III.ÚS 59/24 – Ústavní soud

III.ÚS 59/24 ze dne 6. 3. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele R. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznice a ÚPVZD Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023 č. j. 67 To 362/2023-93, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejich příloh, se podává, že svým usnesením ze dne 5. 10. 2023 sp. zn. 4 PP 34/2023 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozhodl tak, že stěžovatele podmíněně propustil z výkonu trestů odnětí svobody, které byly stěžovateli postupně uloženy několika soudními rozhodnutími (která obvodní soud ve výroku svého usnesení podrobně specifikoval) s tím, že stěžovateli stanovil zkušební dobu v délce trvání pěti let. Dále stěžovateli uložil povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, a to ve formě absolvování programu protidrogové prevence v rámci terapeutické komunity (obvodním soudem opět v jeho rozhodnutí specifikované). Toto své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že stěžovatel splnil všechny zákonné podmínky, aby mohlo být v jeho případě užito institutu podmíněného propuštění, tedy podmínku časovou, podmínku polepšení i podmínku předpokladu vedení řádného života v budoucnu. Splnění této podmínky obvodní soud shledal zejména v tom, že stěžovatel získal v rámci výkonu trestu odnětí svobody náhled na svou drogovou závislost, kterou se rozhodl řešit. Také si v rámci výkonu trestu odnětí svobody, v programech k tomu určených, osvojil techniky, jak předcházet rizikovým faktorům vedoucím k trestné činnosti; zařadil se do programů, které by mu měly pomoci řešit finanční problémy. 3. Ke stížnosti státní zástupkyně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy několika soudními rozhodnutími, se zamítá. V odůvodnění svého usnesení městský soud zejména zdůraznil, že stěžovatel byl uznán vinným za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, za zločin i přečin krádeže, za přečin neoprávněného užívání cizí věci a za neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Dále městský soud vyšel z toho, že stěžovatel má v rejstříku trestů 16 záznamů a že byl mimo jiné již dvakrát v minulosti podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Vždy poté, co bylo rozhodnuto po uplynutí zkušební doby o jeho osvědčení, však začal znovu páchat trestnou činnost. Příslušnou věznicí je hodnocen průměrně s tím, že Vězeňská služba České republiky připouští, že u stěžovatele existuje nezanedbatelná míra rizika stran neúspěchu vedení řádného života v budoucnu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu dále městský soud konstatoval, že na aplikaci podmíněného propuštění v konkrétním případě neexistuje zákonný nárok. Podle městského soudu je u stěžovatele splněna podmínka, že pro podmíněné propuštění vykonal potřebnou část trestu odnětí svobody a rovněž je v případě stěžovatele podle městského soudu splněna i podmínka jeho polepšení. Na druhou stranu u stěžovatele není podle městského soudu bez pochybností splněna zákonná podmínka prognózy vedení řádného života. V této souvislosti městský soud zejména zdůraznil, že stěžovateli byla již minimálně dvakrát dána důvěra v podobě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ale stěžovatel se vždy opět začal dopouštět trestné činnosti shodného charakteru. Trestnou činnost naopak podle městského soudu stěžovatel svým způsobem bral automaticky jako způsob získávání svých příjmů. I s ohledem na stanovisko Vězeňské služby České republiky městský soud uzavřel, že ještě není přesvědčivě prokázáno, že došlo ke skutečné nápravě stěžovatele a že tentokrát po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody povede řádný život. I s ohledem na judikaturu Ústavního soudu je nutno podle městského soudu konstatovat, že sice u pachatelů trestných činů nelze podmíněné propuštění vyloučit jen proto, že se trestné činnosti dopouštěli opakovaně a byli za ni odsouzeni, na druhou stranu horší postavení odsouzených, kteří se trestné činnosti dopouštěli opakovaně, je logickým důsledkem racionální aplikace institutu podmíněného propuštění a ne jeho ústavním nedostatkem. Městský soud tak v případě stěžovatele nemohl zcela odhlédnout od celkové trestněprávní narušenosti osobnosti stěžovatele (tedy jeho sklonu k páchání trestné činnosti). Soud dále musí při zvažování působení trestu odnětí svobody zohlednit represivní aspekty trestu, jehož smyslem je zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti, což představuje i ochranu společnosti jako takové od odsouzeného na soudem určenou dobu. Na aktuální absenci předpokladu, že stěžovatel povede po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody řádný život, nemůže podle městského soudu ničeho změnit ani jeho dobré chování v rámci výkonu trestu odnětí svobody, a to už proto, že výkon trestu odnětí svobody je specifickým prostředím, zcela odlišným od tohoto, v němž stěžovatel opakovaně projevil sklon k páchání trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména zdůraznil, že i v souladu s judikaturou Ústavního soudu [srov. například nález sp. zn. III. ÚS 611/2000 ze dne 22. 3. 2001 (N 51/21 SbNU 439); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz] si musí soud při posuzování návrhu na podmíněné propuštění opatřit dostatek aktuálních podkladů a musí své rozhodnutí řádně, pečlivě a logicky odůvodnit. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že díky své drogové závislosti se dopouštěl trestné činnosti, ovšem, pokud drogy nebere, vede normální život. Dále stěžovatel připouští, že nezvládá krizové situace. Oba tyto aspekty však začal řešit již v rámci výkonu trestu odnětí svobody a i po propuštění by v této aktivitě pokračoval. Dále stěžovatel získal náhled na své povinnosti jakožto rodiče. Městský soud podle stěžovatele pochybil, pokud své rozhodnutí založil jen na rozsáhlé trestní minulosti stěžovatele a na tom, že byl stěžovatel zadlužen. Stěžovatel se naopak domnívá, že v jeho případě výkon trestu odnětí svobody již vyčerpal svůj potenciál a pro další terapeutické působení je naopak rozhodná ve výroku rozhodnutí obvodního soudu zmiňovaná terapeutická komunita. Městský soud zrušením rozhodnutí obvodního soudu rovněž porušil východiska nálezu sp. zn. III. ÚS 1619/23 ze dne 28. 11. 2023, neboť bez toho, aniž by se autentickým způsobem seznámil s obsahem důkazů a mohl tak přímo posoudit věrohodnost vystupování stěžovatele, změnil rozhodnutí obvodního soudu toliko "od stolu". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, Ústavní soud může svou pravomoc naplňovat výlučně ve vztahu k přezkumu dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 7. Ú