III.ÚS 665/24 – Ústavní soud

III.ÚS 665/24 ze dne 24. 4. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezy Březinové, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, se sídlem Skalky 2918/28, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 28 Cdo 3206/2023-405, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2023 č. j. 18 Co 188/2022-342 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. března 2022 č. j. 7 C 40/2020-308, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a městyse X, jako vedlejšího účastníka řízení, a obchodní společnosti AAA INSOLVENCE OK, v. o. s., se sídlem K Nemocnici 168/18, Nový Jičín, insolvenčního správce Terezy Březinové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zaručené čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 7 C 40/2020 se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení částky 13 651 276,80 Kč z titulu úmyslného bezdůvodného obohacení, kterého se mělo dostat vedlejšímu účastníkovi. K tomu mělo dojít zjednodušeně řečeno tím, že vedlejší účastník umožnil stěžovatelce, aby na jeho pozemcích vysázela vinice. Náklady s tím spojené přitom stěžovatelka určila na základě znaleckého posudku, vypracovaného znalkyní Ing. Annou Teplou. Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel mimo jiné ze znaleckého posudku Ing. Petra Horáka a dalších důkazů, které v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozvedl a uzavřel, že podle něj bylo jednoznačně prokázáno, že výsadbou vinice a následným užíváním obecních pozemků stěžovatelkou ve skutečnosti nedošlo ke zhodnocení těchto pozemků, ale naopak k jejich znehodnocení v neprospěch vedlejšího účastníka; poté, co mu je stěžovatelka až na základě soudních rozhodnutí vydaných v jiném řízení předala, aniž je uvedla do původního stavu, vznikly vedlejšímu účastníkovi náklady na jejich uvedení do původního stavu. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve výroku I (o věci samé) potvrdil, změnil jej toliko ve výroku II o náhradě nákladů řízení; zohlednil totiž, že vedlejší účastník byl ve sporu zcela úspěšný, a to nejen proti stěžovatelce, ale také proti vedlejší účastnici řízení, jakožto insolvenční správkyni stěžovatelky (dlužnici). Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Krajský soud se v zásadě ztotožnil se skutkovými a právními závěry učiněnými okresním soudem. I krajský soud odkázal na posudek znalce Ing. Horáka, který při zpracovávání znaleckého posudku zjistil, že Ústředním kontrolním zkušebním ústavem zemědělským byla v mezidobí zrušena registrace stěžovatelkou původně budované vinice. Dále krajský soud odkázal na závěr znalce, že výsadba révy stěžovatelkou z roku 2011 byla následkem zanedbaného obdělávání natolik poškozená, že její další setrvání je bezpředmětné a řešením je pouze buď likvidace celé vinice (což by vyžadovalo náklad asi 1 000 000 Kč) nebo obnova vinice, což by vyžadovalo náklady v řádech milionů korun. I z dalších důkazů provedených v rámci soudního řízení vyplynulo, že uvedené pozemky jsou silně zaplevelené velkým množstvím vzrostlých náletových rostlin, kdy v některých částech pozemků je vinná réva zastoupena jen málo a je obtížně k nalezení. Vzhledem ke stavu vinné révy ji již nelze ocenit jako vinnou révu podle příslušných předpisů. Ze znaleckých posudků rovněž vyplynuly nedostatky v instalaci kovové podpory pro rostliny vinné révy, kterou měla rovněž stěžovatelka zajišťovat. Krajský soud se tak plně ztotožnil se závěrem okresního soudu v tom, že současný stav pozemků vedlejšího účastníka nesvědčí o jejich zhodnocení ze strany stěžovatelky, ale naopak o jejich znehodnocení. Náklady na uvedení pozemků do původního stavu jsou přitom podle krajského soudu natolik rozsáhlé, že převyšují investice, které stěžovatelka využila pro vytvoření podpůrné konstrukce a oplocení v rámci uvedených vinohradů. Naopak krajský soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že nebylo možné vycházet z ocenění, k němuž v rámci znaleckého posudku dospěla stěžovatelkou oslovená znalkyně Ing. Teplá, když tato porosty na pozemcích nesprávně oceňovala jako vinice, přestože jsou ve stavu - jak již bylo vysvětleno - že jako vinice být oceňovány již nemohou. 4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť stěžovatelka podle Nejvyššího soudu neformulovala žádnou právní otázku, která by mohla založit jeho přípustnost. Takovou otázkou nebylo ani eventuální posouzení zákonných podmínek pro vypracování revizního znaleckého posudku. Soudy nižších stupňů totiž v ústavní stížností napadených rozhodnutích podle Nejvyššího soudu v souladu s ustálenou judikaturou vysvětlily, proč v rámci svých rozhodnutí vyšly mimo jiné ze znaleckého posouzení vypracovaného Ing. Petrem Horákem, jenž hodnotil stav vinice a pozemků k okamžiku, kdy je stěžovatelka předala zpět vedlejšímu účastníkovi a dále vysvětlily, proč nemohly vycházet ze stěžovatelkou upřednostňovaného posudku Ing. Aleny Teplé. Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení zdůraznil, že závěry znalce Ing. Petra Horáka plně korespondovaly s ostatními ve věci provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů se podle Nejvyššího soudu od ustálené judikatury neodchýlily ani při hodnocení podmínek vzniku bezdůvodného obohacení, neboť v souladu s takto ustálenou judikaturou a s ohledem na konkrétní okolnosti věci vysvětlily (ne)umenšení majetku jednotlivých účastníků řízení a tím i otázku pasivní a aktivní věcné legitimace. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka se závěry uvedenými v ústavní stížností napadených rozhodnutích nesouhlasí, domnívá se, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci, tedy na nesprávném stanovení míry zhodnocení pozemků ve vlastnictví vedlejšího účastníka ze strany stěžovatelky (v této souvislosti stěžovatelka zdůrazňuje zejména vybudování oplocení, vybudování konstrukce pro rostliny vinné révy, které provedla na svoje náklady). Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na údajné zásadní rozpory ve věci provedených znaleckých posudcích; za této situace měl soud nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Soudy rovněž měly provést výslech znalkyně Ing. Teplé, a měly také provést další stěžovatelkou navrhované důkazy. Pokud tak neučinily, porušily její právo na spravedlivý proces. Všechny ve věci provedené znalecké posudky uznávají, že stěžovatelka na daných pozemcích vybudovala vinici, s čímž měla spojené nemalé náklady, přesto se jí však zcela nelogicky nedostalo žádné kompenzace. Obecné soudy se měly zabývat tím, ke kterému datu mělo být vlastně posouzeno stěžovatelkou provedené zhodnocení, této otázce se však obecné soudy nevěnovaly. Soudy se rovněž měly zabývat tím, kdo vlastně zavinil eventuální znehodnocení vinice v průběhu času. Svým postupem soudy porušily čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy a zasáhly tak do práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Je-li ovšem ústavní stížností napadán i výrok II rozsudku okresního soudu, který svým rozhodnutím změnil krajský soud, pak k rozhodování o ústavnosti takového výroku okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo změněno). Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v této části podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní