III.ÚS 804/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 804/17 ze dne 30. 1. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Vicherka, zastoupeného Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem, sídlem Milíčova 1670/12, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 č. j. 5 As 240/2016-31 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2016 č. j. 22 A 98/2015-106, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, 2) Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, a 3) obchodní společnosti TeliaSonera International Carrier Czech Republic, a. s., sídlem K Červenému dvoru 3269/25a, Praha 3 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadl stěžovatel rozhodnutí vedlejšího účastníka 1), kterým bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku (dále jen "magistrát") ze dne 11. 3. 2015 č. j. MMFM 28913/2015; tímto rozhodnutím magistrát podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, odňal stěžovateli vlastnické právo k jeho rodinnému domu a pozemkům ve prospěch vyvlastnitele - vedlejšího účastníka 2); dále podle § 24 odst. 3 písm. c) téhož zákona určil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do dvou let ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí; podle § 24 odst. 4 písm. a) téhož zákona určil náhradu za uvedené odnětí vlastnického práva ve výši 1 278 260 Kč, kterou má vyvlastnitel uhradit stěžovateli ve lhůtě do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí; podle § 24 odst. 3 písm. b) téhož zákona současně rozhodl, že věcné břemeno zřízené ve prospěch vedlejší účastnice 3), váznoucí na předmětu vyvlastnění, se neruší. 3. Usnesením krajského soudu ze dne 31. 8. 2016 č. j. 22 A 98/2015-39 byla stěžovateli ustanovena zástupkyně pro řízení Mgr. Karin Poncza Hadwigerová (výrok III.). 4. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 9. 2016 č. j. 22 A 98/2016-106 byla ustanovená zástupkyně stěžovatele Mgr. Karin Poncza Hadwigerová zproštěna funkce (výrok I.), stěžovateli bylo se zpětnou účinností odňato osvobození od soudních poplatků (výrok II.) a dále byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení (výrok III.). V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňuje základní podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů, jíž je předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, byla žádost stěžovatele zamítnuta. 5. Uvedené usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016 č. j. 5 As 240/2016-31 byl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítnut (výrok I.), dále byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele (výrok II.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). 6. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že podle § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má podle Nejvyššího správního soudu požadované základní náležitosti, a ačkoliv je velká část v ní uvedené argumentace, jež má zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu o odnětí osvobození od soudních poplatků, resp. o neustanovení zástupce, ve vztahu k dané otázce irelevantní, z jejího obsahu přesto jednoznačně vyplývá přesvědčení stěžovatele, že jeho poměry osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce odůvodňují. Nejvyšší správní soud uvedl, že tuto nikterak komplikovanou otázku může na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Nejvyšší správní soud dále poukázal na to, že stěžovatel v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žadatele ze dne 10. 2. 2016 nezmínil skutečnost, že byl vedlejším účastníkem 2) vyzván ke sdělení bankovního spojení pro zaslání náhrady za vyvlastnění, resp. že byla v jeho prospěch složena částka 1 278 260 Kč do soudní úschovy. Jestliže krajský soud následně zjistil, že ve prospěch stěžovatele byla složena předmětná částka a stěžovatel byl po celou dobu řízení oprávněn touto částkou disponovat, nemohl jinak, než uvedenou skutečnost zohlednit ve vztahu k přiznanému osvobození od soudních poplatků. K výroku napadeného usnesení krajského soudu, kterým bylo odňato původně přiznané osvobození od soudních poplatků, které je jedním z předpokladů pro ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud nepochybil, jestliže (mimo jiné i pro odůvodněný případ ztráty důvěry mezi advokátem a klientem) rozhodl o zproštění funkce ustanoveného zástupce stěžovatele. K výroku napadeného usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud uzavřel, že bylo-li stěžovateli odňato osvobození od soudních poplatků, nemohl být jeho návrh úspěšný. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny a na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 Listiny, neboť mu bylo upřeno právo na osvobození od soudních poplatků a právo na ochranu jeho práva v řízení prostřednictvím ustanoveného právního zástupce, přestože jeho majetkové poměry přiznání těchto práv odůvodňují a povaha řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 22 A 98/2015 vyžaduje zastoupení stěžovatele kvalifikovaným právním zástupcem. Obecné soudy upřely stěžovateli jeho právo na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce s odkazem na závěr, že stěžovatel má disponibilní pohledávku ve výši 1 278 260 Kč a současně že v případě jeho procesního úspěchu ve věci bude protistrana povinna nahradit stěžovateli náklady řízení. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí a má za to, že je-li nepřímým předmětem řízení vedeného u krajského soudu také jeho předmětná pohledávka, tzn. v případě procesního úspěchu stěžovatele v řízení majícího za následek zánik právní moci rozhodnutí magistrátu č. j. MMFM 28913/2015 pohledávka stěžovatele taktéž zanikne, nelze po stěžovateli spravedlivě požadovat, aby v mezidobí užíval těchto prostředků pro svou potřebu, byť jen k úhradě nákladů řízení, neboť ostatní majetkové poměry stěžovatele svědčí o tom, že stěžovatel by následně nebyl schopen vykrýt spotřebovanou částku ze svých jiných prostředků. Z tohoto důvodu nelze k předmětné pohledávce stěžovatele přihlížet. 8. Podle názoru stěžovatele pro účely posouzení jeho aktuálních majetkových poměrů nelze vycházet ani z předpokladu, že v případě jeho procesního úspěchu ve věci mu bude částka nákladů řízení nahrazena neúspěšnou stranou, protože tato hypotetická budoucí pohledávka stěžovatele je obdobně nejistá jako stávající pohledávka z titulu náhrady za vyvlastnění. Podle stěžovatele je nejisté, v jakém čase by mu protistrana fakticky uhradila náklady řízení, aby mohl z těchto prostředků vykrýt spotřebovanou část finančních prostředků, které by byl povinen vrátit, a tedy hrozilo by jeho prodlení se splněním této povinnosti. Dále stěžovatel poukazuje na to, že byla-li by protistranou soukromá osoba, nikoliv orgán veřejné moci, byla by nejistá i samotná vymahatelnost náhrady nákladů řízení. 9. Stěžovatel dále poukazuje na to, že obecné soudy mu neumožnily vyjádřit se k jeho možnosti fakticky disponovat částkou složenou do soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 dle usnesení soudu ze dne 9. 6. 2015 č. j. 34 Sd 56/2015-10. Z uvedených důvodů nelze po stěžovateli spravedlivě požadovat, aby užil složené peněžité