžovatelem, který do té doby probíhal. Podle soudu by soudní úprava styku měla za následek pouze o to větší zatvrzení nezletilých a vzrůstání jejich nevole ke styku se stěžovatelem. Nezletilým by naopak měl být poskytnut časový prostor celou situaci zpracovat, podstoupit náležitou terapii a pokud možno odhalit příčinu problému, kterou se mohou posléze snažit řešit. 6. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I.) a rozhodl o nákladech (výrok II.) poté, co jej přezkoumal v celém rozsahu a doplnil dokazování o aktuální vyjádření obou rodičů a zprávu opatrovníka. Opatrovník v ní mj. uvedl, že druhý vedlejší účastník - starší syn důrazně sdělil, že se stěžovatelem se vídat nechce a odmítá i kontakt prostřednictvím telefonátů nebo SMS zpráv; třetí vedlejší účastník - mladší syn se vyjadřoval podobně jako jeho starší bratr, nedokázal vyjádřit důvod svého stanoviska. Na základě všech ve věci zjištěných skutečností dospěl krajský soud k témuž závěru, jako okresní soud, tedy že vztah mezi nezletilými a stěžovatelem je vážně narušen a synové jakýkoli kontakt se stěžovatelem dlouhodobě odmítají. Nejde přitom o momentální nebo krátkodobé stanovisko, ale o postoj, který se vyvíjí již několik let a k jeho změně nedošlo ani v souvislosti s terapeutickou pomocí a návštěvou Krizového centra. Základní příčinou tohoto stavu je nepochybně rodičovský konflikt, který oba nezletilí vnímají a hodnotí z pozice matky (podvědomě se stavějí na stranu matky, v jejíž péči se nacházejí), soud však v dosavadním matčině postupu nespatřuje bránění kontaktu stěžovatele s nezletilými. Důvodem jejich negativního postoje je podle soudu pravděpodobně mj. ne vždy šťastně volený přístup k nezletilým. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně zdůrazňuje, že se s nezletilými pravidelně nestýká již od 22. 5. 2024, resp. od té doby se s nimi setkal pouze 4x, a to vždy za přítomnosti matky. Avšak ani před tímto datem nebyl jejich styk často realizován, resp. pouze ve velmi omezené míře. 8. Stěžovatel vytýká obecným soudům zejména nečinnost, resp. absenci adekvátního opatření, které by eliminovalo znemožnění styku s nezletilými po delší dobu. Soud má být v takovém případě "proaktivní", tj. musí hledat funkční a dlouhodobě udržitelné uspořádání. Poukazuje přitom zejména na vybraná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva či nálezy Ústavního soudu a konstatuje, že v posuzované věci obecné soudy skutečně nevyužily dostupné prostředky k nápravě rodinných vztahů. Stěžovatel je přesvědčen, že nelze rezignovat a styk neupravovat, a to ani s ohledem na vyšší věk nezletilých. Přestože stěžovatel nechce nezletilé ke styku nutit, je nezbytné zajistit jejich funkční vztah. Oproti tomu obecné soudy založily svá rozhodnutí primárně na názoru nezletilých, kteří však s ohledem na možnou "indoktrinaci" matkou nemohou dohlédnout možným následkům svého přání. Krajský soud měl podle stěžovatele zvážit i jiné možnosti úpravy poměrů k nezletilým - například asistované styky s následným stanovením výhledu jejich rozšiřování; v této souvislosti poukazuje zejména na závěry nálezů ze dne 30. 7. 2025 sp. zn. II. ÚS 894/25 či ze dne 12. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 212/25. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že jedinou možností je určitý časový odstup od současné situace; naopak čas tu hraje klíčovou roli a prodlužování omezeného kontaktu může negativně ovlivnit další vývoj jejich vztahu. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by nezvládal výchovnou roli nebo se k nezletilým choval natolik nevhodným způsobem, že by jim působil značnou újmu. Obdobně nebylo zjištěno, že by vztahy mezi ním a nezletilými byly natolik zpřetrhány, že by nebylo možné jejich obnovení. 9. Stěžovatel současně tvrdí, že obecné soudy n