III.ÚS 594/25 – Ústavní soud

III.ÚS 594/25 ze dne 24. 4. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 28 Co 357/2024-1741 a výrokům II., IV., V., VI. a VII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. července 2024 č. j. 25 P 32/2017-1635, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a V. H., nezl. N. M. H. a nezl. N. D. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatelky na výkon rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023 za neuskutečněné styky s nezletilou dcerou (blíže specifikované viz výrok I.) a nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 10 000 Kč pro nesplnění povinnosti stanovené rozsudkem obvodního soudu ze dne 6. 5. 2021 č. j. 25 P 32/2017-1150, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 2. 2. 2022 č. j. 28 Co 352, 353/2021-1247, spočívající v nepředání nezletilého syna ke styku vedlejšímu účastníkovi - otci ve dnech 9. 9. 2023, 24. 10. 2023 a 25. 10. 2023 (výrok II.). Dále soud rozhodl, že styk otce s nezletilou dcerou se neupravuje (výrok III.), a že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým synem každý sudý kalendářní týden v sobotu od 9 hodin do 18 hodin, stanovil zvlášť úpravu styku o Vánocích a prázdninách (výrok IV.) a určil místo předávání a převzetí nezletilého (výrok V.). Tím došlo ke změně předchozí úpravy styku s nezletilými (výrok VI.), současně byl zamítnut návrh stěžovatelky na vyslovení předběžné vykonatelnosti (výrok VII.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). 3. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil výroky I., II., III., V. a VII. rozsudku obvodního soudu (výrok I.). Současně městský soud změnil výrok IV. rozsudku obvodního soudu, avšak jen tak, že v době letních prázdnin je otec oprávněn se stýkat s nezletilým synem vždy od 1. 7. do 8. 7. a od 1. 8. do 8. 8., jinak jej v tomto výroku potvrdil; ve výroku VI. jej dále změnil tak, že tímto rozsudkem se mění předchozí úprava styku (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti postupu okresního soudu (potvrzeného rozsudkem městského soudu), kterým byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty pro nesplnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím - stěžovatelka v soudem označených dnech nepředala nezletilého syna ke styku otci. Tvrdí, že tento postup soudu nekoresponduje s tím, že soudy nakonec změnily úpravu styku otce s nezletilými. Nelze současně nařídit výkon soudního rozhodnutí, které je současně změněno, jakkoliv jde z "ryze z procesního hlediska" o úpravu pro futuro. 5. Dále stěžovatelka nesouhlasí s úpravou styku o letních prázdninách, kdy má mít otec nezletilého syna v péči celkem po dobu dvou týdnů. Jelikož má nezletilý syn u otce též přespávat, je to de facto potvrzení předchozího rozhodnutí o úpravě styku. Tato úprava nerespektuje přání nezletilého syna, který se otce bojí a nechce se s ním stýkat. To však obvodní soud ignoroval a "situaci posoudil komplexně". Podle stěžovatelky navíc "protokol z prvního pohovoru" s nezletilým nelze považovat za úplný (neobsahuje detaily popisu skutku, za který je otec v současnosti trestně stíhán - ublížení na zdraví nezletilé dceři). Poukazuje přitom na to, že soud odmítl provést důkazy - protokoly z trestního spisu, které měly prokázat způsob, jakým se chová otec ke svým dětem (otec jim podle stěžovatelky ubližuje). Nejlepšímu zájmu nezletilého neodpovídá ani soudem zúžený rozsah styku s otcem; nezletilý syn je "nucen stýkat se se svým otcem, což je povinnost, které již byli jeho starší sourozenci vzhledem k jejich věku zbaveni". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku IV. c) napadeného rozsudku obvodního soudu, který byl změněn výrokem II. napadeného rozsudku městského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. 8. V judikatuře Ústavního soudu se konstantně jako klíčové kritérium objevuje nejlepší zájem dítěte. Podstatný je přitom závěr, že právě nejlepší zájem dítěte musí být definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je přitom primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (např. usnesení ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 2821/18). Uvedeným požadavkům přitom soudy v nyní posuzované věci dostály. 9. Ústavní soud předně konstatuje, že v posuzované věci jde již o rozhodování o návrhu na změnu úpravy poměrů nezletilých dětí. Obecné soudy proto byly povinny zkoumat, zda nastala taková podstatná změna poměrů, která odůvodňovala změnu styku. 10. Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí ověřil, že obecné soudy nejenže shledaly podstatnou změnu poměrů, ale též vyložily, v čem konkrétně tato změna nastala. Ústavní soud je toho názoru, že zejména obvodní soud se s otázkou změny poměrů vypořádal dostatečně. Vycházel přitom primárně z výpovědí obou nezletilých, avšak přihlédl též k návrhu kolizního opatrovníka a zkoumal i možný vliv stěžovatelky na názor nezletilých a postoj otce. Jeho závěry následně jako správné aproboval i městský soud. 11. Přání nezletilého dítěte je i podle Ústavního soudu nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně ale konstatuje, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607)]. Nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.), proto je možno, ba dokonce nutno vyvažovat ho s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu, resp. že v případném vyvažování má vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz [např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)]. 12. Z rozhodnutí obecných soudů plyne, že nezletilá se od svých 15 let (déle než rok) s otcem z vlastní vůle nestýká, a to mj. kvůli podstatnému zhoršení vzájemných vztahů (otec je navíc obžalován ze spáchání