III.ÚS 492/24 – Ústavní soud

III.ÚS 492/24 ze dne 14. 3. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 21 Co 342/2023-876, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. června 2023, č. j. 0 Nc 1967/2021-724, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Petry S. a nezletilých Tomáše S. a Jitky S. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilé vedlejší účastníky po dobu trvání manželství a po dobu po rozvodu manželství rodičů (stěžovatele - otce, a první vedlejší účastnice - matky) do péče matky (I. výrok). Stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilých tam specifikovanými částkami (II. a IV. výrok) a stanovil nedoplatek na výživném (III. a V. výrok). Upravil styk stěžovatele s nezletilými v každém sudém kalendářním týdnu od pátku s převzetím v jejich školském zařízení, a nebudou-li tam, pak v místě matčina bydliště, v 15:00 hodin, do neděle 18:00 hodin, kdy si matka nezletilé od stěžovatele převezme v jeho bydlišti; v každém lichém kalendářním týdnu jejich styk upravil ve čtvrtek od 15:00 hodin do 18:00, s místem převzetí ke styku ve školském zařízení, případně v místě matčina bydliště, a místem jejich předání zpět matce v místě jejího bydliště. Rovněž upravil styk o prázdninách a svátcích (VI. výrok). Okresní soud dále k návrhům matky nahradil souhlas stěžovatele s přestupem a každodenní docházkou nezletilých do Základní školy X (VII. výrok) a se změnou bydliště nezletilých na adresu XX (VIII. výrok). Každému z rodičů uložil povinnost nahradit státu polovinu nákladů řízení (IX. a X. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (XI. výrok). 2. Při rozhodování o výchovném prostředí nezletilých okresní soud vycházel ze zjištění, že v minulosti zajišťovala převážnou část péče o nezletilé matka, a to i v době soužití se stěžovatelem. Dále zohlednil závěry znaleckého posudku, podle nichž jsou výchovné schopnosti stěžovatele slabší než matčiny. To podle okresního soudu vyplynulo i z dalších důkazů, jimiž bylo prokázáno, že stěžovatel nezletilé masivně manipuluje v neprospěch matky, přičemž nezletilí nejsou s ohledem na svůj věk (10 a 7 let) schopni zaujmout k věci vlastní stanovisko. Vzhledem k tomuto velmi rizikovému výchovnému přístupu stěžovatele okresní soud uzavřel, že v současnosti nejsou splněny podmínky pro svěření nezletilých do střídavé péče, a to ani nerovnoměrné. Ohledně návrhů matky na nahrazení souhlasu se změnou bydliště a místa výkonu povinné školní docházky nezletilých okresní soud dospěl k závěru, že tyto změny jsou v souladu se zájmy nezletilých. 3. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, IV, VI (vyjma části týkající se úpravy běžného styku), VII a VIII potvrdil (I. výrok). Ve výrocích III, V, týkajících se nedoplatku na výživném a VI, ve zmíněné části o běžném styku, rozsudek okresního soudu změnil tak, že změnil výši nedoplatku na výživném na oba nezletilé a rozhodl o právu stěžovatele stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce již od čtvrtka od 15:00 hodin do neděle do 18:00 hodin; místo převzetí nezletilých ke styku i předání po jeho ukončení upravil shodně s okresním soudem (II. výrok). Zbývajícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení státu i účastníků před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). 4. Krajský soud po doplnění dokazování konstatoval, že stěžovatelovo odvolání je důvodné pouze v nepatrné části. Odkázal na závěry okresního soudu, s nimiž se v zásadě ztotožnil, a vyjádřil se i ke konkrétním odvolacím námitkám stěžovatele. Především vyhověl jeho návrhům na provedení pohovoru s nezletilými - stanovisko nezletilého zjišťoval přímo na jednání soudu, stanovisko nezletilé prostřednictvím opatrovníka. Ve shodě s názorem znalkyně, která byla provádění těchto důkazů přítomna, však dospěl k závěru, že vyjádření nezletilých jsou silně ovlivněna stěžovatelem. K tomu poukázal i na další v průběhu řízení učiněná zjištění, prokazující, že nezletilí jsou pod vlivem citové manipulace stěžovatele a že jejich stanovisko nelze považovat za autentické. Krajský soud si byl vědom toho, že k ovlivňování nezletilých docházelo podle závěrů znaleckého posudku i ze strany matky, nebylo však takové závažnosti, aby narušovalo pozitivní vztah nezletilých ke stěžovateli. Přístup stěžovatele byl hodnocen též psychologickou poradnou, jež v průběhu řízení poskytovala nezletilým terapeutickou pomoc a která poukazovala na stěžovatelův nevhodný výchovný přístup. K jeho opakovaně vznášené námitce podjatosti této poradny krajský soud uvedl, že při využívání jejích služeb se rodiče ani děti neocitají v žádném řízení, v němž by taková námitka měla své místo. Soud rovněž nemohl pominout, že stěžovatel je obviněn ze spáchání zločinů týrání osoby žijící ve společném obydlí a vydírání (jichž se měl dopustit vůči matce) a zločinu týrání svěřené osoby (jehož se měl dopustit vůči nezletilým); proti stěžovateli byla podána obžaloba a řízení doposud nebylo ukončeno. Krajský soud poukázal na zásadu presumpce neviny a k námitce stěžovatele zdůraznil, že v řízení ve věci péče soudu o nezletilé nelze činit žádné závěry o stěžovatelově vině. Nemohl však vyčkávat na výsledek trestního řízení, který nebylo možno podle sdělení trestního soudu očekávat v dohledné době, a bylo by v rozporu se zájmy nezletilých neučinit do té doby žádné rozhodnutí. Podezření ze spáchání uvedených zločinů zde však bylo a i to sehrávalo roli při rozhodování o výchovném prostřední nezletilých. 5. Krajský soud uzavřel, že za zjištěného skutkového stavu je v nejlepším zájmu nezletilých jejich svěření do matčiny výlučné péče, neboť pro střídavou péči zatím nebyly shledány předpoklady. Současně však nebylo možno vyloučit, že do budoucna, po skončení trestního řízení, dojde-li k ustálení situace a uklidnění konfliktů mezi rodiči, bude možno na základě zjištěné změny poměrů přistoupit k rozhodnutí o svěření nezletilých do střídavé péče. Rozhodnutí okresního soudu o styku krajský soud považoval za správné, pouze s výjimkou pravidelného styku v sudé týdny; zde měl za to, že k naplnění rodičovských práv a povinností stěžovatele lépe přispěje styk nastolený nikoliv od pátku, ale již od čtvrtka, což ostatně navrhovala i znalkyně. 6. Při rozhodování o nahrazení souhlasu stěžovatele se změnou bydliště nezletilých a základní školy krajský soud hodnotil vyjádření nezletilých, jež se k oběma otázkám stavěli negativně. Jejich stanoviskům však nebylo možno přikládat zásadní váhu, a to z důvodu prokázané masivní manipulace ze strany stěžovatele. Matka pro své návrhy uvedla dostatečné důvody, jež byly v zájmu nezletilých, zejména potřebu sladit povinnosti spojené s každodenní péčí o ně a pracovní povinnosti, možnost využít méně finančně náročně bydlení v nemovitosti své matky a zázemí širší rodiny i při péči o nezletilé; nezletilí jsou navíc na tamní prostředí zvyklí, pravidelně ho navštěvují a mají zde své zázemí. Soud se vyjádřil též k výhradám stěžovatele týkajícím se negativ spojených s nástupem nezletilých na novou základní školu a jejich zapojením do nových kolektivů, i k nevhodnému chování mateřské babičky k nezletilým. Ke změně bydliště nezletilých doplnil, že by mohla přispět i ke zklidnění vztahů rodičů, neboť dosud stěžovatel přehnaně zasahoval do matčiny péče i mimo časy, než které měli vzájemně dohodnuty. Ostatně i opatrovník, který v řízení před okresním soudem zastával k těmto matčiným návrhům negativní stanovisko, v odvolacím řízení změnil názor. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; rovněž namítá porušení práv nezletilých podle čl. 3, čl. 5, čl. 9 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 8. V obsáhlé argumentaci, věnující se nejprve pochybením okresního soudu a následně krajského soudu, stěžovatel namítá, že (stručně shrnuto) soudy nesprávně hodnotily jednotlivé důkazy, při jejich posouzení stranily matce a hodnotily je v její prospěch. Ve věci bylo rozhodováno pouze v jejím zájmu, nikoliv v zájmu nezletilých. Soudy v řízení vycházely mimo jiné ze znaleckého posudku, který je podle stěžovatele neobjektivní, neboť byl vypracován v době, kdy byl stěžovatel ve velkém stresu v důsledku odloučení od nezletilých a jeho prožívání neodpovídalo normě.