III.ÚS 674/26 – Ústavní soud

III.ÚS 674/26 ze dne 15. 4. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů: Martina Švehly a Petry Švehlové a Michala Švehly a Jany Švehlové, společně zastoupených JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem, sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 10 Co 333/2025-140, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a MVDr. René Foltýna a Lenky Foltýnové, jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 11 odstavec 2 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že vedlejší účastníci se jako majitelé veterinární ordinace domáhali ochrany držby žalobou proti stěžovatelům, kteří na své pozemky nainstalovali (z pohledu vedlejších účastníků problematické) mobilní oplocení a vjezdovou bránu. Zatímco první soudní instance žalobu vedlejších účastníků zamítla, odvolací soud jim dal zapravdu. S ohledem na návrh na nařízení exekuce provedením prací nebo výkonu (odstraněním mobilní brány) se nyní stěžovatelé obrátili na Ústavní soud spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. 3. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 24. 9. 2025 č. j. 18 C 279/2025-73 zamítl žalobu na ochranu držby, kterou se vedlejší účastníci domáhali uložení povinnosti zdržet se rušení držby a obnovit původní stav odstraněním mobilního oplocení a vjezdové brány umístěných na pozemkových parcelách p. č. X1 a X2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, na LV č. X3 pro obec T., k. ú. T. Vedlejší účastníci jsou spoluvlastníky pozemkových parcel p. č. X4 a X5 se stavbou č. p. X6. Stěžovatelé jsou vlastníky pozemkových parcel p. č. X1, X7, X8 a X2, se stavbami č. p. X9 a stavbou bez popisného či evidenčního čísla. Uvedené pozemky a stavby účastníků tvoří areál v ulici XX, stavba vedlejších účastníků je od roku 2002 užívána jako veterinární klinika a ve prospěch této stavby bylo smlouvou z 10. 3. 2005 zřízeno věcné břemeno práva chůze a jízdy zatěžující vymezenou část pozemků stěžovatelů. Stěžovatelé nainstalovali dne 14. 9. 2025 v areálu mobilní oplocení do výšky 2 metrů a vjezdovou bránu, jejíž ovládání zpřístupnili vedlejším účastníkům. Tvrzení vedlejších účastníků o rušené držbě zpochybnili stěžovatelé tím, že i po instalaci oplocení a brány je právo chůze a jízdy k nemovitosti vedlejších účastníků zachováno, oplocení kopíruje hranice pozemků a brána je otvíratelná tak, aby umožnila vjezd i výjezd vozidel jak vedlejších účastníků, tak zákazníků jejich veterinární kliniky. Stěžovatelé rovněž uvedli, že vedlejší účastníci v jejich neprospěch dlouhodobě zneužívají zřízené věcné břemeno práva chůze a jízdy ke svévolnému parkování vozidel na pozemcích stěžovatelů. Okresní soud tak nevzal za prokázané, že stěžovatelé oprávněnou držbu vedlejších účastníků ruší. Účelem služebnosti cesty je zajištění příchodu a odchodu, případně příjezdu a odjezdu přes část služebného pozemku a nikoli zajištění parkování na tomto pozemku. Relativně krátká vzdálenost od hranice pozemku ke vchodu do budovy vedlejších účastníků navíc nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb a příjezdu k nim. 4. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že stěžovatelé jsou povinni obnovit původní stav odstraněním mobilního oplocení a vjezdové brány umístěných na pozemkových parcelách p. č. X1 a X2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, na LV č. X3 pro obec T., k. ú. T., a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Již podle okresního soudu vedlejší účastníci prokázali v podané posesorní žalobě pokojnou držbu, resp. držbu jako takovou. Vedlejší účastníci prokázali své faktické panství nad výkonem svého práva zcela volného vstupu pěšky či motorovým vozidlem ve prospěch svých pozemků přes zatížené pozemky stěžovatelů v souladu s geometrickým plánem z 19. 11. 2004. Rovněž prokázali, že jsou podle smlouvy o zřízení věcného břemene užívání nemovitosti z 10. 3. 