III.ÚS 431/25 – Ústavní soud

III.ÚS 431/25 ze dne 6. 3. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. N., zastoupené Mgr. Lubošem Kučírkem, advokátem, sídlem Buzulucká 6, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. prosince 2024 č. j. ZN 1122/2023-56 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality, ze dne 4. října 2024 č. j. KRPJ-31150-94/ČJ-2024-161471, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím došlo k porušení stěžovatelčiných ústavních práv vyplývajících z čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 3 a čl. 4 Ústavy. 2. Podstatou napadených rozhodnutí je právní názor orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatelka pozbyla status zvlášť zranitelné oběti, a jejímu zmocněnci se proto nepřiznává odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promarněný čas. 3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. 4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci. 5. Ústavní soud i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje [srov. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)]. 6. Vzhledem k obsahu napadených rozhodnutí a fázi trestního řízení, v níž byla vydána, není podle Ústavního soudu důvodu, pro který by stěžovatelka nemohla uplatnit podnět k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " zákon o státním zastupitelství"), jehož využití Ústavní soud ustáleně považuje za podmínku přípustnosti ústavní stížnosti. Rozhodnutí policejního orgánu a dozorového státního zastupitelství nelze podle Ústavního soudu podobně jako rozhodnutí o odložení věci považovat za konstitutivní a "neměnné". Ačkoliv dohledový státní zástupce nemůže takové rozhodnutí zrušit, může, shledá-li, že byl porušen zákon, udělit dozorovému státnímu zástupci závazné pokyny, jak porušení zákona napravit (§ 12d zákona o státním zastupitelství). Podle Ústavního soudu nelze z široce vymezené působnosti institutu dohledu dovodit, že by se neměla týkat statusu zvlášť zranitelné oběti a rozsahu jejích práv v trestním řízení. Pokud by přesto dohledové státní zastupitelství dospělo k opačnému právnímu závěru, zůstává stěžovatelce lhůta k podání ústavní stížnosti zachována. 7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2025 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj