III.ÚS 4046/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4046/18 ze dne 17. 7. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bohumila Mareše, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Přátelství 1960, Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2018 č. j. 5 As 206/2017-52 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2017 č. j. 6 Ad 3/2015-50, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a prvního náměstka policejního prezidenta, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené ústavním pořádkem, a to konkrétně v čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 11. 12. 2014 č. j. PPR-26986-12/ČJ-2014-990131 (dále jen "rozhodnutí o odvolání") bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby Policie České republiky (dále jen "policie") ve věcech služebního poměru ze dne 22. 8. 2014 č. 119/2014 (dále jen "rozhodnutí o odvolání ze služebního místa"), kterým byl stěžovatel dle § 26 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru"), odvolán ze služebního místa vrchní komisař skupiny znaleckých činností, obor nástražných výbušných systémů, Pyrotechnické služby, a byl převeden do personální pravomoci ředitele Obvodního ředitelství policie Praha I.; současně vedlejší účastník nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení. Konkrétně byl stěžovatel odvolán pro neuspokojivé výsledky služebního hodnocení. 3. Stěžovatel proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podal žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), který ji výše označeným rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou. Městský soud neshledal rozhodnutí vedlejšího účastníka za překvapivé a nepřezkoumatelné. Nedůvodnou shledal námitku stěžovatele, že nebyl seznámen s doporučením senátu poradní komise, resp. se k němu nemohl vyjádřit, a že nemohl využít svého práva a nahlédnout do správního spisu. Městský soud dospěl rovněž k závěru, že příslušná zákonná lhůta pro průběžné hodnocení žalobce byla dodržena, a i pokud by tato lhůta byla mírně překročena, neměl by tento nedostatek vliv na zákonnost správního rozhodnutí. Městský soud dále odmítl námitku týkající se tvrzené účelovosti služebního hodnocení. Použití úředních záznamů, které byly vytvořeny bez vědomí žalobce, stejně jako hodnocení povahy odnětí znaleckého oprávnění nepovažoval městský soud za podstatnou pro projednávanou věc. Podle názoru městského soudu z odůvodnění rozhodnutí vedlejšího účastníka jako celku vyplývá, že se v hodnocení konkrétních odvolacích námitek řádně vypořádal i s námitkou diskriminačního postupu vůči stěžovateli. Jde-li o zprávy ředitele Pyrotechnické služby z roku 2012, kdy byl stěžovatel zapsán do seznamu znalců, tyto městský soud nepokládal za relevantní pro posouzení projednávané věci a námitku stěžovatele, že tyto zprávy nebyly zohledněny, shledal nedůvodnou. Městský soud uzavřel, že obsahem správního spisu musí být podklady, které slouží ke skutkovým zjištěním a následnému právnímu posouzení, přičemž jako podklad může být využit i jiný správní spis. 4. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl a nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným. Nepřisvědčil stěžovatelovým námitkám vztahujícím se k podkladům správních rozhodnutí, a to ani šlo-li o zákonnost služebního a průběžného hodnocení stěžovatele, včetně podkladů k nim, ani šlo-li o návrh (resp. doporučení) poradní komise, včetně práva stěžovatele se s ním seznámit a k němu se vyjádřit. Nejvyšší správní soud v této souvislosti rovněž dospěl k závěru, že nebylo porušeno právo stěžovatele na obranu proti služebnímu hodnocení, kterého plně využil podáním námitek proti výsledkům služebního hodnocení. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s postupem městského soudu, který se nezabýval povahou rozhodnutí o odebrání znaleckého osvědčení, neboť tato záležitost nebyla předmětem daného řízení. Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas se závěry Nejvyššího správního soudu. Domnívá se, že bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod zaručených mu ústavním pořádkem, a to zejména do práva na soudní ochranu. Napadené rozhodnutí dle jeho názoru spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení, přičemž jeho vydání předcházely vady řízení, které mají vliv na rozhodnutí. S ohledem na to považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 6. Stěžovatel zejména setrvává na svém názoru a je přesvědčen, že rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby policie o trvalém odebrání znaleckého osvědčení ze dne 21. 5. 2014 č. j. PYRO-224-3/ČJ-2014-9400KR (dále jen "rozhodnutí o trvalém odebrání osvědčení"), ačkoliv nebylo pravomocné, sloužilo jako primární podklad ke služebnímu hodnocení ze dne 22. 5. 2014 č. j. PYRO-121-1/ČJ-2014-9400KR. To bylo dále primárním podkladem a důvodem pro rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby policie o odvolání stěžovatele ze služebního místa a následně i k rozhodnutí vedlejšího účastníka o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa. Stěžovatel se domnívá, že Nejvyšší správní soud měl rozsudek městského soudu zrušit, případně žalobě vyhovět tak, aby bylo zachováno jeho právo namítat nově i vady podkladového rozhodnutí o trvalém odebrání znaleckého osvědčení. Tím, že Nejvyšší správní soud vydal ústavní stížností napadené rozhodnutí, byla stěžovateli upřena možnost namítat věcnou a právní nesprávnost i další vady rozhodnutí o trvalém odebrání znaleckého osvědčení, a tak došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. 7. Stěžovatel dále namítá nezákonnost služebního hodnocení ze dne 22. 5. 2014 i průběžného hodnocení z 10. 7. 2013. Nezákonnost služebního hodnocení, které bylo podkladem pro rozhodnutí v řízení o jeho odvolání ze služebního místa, spatřuje v tom, že nebylo vyhotoveno na základě pravidelných průběžných hodnocení tak, jak stanoví zákon o služebním poměru. Domnívá se, že neprovádění hodnocení svědčí o tom, že u něj hodnotitel neshledal neuspokojivé výsledky, a tak neměl důvod hodnocení, ve kterém by mu případně uložil zjednat nápravu, zpracovávat. Takový postup pak dle stěžovatele dokládá, že v jeho případě nešlo o dlouhodobé dosahování neuspokojivých výsledků, přičemž splnění podmínky dlouhodobosti je podle stěžovatelova názoru nutností pro odvolání příslušníka ze služebního místa. Nejvyšší správní soud dle stěžovatele pochybil, když se dostatečně nezabýval posouzením zákonnosti služebního hodnocení. Stěžovatel namítá i nepravdivost hodnocení, což dokládá udělením služební odměny v roce 2013 a pozitivním vyjádřením ředitele Pyrotechnické služby policie z roku 2012 k zápisu stěžovatele do seznamu znalců pro městský soud. Další podklady rozhodnutí označil stěžovatel za nepravdivé, nezákonné a účelově vytvořené, přičemž s naznačenými rozpory v hodnocení se podle stěžovatele soudy dostatečně nevypořádaly. Soudům dále vytýká, že nevyčkaly skončení soudního řízení ve věci vykonstruovaných kázeňských provinění, která musela jeho služební hodnocení negativně ovlivnit. 8. V řízení o odvolání byla dle názoru stěžovatele porušena jeho práva tím, že byly opomenuty závěry poradní komise policejního prezidenta. Upozorňuje, že k tomu dochází nejen v jeho případě, ale i obecně. V tom spatřuje vyprázdnění obsahu § 194 zákona o služebním poměru. Stěžovatel dále namítá, že mu bylo odepřeno právo nahlédnout do spisu a seznámit se se všemi podklady správních rozhodnutí, upozorňuje na dodatečné doplňování spisového materiálu, přitom zejména stanovisko prvního místopředsedy poradní komise vedlejšího účastníka plk. Mgr. Miroslava Šteinbacha považuje za pouhou osobní invenci, neboť ze spisového materiálu nevyplývá oprávnění této osoby jakkoli zasahovat do řízení. V této souvislosti upozorňuje i na skutečnost, že spis v listinné podobě neodpovídal spisu, který byl veden v elektronické podobě. K porušení zákona tak došlo