2005 držitelem práva vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s užíváním stavby veterinární kliniky č. p. X6 na parcele č. p. X5. Prokázali, že stěžovatelé jejich držbu svémocně ruší. Vedlejší účastníci věcné břemeno chůze a jízdy zřízené smlouvou ve prospěch stavby veterinární kliniky dlouhodobě realizovali bez omezení přístupu mobilními ploty. Nově instalované mobilní oplocení realizaci této sjednané služebnosti přinejmenším objektivně ztěžuje zúžením a omezením manévrovacího prostoru příjezdu vozidel ke klinice. Stěžovatelé tedy ruší držbu vedlejších účastníků a k rušení této držby přistoupili svémocně. Se stěžovateli lze souhlasit v tom, že parkování vozidel obecně do obsahu smluvně sjednaného věcného břemene práva chůze a jízdy zahrnout nelze. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že obsah vedlejšími účastníky realizovaného práva služebnosti cesty je třeba vztahovat k účelu užívání budovy, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. V situacích, kdy klient veterinární kliniky přiveze zvíře ve stavu vyžadujícím naléhavé ošetření nebo zvíře po provedeném zákroku odváží (nebo když je majitel zvířete zdravotně omezen), je patrně nutné nechat vozidlo po určitý čas přímo před veterinární klinikou odstaveno. Podobné situace lze předpokládat i při zásobování kliniky dodávkovými vozy nebo z provozu kafilérie. Vedlejší účastníci prokázali rušenou držbu i to, že je rušena stěžovateli - jinými právními otázkami (kromě včasnosti podané žaloby) se v řízení o žalobě z rušené držby zabývat nelze. Žalobu z rušené držby podali vedlejší účastníci včas, stěžovatelé neprokázali existenci zákonného důvodu ke svémocnému zásahu do práva vedlejších účastníků (např. existenci odpovídajícího soudního rozhodnutí). Jiné právní otázky jsou vyhrazeny řízení na základě případné petitorní žaloby. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají porušení práva na spravedlivý proces. Vedlejší účastníci užívají budovu číslo popisné X6 jako veterinární ordinaci, při tomto užívání však dlouhodobě zneužívali v neprospěch stěžovatelů zřízené věcné břemeno práva chůze a jízdy a to parkováním vozidel svých a svých zákazníků na pozemcích stěžovatelů. Byli stěžovateli opakovaně ústně i písemně upozorněni a vyzýváni k nápravě. K té ale nedošlo. Vzhledem k tomu, že vlastnická práva stěžovatelů byla trvale omezována nad míru přiměřenou poměrům v daném místě a čase, vedlejšími účastníky a jejich zákazníky, tak stěžovatelé své pozemky oplotili s tím, že právo chůze a jízdy k nemovitosti vedlejších účastníků zachovali. Veterinární ordinace byla nadále v provozu, mimo jiné z oznámení na webových stránkách ordinace plyne, že je klinika stále v provozu, pouze není zajištěno pro zákazníky této ordinace parkování. Plot nevyžadoval stavební povolení, je mobilní, nebrání ve výhledu a zcela kopíruje hranice pozemků stěžovatelů. Stěžovatelé mají za to, že postupovali v souladu se zákonem a v souladu s ustálenou judikaturou. Mají ve shodě s okresním soudem za to, že v řízení nebylo prokázáno, že rušili svémocným způsobem držbu, neboť účelem služebnosti cesty je zajištění příchodu, odchodu, případně příjezdu a odjezdu přes část služebného pozemku, nikoliv zajištění parkování na tomto pozemku. Napadené rozhodnutí držbu žalobců ještě rozšířilo na úkor vlastnického právo stěžovatelů v tom smyslu, že nařídilo stěžovatelů odstranit všemi pokojně užívanou vjezdovou bránu. 6. Krajský soud svým rozhodnutím zasáhl do vlastnického práva stěžovatelů v tom smyslu, že svým výrokem I. uložil stěžovatelům povinnost odstranit mimo jiné vjezdovou bránu umístěnou na předmětných pozemcích, ačkoliv tato brána sloužila a slouží k ochraně vlastnických práv stěžovatelů a navíc zde byla instalována již v roce 2009 a byla pokojně užívána jak stěžovateli, tak vedlejšími účastníky. Krajský soud ve svém rozhodnutí šel nad rámec údajné pokojné držby vedlejších účastníků. Nejednalo se o zřízení nové brány, ale pouze o její úpravu v rozsahu užívání. Od roku 2009 měli a mají vedlejší účastníci klíče k vjezdové bráně. Stěžovatelé vyhověli napadenému usnesení v tom smyslu, že odstranili mobil